Co mám dělat proti závisti - bohužel z mé strany

Vosmajdo kašli ty na nejakú ženskú. Ži svoj život, nahoď úsmev a ním prekonáš hocijakú namyslenú nánu. Ty si asi neuvedomuješ, že môžeš byť šťastný človek. To tí ľudia sú malokedy šťastní, zaujíma ich len povrch, pozlátko, divajú sa zhora, uniká im podstata. Každého človeka dokážes odzbrojiť úsmevom.

Platón to vystihol skvelo:
Nerobím nič iné len vás všetkých presviedčam, starých aj mladých, aby ste nemysleli na svoj zovňajšok a na svoje majetky, ale aby ste sa v prvom rade a hlavne starali o zošľachťovanie svojej duše.

Nemíňaj energiu na človeka, čo ti nestojí zato. Mnohokrát jednoduchší život je krajší život a ja snád môžem ďakovať bohu, že som nezostala v modelingu,kde sa to zavisťou, povrchnosťou, neprajnosťou priam hmýri.

Vosmajdo dlho. nechodila som na plaváreň, keď som mala sukňu, tak len silonky. Keď bola prehliadka, nikdy som nešla predvádzať plavky. Bola to moja obrana. Ale potom som sa nato vykašlala a dala ľudom, kt. mali problém pocítiť ako sa čo má.

Podľa toho, čo si tu písala, by som si to ja mala so svojou tvárou snáď hodiť. Sama si napísala, že aj ten kluk s popaléným hrudníkom je obľúbený a teraz si polož otázku, čím to asi bude. Ja ti prisahám, že ak sa stotožníš sama so sebou a prijmeš, to čo máš, budeš napredovať míľovými krokmi. Je to len o tebe. V živote ťa môže stretnúť veľa zlého, ale ak ti ostane "čistá" duša, budeš neprekonateľná. Život je o našich pocitoch, našom vnútornom prežívaní, to ti nemôže ukradnúť nikto. Ale ten povrch je veľmi pominuteľný, dokonca zo dňa na deň! Takže na čom sa oplatí stavať? Aj pre mňa to bolo ťažké, ale každým dňom mi je lepšie, lebo som našla svoj vnútorný zdroj a na ten nemá nikto.

Teď už bude všechno jenom lepší.

vosmajda

To, co Ti napsala Michelka12, je prostě pravda, Asi by sis to měla přečíst víckrát, protože ta tvoje reakce o kousek výš mi připadá - no že jsi pořád ještě mimo mísu

A zkus se usmívat. I když se Ti nechce. Prý to funguje v těle i obráceně, začneš se usmívat a po chvíli si připadáš lépe - a protože Ti je fajn, nezávidíš

Chtěla jsem se konečně usmívat, něco se sebou udělat, a ejhle, umírá mi babička, mně to snad někdo nepřeje nebo co, abych se dala dohromady.

To je mi líto.
Ono se pořád něco musí dít. Nikdy nebude úplně vše v pořádku a bez poskvrnky, a babičky prostě umírají, s tím se jednou počítá, že.
Tak přeji hodně sil a optimismu, zase bude lítp.
Život mívá vlny. Nahoru-dolů-nahoru-dolů...Tak už to na světě je.

Jenže kdypak já mám to "nahoru"?
A ty síly na vyhazov z práce a smrt babičky prostě nemám, vyplýtvala jsem je na trápení kvůli pitominám. Mám jeden nápad, co zkusit právě teď nekňourat, není to blbé?

Jo, někdy určitě. jen to třeba nevidíš.
Vždycky se zdá, že to horší trvá dýl, než to lepší (které vždy rychleji uteče).
popřemýšlej, vzpomeň malé radosti.
Co se Ti děje tak strašného?
Babičky umírají, to je mrzuté. Mně umřel tatík. Taky nepříjemné. ale mezitím se děje tolik věcí...
Já dnes byla psychicky taky hotová, až si tělo řeklo dost a dhodinu jsem odpoledne usnula.
Dnešek byl náročný. Ale zas si říkám, co si stěžuji, nestalo se nic nenapravitelného, jen je toho na člověka někdy moc. To znám...

A pomůže to?
Já nevím, jen se ptám.
Měla bys asi udělat něco, co Ti pomůže se cítitl líp. nekňourat znamená potlačit, zapřít v sobě to napětí a smutek.
Co takhle vybrečet se, vykřičet to, vyběhat, vysportovat, nebo vložit do umění (podle svého založení).
Nebo i napsat sem je část podělení se o potíže, ne?

Zase se po mě chce, abych měla ohledy, třeba na mámu, abych jí nevykládala o ztrátě práce, když jí umírá matka. A brečet už mi nejde, už nemám slzy. Prostě chci ukázat těm ženským z práce, že nebudu kňourat, ať se děje cokoliv.

Vosmajdo život je boj. Ja už nemám ani jednych starkých. Jedny sa zabili pri autonehode, druhý starký mi zomrel v náručí a starka tiež cca dva roku dozadu. Nemám ešte ani 27 rokov.

Vydržať je viac než odvážiť sa, vyčerpať nepriazeň osudu, nedať sa zastrašiť nijakými útrapami, vytrvať, keď to už všetci vzdali,nespočíva hádam v tom veľkosť človeka?

Musiš sa naučiť zvládať ťažké obdobia a byť ako pevná skala v rozbúrenom mori, vydržať. Raz sa more ukľudní...

ahoj!
tohle je moc zajímavé téma.závist je zlá,ale asi přirozená.mě je po 30 a už to u mě klesá.ale závidim ženám,které mi nějak ublížili nebo mě neberou jak bych chtěla.závidim hjim úplně všechno,i když vím,že jsou třeba ošklivější,tak jim ale nepřeju.jakoby za trest.takových je ale málo.asi 3, 4.naštěstí.naopak sebehezčí ženě,která na mě byla třeba milá,nezávidim vůbec.

Nechápem tomu ako sa dá závidieť ženám, ktoré vám nejako ublížili, ja by som skôr bola nahnevaná:/. Ale aj hnev blíži, tak by som sa ho snažila čo najkôr zbaviť. Oni vám ublížia a vy im ešte venujete toľko svojho času. Myslíte, že oni si na vás niekedy spomenú?:/ Nechápem to. Prečo radšej nevenovať myšlienky niekomu nakom vám záleží. Fakt sa pýtam, zaujíma ma to.