Co mám dělat proti závisti - bohužel z mé strany

Tak to si jen myslíš, není to pravda.
A kamarádku nějakou nemáš, se kterou by sis mohla povídat?

A nebo taky ne. Taky je může mít okolí za tiché podivíny a v tom mlčení je nechá. Je to blbost. Ty se pořád snažíš najít nějaké jednoduché řešení na tvojí situaci. Která ale podle mne jednoduché řešení nemá. Přečetla jsem většinu toho, co jsi napsala, a mám z toho ten pocit, že sama pro sebe nemáš cenu. A tak tě berou i ostatní, protože to vyzařuješ. A pak se tak k tobě taky chovají. A tím tě v tom pocitu utvrzují. A tak pořád dokola. Z toho žádným nemluvením nevyklouzneš!
Základ je vážit si sama sebe, mít se ráda. To nesouvisí s tím, jak tě berou ostatní, kolik máš let nebo kolik vážíš, jaký máš šatník nebo povolání.
Zkus psychologa!!

Jejda tak to, že když lidi málo mluví opravdu není záruka toho, že životem proplovají snáz. Je to spíš na opak. Mlčenlivého člověka spíš každý považuje za podivína, který snad ani nemá svůj vlastní názor. Spíš ukecaní lidi, kteřé umí dobře argumentovat mají šamci na to se prosadit a vyhrabat se ze srabu snadněji než mlčenliví. Jen ta ukecansot nesmí být extrém a musíš pustit ke slovu i ostatní. A když člověk mele jedno a to samé pořád do kola taky není výhra a ty ostatní to spíš otráví. Ale jak už tady bylo řečeno tvůj největší problém je, že si vůbec nevěříš a jen se lituješ. Pořád tady píšeš jak mají ostatní štěstí a kdo ví co a ty to nemáš. Ale oni se o to štěstí taky museli nějak zapříčinit a určitě se jim vždycky všechno nedařilo hned a podle jejich představ. A věř tomu, že i ten nejšťastnější člověk na světě má občas nějaké problémy a chmury. Tak se vschop přestaň nadávat na to co nemáš a chceš mít ale začni se rači snažit o to, aby jsi ty věci taky dostala. Samo to nikdy nepůjde. A jestli nevíš jak na to, tak si zajdi někde pro radu k psychologovi. Dneska to už přece není žádná ostuda. Zajdi si k obvodní pro doporučenku k psychologovi a bude ti jeho návštěvy proplácet pojišťovna, takže se nemusíš bát, že by tě to finančně zrujnovalo

Reaguji na vosmajda:
Ty jsi buď sobecká a do sebe zahleděná osoba, která nemá nic lepšího na práci než šmírovat úspěchy okolí a nebo nemocná a tím pádem doporučuji psychologa.
Vždyť ty jsi pořád jak kolovrátek, to je neustále dokola to samé... A řešení nikde, ani slůvkem jsi se nezmínila, že by sis rady vzala k srdci.

Reaguji na lusinda:

A jak potom teprve začalo opravdové trápení, to martyrium s prací.

To si děláš legraci? Ztrátu práce (jak dlouho jsi nezaměstnaná - pár týdnů?) považuješ za opravdové trápení?? To doufám žertuješ.
Přestaň se sobecky litovat a pracuj na sobě. Tvé problémy jsou houby proti tomu, co zažívají ostatní. Je načase si to uvědomit - buď to zvládneš sama, nebo vyhledej odbornou pomoc. Ale neustálým litováním se a nicneřešením se samo nic nezmění.

Jedině psycholog - protože toto fakt není normální. Vosmajdo co třeba rakovina, smrt některého z dětí, těžké úrazy apod.? To jsou opravdové problémy! Tak si ztratila práci, no a co? Víš kolik lidí nemá práci? Já ted taky ne a fakt by mě nenapadlo dělat z toho problém velkých rozměrů - tak si jí holt budu muset najít, no. To je toho - bude to nepříjemné, otravné, ale tím to končí, chápeš? Žádná tragédie! Nejsi na to sama, máš svou rodinu, važ si jí!

Mám práci, docela daleko od domova, a je to tento rok už třetí místo. To je na mé nervy docela dost. Bez práce jsem nikdy nebyla dlouho, zato to bylo třikrát do roka.

To jsi dost dobrá když jsi dokázala sehnat tři pracovní místa za rok.To je na pochvalu.

pročetla jsem celé tohle téma a opravdu tě nechápu. Ty tady píšeš, jak máš všechno strašně těžké, hrozně moc trápení a problému a že je tvoje okolí stebou neřeší. Jako důvod sis vymyslela, že moc mluviš. Myslím si, že tvoje okolí je stebou nesdílí, protože né že by jim vadilo, že moc mluvíš, ale O ČEM mluvíš! Jestli opravdu jen pořád fňukáš a stěžuješ si, tak sem jim fakt nedivím. Co kdyby si zkusila se se svým okolím bavit o něčem jiném? Viděla by si jak by najednou měli zájem se stebou bavit! Nedivím se, že tvé kolegyně v bývalé práce tě okřikovaly, ať si zticha. Kdybych každý den v práci poslouchala jen o tom, jak máš nejhorší problémy světa, tak taky budu chtít aby jsi byla tiše. Nemyslím to zle, ale zamysli se nad tím. Každý má problémy, každý je občas potřebuje ventilovat, ale ty už asi o ničem jiném mluvit neumíš!

A myslím si, že celá takhle diskuze byla stejně založena jen kvůli tomu aby sis zase někomu mohla postěžovat, když už tě nikdo jinej neposlouchá...protože jsem tu jaksi neviděla, že by sis něco vzala z nějaké rady, které tu holky psaly. Ty podle mě poradit nepotřebuješ, tobě stačí, když tě zase někdo polituje.

Teď jsem koukala i na tvé ostatní příspěvky tady na omlazeni.cz a ty dle mého ty problémy a nepříjemnosti chceš mít, vždyť ty si už i diagnostikuješ nemoci, aby jsi ten život měla ještě smutnější. Být tebou vyhledám odbornou pomoc!

Reaguji na zisi:
Napsala jsi: aby jsi ten život měla ještě smutnější. To znamená, že ho mám fakt smutný. Aspoň to už někdo vidí.

Zisi to myslela jako nadsázku. Vosmajdo, všimla jsem si, že vždycky založíš téma, kde si na něco stěžuješ, a holky ti pak radí. Ale na ty rady ty už nikdy nereaguješ. Zkusila jsi nějaké z těch rad? Podnikla jsi opravdu něco jiného, než děláš běžně? Já jsem ti třeba už párkrát napsla, že jsem přesvědčená, že tvoje problémy mají původ v tvém vnímání sama sebe, a že bych ti doporučovala probrat to s psychologem. Zkusila jsi tam zajít?

Naprostý souhlas!! Nejhorší, co můžeš udělat, je udělat ze sebe chudinku - a to zejména dlouhodobě a před chlapem. Jak se pak můžeš divit manželovi, že chce, abys mlčela? Jestli se takle budeš chovat dál, podle mě tím seriozně riskuješ, že o chlapa přijdeš, protože takové sebemrskačství je prostě po čase otravné, zejména v případech, kdy ten druhý objektivně vidí, že zas až tak velké problémy nemáš.

Po stopadesáté zopakuju, co tu už napsaly všechny holky přede mnou: problém je v tobě, resp. v tvém sebevědomí. Věnuj se chvíli sobě a myšlenky na to, co dělají sousedi/příbuzní/kdokoli tě postupně opustí.

A jasně, že řada věcí je o penězích (kosmetika, kadeřník, oblečení bla bla), ale ke všemu tomuhle lze zvolit alternativní "low-cost" cestu. Cvičit můžeš doma, nakupovat ve výprodejích, sekáčích, zvolíš účes, který nemusíš tak často upravovat (takže nebudeš muset ke kadeřnici tak často). Sama to takle dělám a svět se mi nehroutí (i když mě občas zamrzí, že nemám to, co ostatní, ale to je přirozené, na tom nic není).