Napodobování - kopírování

Naposled někdy na střední, to člověk tak nějak hledá ....v dospělosti už ne. Ráda se ale někde inspiruju, to zase jo, ale že bych vyloženě kopírovala to ne.

Brala bych podobat se Angelině, Adrianě Limě, mít postavu jako Eva Longoria, kvalitu vlasů jako Bardotka atd atd., vždycky objevím nějakou krásku a povzdechnu si, ale rozhodně to neberu nějak vážně a neprožívám (jedině v dětství Natalia Oreiro - to byla silná závislost pro mě a pro všechny kamarádky) Insiruju se občas účesem, oblečením, ale nosit kontaktní čočky nebo si radikálně měnit barvu vlasů, to ne.

Já se přiznám, že se hodně často inspiruju, a to jak u osobností v televizi tak i u holek co potkám na ulici. Já sama nemám vlohy na sladění barev, oblečení, líčení, vlasů atd. takže vždycky na někom vidím něco co se mi líbí a snažím se sehnat něco podobného. Možná že je to kopírování, možná ne. Hranice je hodně tenká.

Já bych chtěla být asertivní osoba jako je Cesar Millan (Znalec psí duše). Úžasn, vyrovnaný člověk, bezvadně to umí se psy. Před ním smekám. Chtěla bych být jako on.

Přiznám se, že nebýt švagrové, asi bych nikdy nezkusila dlouhé vlasy a sukně a vypadala bych jako kluk. Ona to nosila v mládí, ale i tak mě to inspirovalo. A když obdivuju nějakou hvězdu, už tak nějak samozřejmě si koupím podobné oblečení, jaké má ona, vytrhám si obočí jako ona atd. Nejsem nikdy úplně svá, musím se vždycky někoho chytit, něčím inspirovat.

Vosmajdo, přispívala jsi do jiného tématu o hledání práce (=depresích), ale myslím že bys spíš měla najít sama sebe. Nic ve zlém, ale připadá mi, že máš extrémně nízké sebevědomí, a od toho plynou všechny ostatní problémy. Potřeba napodobovat je podle mně jeden z příznaků - jakože ti nepřipadá "dost" být sama sebou. Jak jsem psala v jiném tématu - vážně, zkus psychologa. Jsou i psychologové na pojišťovnu, tj. zadarmo - a vůbec to nemusí znamenat, že jsou špatní.

Ještě chci napsat, že jsem se v dětství pokoušla napodobovat Ivetu Bartošovou . Když jsem si pak uvědomila, jak to bylo neskutečně směšné, s napodobováním jsem jednou pro vždy přestala... a díky bohu, představte si, kdybych mojí kdysi oblíbenou Ivetku napodobovala do dneška! (I když s tím tancem bych asi dopadla podobně, jako Iv na párty Óčka )

Napodobování ještě jde, ale úplné kopírování....to už je fakt moc sestra mého přítele si koupila tu stejnou tuniku jako mám já a ještě aby tomu nebylo málo tak k ní nosí legíny a balerínky jako já....je to ,hoperka, a takovéhle veci nikdy nenosila.....fakt to naštve........začíná mě to štvát a to fakt hodně..se bojím s ní videt.... mám pocit, že příště bude mít ty samé věci

Já naštěstí nikdy nikoho nenapodobovala, ale rozhodně by mi nevadilo se některým hezkým ženám podobat

já nekopíruju nikoho, ale setkala jsem se s pár holčinama, co napodobovaly mě a skončilo to výbuchem..není nic horšího než se chovat jako kopírka, když jste rádi svým vlastním orifginálem poslední kopírování došlo až ke stalkingu..a taky nemám ráda lidi, kteří nemají svůj vlastní názor. Řeknu, že tohle se mi nelíbí a ta druhá osoba řekne mě taky ne a takhle je to se vším..jen jedno napodobování jsem vlastně měla. Seriál Divoký Anděl s Natalii Oreiro ...chodila jsem oblečená jako cholito. Díky kšiltovce mi odstávalo jedno ucho, tak jsem byla na sešívání D

Inspiraci ještě beru, ale kopírování fakt nesnáším :/ Vyloženě mě dostává, že někteří nemají svůj vlastní styl a kopírují ostatní... já jsem dříve nosila takové barevné věci, různé střelené náušnice a tak, no nikdo to nenosil, akorát mi to sem tam někdo pochválil a najednou mě takhle začlo napodobovat asi 5 holek ze třídy a když sem přešla na jiný styl tak sem si třeba jednou koupila takovou zvláštní originální kabelku, byla mi pochválena a jedna holka ze třídy mi ju chválila snad pokaždý co sem ji měla no a co se nestalo do 2 týdnů měla podobnou a takhle to bývá celkem často, hodně lidí se mě totiž ptá kde jsem to třeba koupil a a za kolik a já jim to většinou říká, no asi s tím přestanu, i když dost těch chválených věcí mám ze sekáče... Takže lidičky buďte sví a nikoho nekopírujte, všímá si toho i okolí

Nesnáším!! Miluju když můžu být něším výjimečná a originální!! Nesnesla bych kdybych musela být stejná jako ostatní nebo jako většina / prostě miluju když můžu něčím vybočovat ! A kopírkám se tak akorát směju ! I když tito lidé jsou spíše k pláči , většinou mají malé sebevědomí a jsou sami se sebou nespokojení!

Jeee, nedávno jsem na tohle téma psala ve škole slohovku... Kopírování nemám ráda, přijde mi sprosté někomu ''ukrást'' styl, ke kterému si ten dotyčný hledat cestičku třeba i několik měsíců nebo let...

Co se oblečení týká, já svůj vkus tak nějak vytříbila tady na omlazení, určitě mi moc pomohlo i Adino módní peklo a nějaké ty fashion blogy, ze kterých se ráda inspiruju i teď. Jinak si ale nejsem vědoma toho, že bych se snažila napodobovat někoho z okolí...abych pravdu řekla, nikdo mi jako vzor nebyl dost dobrý. Jsem náročná, ani já sama nejsem se svým stylem ještě tak úplně spokojená...

Lidé mi často říkají, že mám stejné chování, jako měla moje sestra a že si na ni hned vzpomenou, když mě vidí nebo slyší mluvit, tak možná jsem to od ní stihla nevědomky nějak okoukat, nevím... Na jednu stranu mě to štve, že ve mně ostatní vidí i někoho jiného, než mě samu, ale na druhou jsem zase ráda, že takhle v sobě aspoň kousek ségry můžu mít.

A ještě mě napadlo, že používám naprosto stejná slovní spojení, jako můj kamarád. Ani ne tak proto, že bych jej chtěla kopírovat, ale spíš proto, že jak jsem s ním často v kontaku, prostě se tou jeho mluvou ''nakazím''. A on naopak zase tou mojí...

Jak na to tak zpětně koukám...vždycky jsem si zakládala na tom, že jsem svá, ale vidím, že zas až tak moc svá teda nejsem.

Přesně. Skoro vždy, když nějaký delší čas trávím s osobou mně blízkou (je to hodně výrazný u mé sestry a bff), vždycky tak nějak nevědomky okopíruju jejich zvyky nebo nějaký fráze. Ale když se někdy jen tak zeptám nějakých mých přátel nebo známých, nemohou vůbec přijít na to, jestli se někomu podobám, ať už vzhledem nebo chováním. Pro ně jsem prostě svá a jsem za to ráda