Ahoj, začala jsem před rokem dělat hlídací slečnu v jedné britské rodině. Starám se o téměř 5-letého chlapečka, který doposud nemluví. Tedy mluví, ale má takovou svou vlastní řeč (ani ne ten klasický dětský žargon, prostě jen nesrozumitelné hatla patla) a do toho míchá skutečná slova, i celou větu. Zopakovat slova po jiném člověku či z televize dokáže, ale navázat byt jednoduchý rozhovor, to opravdu ani náhodou. Někdy mi přijde, že nějaký složitější pokyn nebo pokyn, se kterým se nesetkal dříve nechápe a musím mu to zopakovat několikrát, často i rukama naznačit, aby to pochopil.
Ještě před rokem nebyl schopen ukázat prstem například obrázek v knížce, když o to byl požádán, špatně reagoval na jméno a stavěl věci do řad (což jsem se dočetla, že může být znak autismu). Hraje si tak zvláštně, ne jako jiné děti jeho věku např. na doktora nebo obchod, ale třeba vezme rohlík a drtí ho autíčkem, často třeba 20minut obchází kolem stolu nebo staví ty řady z autíček, hraje si sám nebo vedle ostatních dětí, ne s nimi. Ale v kolektivu dětí je rád a oční kontakt i mazlení má rád. Moc hezky a propracovaně kreslí, umí napočítat do 10 a hezky píše písmena.
Jeho rodiče se mu snaží maximálně věnovat, maminka je s ním doma (já ho mám o víkendu). Na vyšetření sluchu byl a vše je OK. Když jsem se ptala, jestli to zkonzultovali s lékařem, tak prý to je vina bilingvismu (tatínek je Němec a doma se mluví oběma jazyky), ale znám více bilinguálních dětí a třeba některé mluví hůře, ale už ve 3 letech většinou mluví alespoň jedním jazykem.
Maté někdo podobnou zkušenost a jak jste to řešili? Moc bych mu chtěla pomoci, přijde mi, že pro 5leté dítě musí být dost frustrující, pokud se nedokáže pořádně domluvit s okolím.