Cibulkovy seznamy

Reaguji na SantaMaria:
Ty víš, co bys udělala, kdybys měla třeba tátu zavřenýho a mc by ses chtěla dostat na školu? Nebo kdybys chtěla, aby se tam dostali Tvé děti? Oni totiž měli nad lidma setsakramentskou moc..:A když jsi ve slabé chvilce ten papír podepsala, tak jsi pak nakrásno mohla být vydíraná - nebudete spolupracovat, dozví se to Vaše okolí........Já si prostě nedovedu představit, jaké to tehdy bylo a jak bych zareagovala.....Fakt ne.

A možná opravdu může mít čisté svědomí, jak říká - určitě byly případy, kdy lidi měli "bonzovat" a donášet a schválně říkali malichernosti nebo že nic podezřelého nezpozorovali... Zítra ti k tomu řekne víc, držím ti palce, už teď je to pro tebe nepříjemné a stresující...

Reaguji na bakalářka: A víš, že tu situaci náhodou znám? Mého dědu komunisté popravili, polovina rodiny v emigraci - jak myslíš, že se tu zbytku rodiny žilo? Myslíš, že mohli rodiče vystudovat, přestože chtěli? Ano, dovedu si představit jaké to bylo, a taky vím, že nikdo z rodiny v těchto seznamech nefiguruje, přestože podmínky k životu by po podepsání asi měli o něco snazší. Takže za mě je odpověď na tyto "agenty" jednoznačná.

Naprosto souhlasím!
Reaguji na Janice28: Nech si to vysvětlit. Oni totiž lidé, kteří nějak vrchovoě sportovali nebo něco podobného a chtěli za tím účelem cestovat mimo ČSSR (třeba jen v rámci východního bloku), tak museli podepsat spolupráci, nejel přes to vlak. Jestli skutečně donášeli, nebo jen podávali nehodnotné informace, zjistíš jedině ze spisu. Bohužel se stává, že spis se "ztratí".

Reaguji na SantaMaria:
Můj praděda byl v padesátých letech zavřený a vím, co všechno musel děda udělat pro to, aby studovat mohl (ne, spolupráce s stb to nebyla, ale hlásil se čtyřikrát než se konečně rozhodli, že se natolik snažil, aby mohl dostat šanci - mezitím dělal v továrně v dělnické profesi...). Já jen vím, že ne každý má pevnou vůli a někdo se nedokáže koukat na to, jaké příkoří se děje dítěti. Vždyť i moje rodiče jejich rodiče přemlouvali, ať jeden z nich vstoupí do strany, abych to já měla trochu jednodušší (a to bylo cca rok před revolucí).
Dle mého nic není černobílé......

Reaguji na bakalářka: Jak ale píšeš, tak tvoji rodiče prarodiče přemlouvali k vstupu do strany, nikoli k tomu, aby podepsali spolupráci s stb. Přesně tak, nic není černobílé, doba to nebyla lehká, ale pro mě je pořád někde jinde situace, kdy někdo (z nejrůznějších důvodů) vstoupil do strany - což ještě chápu a nikomu nevyčítám, a zcela jinde, když vědomě spolupracoval s stb... Kdyby Janice napsala, že její známý byl za komunismu ve straně, vůbec bych nereagovala, ovšem uvědom si, že agent stb je skutečně jiná kategorie.

Jasně, akorát že já si stejně pořád myslím, že ti, kteří jsou v současnosti a seznamech jsou "pěšáci". Lidé, kteří třeba ve výsledku nikomu neublížili a ve většině případů se do toho nedali dobrovolně (že by s tím sami přišli) - i když je mi jasné, že existuje sorta lidí, která donášení miluje. Ale chápu Tvůj nesmiřitelný postoj, vzhledem k Vaší rodinné minulosti......
Já to beru tak, že bohužel vše je zmanipulovatelné, v průběhu samteky měla stb dost času skartovat co potřebovali a naopak nechat, co ve výsledku nebylo moc důležité. A nedivila bych se, kdyby ti největší konfidenti dnes vklidu operovali v některé "demokratické" straně či si za privatizace výhodně přišli k majetku...Akorát holt byli skartovaní.......

Jde o hodně citlivé téma, těžko říct jak bych reagovala...pokud by ten člověk nedonášel nebo neublížil přímo mně nebo mojí rodině, tak bych se na to asi neptala, záleží, jak moc jste si blízcí....
Ale já jsem názoru, že už by se tato problematika měla nechat spát, je íc než 20 let od revoluce a myslím, že už všichni měli čas s touto částí historie srovnat. To je snad taková naše česká národní povaha neustále šťourat a vytahovat jak moc nám bylo ukřivděno a hledat viníky. Češi mají donašečství, kolaborování a pomlouvání v krvi, kdyby existovali podrobné seznamy kolaborantů s nacisty, tak bychom se taky možná divili...
Každá doba má něco, vzpomeňte na divokou dobu poloviny devadesátých let, kde jsou seznamy viníků za zpackanou privatizaci?
Každá z nás má mezi příbuznými někoho komu bylo režimem ublíženo jako stejně tak pravděpodobně někoho, kdo spolupracoval.... takže můj názor je konečně se s tím srovnat, přijmout to jako fakt a už se v tom nehrabat.

Reaguji na PaniXY:

<span class="reaguji">Reaguji na PaniXY:</span>
Líp bych to nenapsala. Je to víc než 20 let, ve spoustě států je za tuto dobu promlčená i vražda, ale my se tady radostně bahňáme v nějakých seznamech....

Pokud já někoho osobně znám 15 let, tak snad vím, co je zač, a nějaký podpis v seznamu mně může škrabat na zádech. Ale to je můj názor.

Pokud bych zjistila, že tam byl ne proto že by se o něj zajímali, ale že by donášel, určitě by to změnilo můj přístup k tomu člověku, byla by tam nedůvěra, odstup a nemohla bych si ho vážit jako dřív. Neznamená to, že bych s ním přerušila kontakty, ale dívala ybch se na něj jinak.

Vidím to trochu jinak...byla spousta takových lidí a po revoluci se stáhli do koutka a žijí jako řádoví občané...nemám nic proti nim. udělali chybu jsou si jí vědomi.
Tenhle člověk se angažuje v politice, hlásá pravdy a já si ho dosud pro to vážila. Mimo jiné také ponižuje osoby kteří právě toto kdysi udělali... večer budu moudřejší - nechala jsem si to zjistit ješte jinde, protože on mi to určitě "nějak vysvětí".

Můj táta pracoval v zahraničním obchodě, byl v StB, v ekonomický kontrarozvědce, jezdil do ciziny, a až tam zjistil, jak to se socialismem na věčné časy je. V 16ti jsem ho našla v Cibulkových seznamech a bylo mi strašně. MŮJ TÁTA!! Strašně jsem se styděla. S pláčem jsem za ním šla a s dětskou naivitou se ho zeptala: tati, a ty si taky mlátil lidi? Podíval se na mě, jestli jsem spadla z višně, řekl, že jsem pitomá, a že mi o tom bude jednou vyprávět, až budu chtít.
Ano, podporoval režim, kterýmu věřil. Když zjistil, že režim nefunguje, nechtěl ohrozit rodinu, tak zůstal. Kdokoli ho za to může odsoudit, ale já to nebudu. Nikdo z vás neví, jak by se zachoval. Táta to všem svým porevolučním kolegům řekl, když ho kvůli tomu chtěli vydírat, řekl, že není problém, že to všichni vědí. Nemůže kvůli tomu do politiky a cítí vinu, ale já mu to nikdy vyčítat nebudu.

Přesně tak. Byly přece i případy, kdy člověka vydírali různými věcmi /rodinní příslušníci apod./ a mohlo jít i o život. Rozhodně bych předem nesoudila. Nikdo nevíme proč tam ten člověk byl a zda opravdu někomu ublížil. Takže já bych si s ním promluvila a až potom soudila.

Jinak z naší rodiny nikdo s komunisty neměl nic společného, distancovali se od nich a měli z toho problémy. Přesto si myslím toto: