Ahoj holky, přijela jsem domů na Vánoce a moje maminka si zase začala dělat "srandičky"... Bohužel jsou to věci typu, že přijde a já sedím a ona mě chytne za špek na břichu a udělá "copak to tu máááme?" ... (dodávám, že moje špeky na břichu jsou minimální a po Vánocích se snad dá chytnou každý)... nebo se večer odlíčím a jdu se napít a "takhle vypadáš na 14let kdyby jsi se nemalovala"...nebo jsme dostali psa a mě přítomnost zvířat maličko vadí tak jsem nebyla nadšená a "no jo, když ti vadí zvířata co budeš dělat s chlapama ... pokud někdy nějaký bude"...
Tohle je bohužel výčet jen za včerejšek... mám pocit že si to buď moc beru nebo jak ona říká, jsem hysterka, že to je sranda... je to tak celý život, když jsem na škole tak pokud nejsem doma déle tak je moje sebevědomí lepší ale jakmile přijedu domu na víkend... zkoumá zda mám nervy se školou ale tím, že jsem přibrala 
Kdykoliv jí oponuji, že mě to uráží jsem já urážlivá a hysterka ... nevíte jak se tomuto nějako nenápadně bránit?
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Nympha
méně než 10 příspěvkůCeny v bazaru jsou uváděny vč. poštovného pokud není uvede jinak. Pošta je obyčejný balík, na dobírce se lze domluvit :-) Jsem ochotna i vyměnit, prosím ale aby se dalo za co, respektujte prosím mojí velikost.
Srážení sebevědomí od matky
Poslat SZ
Cituji blanuulkaa: když to řeknu kamarádkám tak se diví co mám za matku, ona navenek totiž vypadá tak sympaticky a na každého se usmívá...
Naprostý souhlas, moje máma je úplně stejná.
Na mě útočí, protože jí připomínám tátu. Byli spolu třináct let, jenom kvůli mně a sestře, ale stále se hádali a tak, nic příjemného. Nikdy nedokáže nic ocenit, nikdy mě nepochválila, akorát mě kritizuje. Říká mi, že mám zkaženej život ... Nevím, čím jsem si zasloužila tu averzi, ale už jenom způsob, jakým mě zdraví, je vyloženě provokativní a plný nenávisti. Nikdy jsme si spolu nepovídaly o ničem - o klukách, o škole ... Naše konverzace probíhají pouze v duchu hádek. O prázdninách mě deptala až tak moc, že jsem byla se sebevědomím na nule, naprosto zoufalá, a ještě mě pak vyhodila z domu. I když uznávám, že já taky nejsem ukázková dcera ...
Galerie obrázkůReaguji na Raelyn: neříká mi sice že mám zkaženej život ale deptá mě dost, nejlíp by mi bylo bez ní doma...takový klid když někam odjede
my si občas povídáme, to mám pak pocit že si rozumíme, ale pak to při hádkách použije proti mě co jsme jí řekla...radši se jí nesvěřovat...
sebevědomí naštěstí mám, ted jsem začala cvičit a hodně se mi zvýšilo 
Mě pomohlo se natrvalo odstěhovat, ale po dobu co jsem byla doma tak mi pomohlo všechno odkývat a hlavně čím míň být doma tím líp 
Taky jsem neměla s mamkou vždycky úplně ideální vztah, ale zdaleka to nebylo takový, jak popisujete...šlo spíš jen o to, že když se mi něco nepovedlo, slyšela jsem o tom ještě týden, a když se mi něco povedlo, tak to byla samozřejmost. Asi to na mě nezanechalo žádné následky, ale prostě mě to občas mrzelo, když jsem viděla jak kamarádku její mamka chválí...Náš vztah se ale strašně zlepšil, když jsem na pár měsíců odjela pryč a pak začala bydlet s přítelem.
Tvoje mamka má asi psychický problémy, ale ty jí s tím těžko pomůžeš...pokud tě tu nic nedrží, odjela bych někam na semestr nebo na rok (třeba přes erasmus), a ona si uvědomí, že se můžeš klidně odstěhovat pryč a nemusíte se vidět vůbec. (Teda asi bys pro vycestování měla mít i víc důvodů )
odstěhovat se bohužel nemůžu, ani nikam na rok odjet...musím si dodělat střední, už se tak těším na výšku !...předhazuje mi moje chyby, vyčítá co může,...a podá to takovým způsobem že mě to dost rozesmutní, sniží sebevědomí a chce se mi z ní brečet...zřejmě si to neuvědomuje ale mě to vážně hrozně ničí. kdyby měl někdo podobný problém tak napište at si mám s kým o tom popovídat...
