Život se psem - Vaše názory, zkušenosti, mít psa nebo ne?

Já mám čivavu a od malička jsem vyrůstala se psema a NIKDY bych už nechtěla být bez psa!! Nikdy!

ichaliko
Odkud jsi?

všem, kdo uvažují o pořízení většího plemene, doporučuju howavarta je to super pes....jednoho zástupce máme doma.

Já mám se psy dobré zkušenosti.Jako holka jsme měli psa,který semnou prožil ještě i mé těhotenství a pár let po narození dcery.Byl to moskevský toy terier.Byla to fenečka a dělala mi jen radost,když zemřela je to už 8let strašně se mi stýskalo.Už dalších 8let mají mí rodiče tu stejnou rasu a pejsek je zlatej.Bratr má stafordšírského teriéra a zrovna tak je to miláček celé rodiny.Jen to venčení,když se vám nechce nebo jste nemocní a není vám dobře a kdo,že půjde se psem,ale pejsek vás přinutí.Horší je,když je pejsek nemocný a chtě nechtě vás čeká veterina.Bohužel první pejsek měl nemocné srdíčko a stále se dusil.Každý den injekce a v noci ani nespíte a hlídáte ho a finančně to tedy snámi také zamávalo.Ale jinak já pro pejska zásadně ano,když jsou k tomu vhodné podmínky a pejsek nezůstane celý den sám.

já si tedy život bez hafana nedovedu představit. Miluji psy a doufám, že je budu mít celý život

Já bych si také ráda pořídila pejska- nějakého malého. Jenže pracuji a studuji zároveň, proto mám strach pejska nechávat doma přes celý den, nevím, jestli bych na něho měla dostatek času... Dost mě to trápí, ale nevím jestli bych neměla počkat třeba až na někdy později, kdy bych se mu mohla věnovat více...

ichaliko

ty jo, já bych ti jí pohlídala, ani nevíš jak moc ráda, ale asi by mi to neprošlo doma

ichaliko
já jsem z brna, ráda bych ti pomohla- chtěla bych si zkusit jaké to je mít pejska, jenže od 6 ráno do 16 odpoledne jsem v práci a o víkendech ve škole

ichaliko
hm,tak to chápu, že už začínáš být na nervy, snad se najde někdo na pomoc.

Já taky skoro nikam nejdu, nebo psy tahám sebou, ale neměnila bych. Mám malamuta a maltézáka a dvě kočky, nikdo nechce být na zahradě, jsou to mazlíci, nejlíp jim je doma, kde mně mají na očích (nejsou ale rozmazlení, vědí dobře kdo je pán). Malamut je plemeno které potřebuje hodně pohybu, ale ani tak na bytě nestrádá. Například já jsem se musela odstěhovat od našich, když se mi narodilo dítě, měla jsem jen Aju a mimčo, a doma problémy, tak jsme šli zatím do pronájmu. Ale nedalo se narychlo pod 10t. nájmu nic sehnat (se psem a miminem byste nevěřili jaký je výběr omezený,bud někomu vadí psi, nebo jsou sousedi proti uřvaným mimčům), tak se prozatím narychlo vzal byteček 1+kk,než se naskytne něco větší a nejsem u našich. Pejsek byl štastný na tom malém bytě více než ted na baráku, protože mně měl stále blízko,byli jsme tam 2roky, z toho druhý rok i se dvěma nalezenýma kočičkama, než se dodělal domek....na baráku ho mám taky neustále v patách. Pokud má dostatek pohybu a fyzické unavy, tak ten pejsek i když je velký, prožije i celý život na bytě štastný a uplně plnohodnotný. Oni ti psi se stejně nejlíp cítí, když si pána hlídají.........Ted už máme ještě maltézskou slečnu a musím říct že život bez zvířat si nedovedu vůbec představit, dcerku si bez zvířat taky představit neumím. Podle mě radosti s psíkama mnohonásobně převýší ty starosti. Taky lásku a věrnost, takovou čistou dá opravdu jen psí dětátko. Navíc při dětech je to supr, dítě se od mala učí starat o druhé a nějaké zodpovědnosti

Ahoj, ráda bych se podělila o svoji zkušenost se psem. Máme v rodinném domku fenku maďarského ohaře, je to náš první pejsek. Jsme čtyřčlenná rodina, já studuji a zatím bydlím u rodičů, takže je nás opravdu hodně lidí, co se mohou o pejska postarat. Tuto rasu jsem si víceméně vybrečela, ale dneska můžu s klidným svědomím konstatovat, že to nebyla chyba ( ačkoliv svoje jsme si už vytrpěli). Všude jsem četla, jak je pejsek temperamentní (což se potvrdilo) a že potřebuje několikahodinové procházky (to se potvrdilo jen částečně, dříve jsme chodili opravdu hodně, nyní fenku venčíme dohromany cca hodinu denně, což je naprosto vyhovující). Dneska je naše Lara ten nejúžasnější pejsek na světě, miláček rodiny, "skoročlověk". Po dvou letech se neuvěřitelně zklidnila, i když určité projevy temperamentu zůstávají. Například po příchodu do bytu začne skákat zběsile po křeslech, všechno prolítne a pročuchá, ale vzápětí se uklidní a leží v pelíšku (což byl ještě na roce neuvěřitelný problém, nechtěla poslouchat, vrčela, zlobila...prostě klasická puberta). Ale jako plemeno mohu vřele doporučit. My udělali nejspíše chybu v tom, že jsme vybírali již z posledních tří štěňat z vrhu a té naší prostě nešlo odolat. Jinak vizsla se hodně rychle učí nejrůznějším povelům, na procházkách si hlídá páníčka, nevšímá si jiných psů. Jediný problém, který přetrvává je, že trochu štěká v době naší nepřítomnost, když je zavřená v kotci. Trochu ráno a před svou dobou, kdy už se těší na procházku, což nevydýchává netolerantní soused, který nás terorizuje anonymy, zvoněním a dokonce nám na psa házel kameny a na dům sněhové koule. Kvůli tomu máme nervy, je to nepříjemné a hlavně máme potvrzené, že jiným sousedům to nevadí. Bohužel soused ani jeho partnerka nepracují, on má problémy se zákonem atd. Jinak pejsek spí v noci doma a o víkendu se budí kolem 8, takže noční klid neruší. Každopádně sama bych si nikdy tak velkého pejska nepořídila a dala bych přednost menšímu a hlavně při výběru si zvolit raději klidnější štěně. Ale do větší rodiny k domku určitě.

ahojky my měli dva dalmatiny , byli to super pesani ten jeden dokonce uměl sedět na židli a normálně s náma seděl u stolu bylo to zlatíčko ... Akorát oba dva umřeli na ledviny - rakovina . Teď máme labradora , ten má zase epelipsii takže nemáme štěstí na psy . Ale labík je super pes, je sice hodně živej , ale je s ním aspon zábava

Za mě říkám, že život bez psa si opravdu ale opravdu nedokážu představit a za mě jako ve všech diskusích o vhodném plemeni jen a jen jezevčík - v létě zvládá 20km tůry, 35km běh u kola ( kdy dohlídnu na to aby alespoň půlku cesty se vezl v batohu - přece jen má krátké nožičky) v zimě s námi chodí na bežky - naštěstí panička víc jak 15 km nezvládne, jezdíme s ním na vodu, dělá mořského vlka (spíš říčního), chodí se mnou na nákupy, do hospody, do kina, do práce, na houby, na chatu, na návštěvy - leze všem do postele - naštěstí návštěvovaní ho milují a většinou se pak hádají s kým bude spá, je to pes k nezaplacení a neprodala bych ho za miliardu miliard a jezevčí propagandu budu dělat až do smrti

Malacek

Já mám labíka,ale tvůj příspěvek mě pobavil ...

Bruce78
děkuju, to jsem ráda, ve většině případů s te bou velmi sympatizuji a souhlásím s tvými názory, ale promň kam se na jezevčíky labradoři hrabou

Malacek
Ještě, že nejsem ješita .. bych se mohla urazit ...

No jo, náš už je dědoušek a má chudinka cukrovku Ale je furt veselej a hravej, jen už fyzicky nezvládá to co dřív ... Je to vidět např. při blbnutí s jinejma hafákama...

No a život se psem ? Jednoznačně doporučuji,ale je potřeba si uvědomit, že je to závazek a zodpovědnost...A pokud se nám to nebude hodit, že ho nemůžeme odložit jako hračku..To nefunguje a pokud to někdo udělá je to smutné a nezodpovědné ... Takže v tomto případě - doporučuji opravdu dobře zvážit zda to chci a jsem toho schopna... Dvakrát víc zde platí : dvakrát měř a jednou řež...

Já bych taky svého dědečka nedala ani za miliardu miliard