Jak jste se seznámily se svým partnerem?

Na té osudovosti asi vážně něco bude... Znali jsme se ze základky, ale nikdy jsme se spolu nebavili. Je to zvláštní, ale ač se mi nikdy nějak extra nelíbil, vždycky když šel okolo, musela jsem se na něj kouknout - taková zvláštní přitažlivost... (po letech jsem se dozvěděla, že to tak bylo oboustranně) nicméně základka skončila, naše cesty se rozešli. Pak jsme se potkali na jedné akci a dali se spolu do řeči...Chodili jsme spolu ven vždycky tak 1x za rok, nikdy z toho nic víc nebylo - byli jsme prostě přátelé. Nedávno mi napsal, že bysme se zase mohli po roce vidět souhlasila jsem, jako vždycky a vůbec neočekávala něco jiného, než přátelství... a hle! Něco tam přeskočilo (nebo mě přeskočilo) ale chodíme spolu ven stále, neskutečně si rozumíme a mám dojem, že je to chlap, kterého jsem si vždycky přála... Asi jsme se prostě měli potkat až za delší čas...tak to osud zařídil takto...

AhojTohle téma mě fakt zaujaloSe svým partnerem jsme se seznámili před rokem a půl na sociálních sítích konktrétně na fb.Začala jsem mu psát já a to jsem ani nevěděla, že bude takový jako je(v dobrém slova smyslu).Čirou náhodou jsem se znala s jeho bratrancem a až později jsem vlastně zjistila, že to jsou bratranci Nejdříve jsme spolu byli dobří kamarádiChodilo nás ven z počátku více, pak to opadávalo a chodili jsme samiBylo nám spolu fajn a dobře...Byl takový smělý, tak se mě nezeptal nikdy na nic přímo..Jednou mi řekl venku, že mě miluje což jsem nechápala jak se to mohlo stát...O několik dní jsme spolu začali chodit.Jsme spolu štastní...Máme v plánu spolu jít v budoucnosti bydlet (1-2).Jsem ráda, že ho mám a doufám, že i on mě

Přesně tohle jsem měla taky

Reaguji na Elienka: Taky tak holky. Přítel se mi ze začátku nijak nelíbil, ale vždycky jsem ho tak nějak měla v merku. Když jsem věděla, že půjdu někde, kde bude i on, tak jsem se vyfikla ani nevim proč.

Tak my se seznámili přes kamarádku, kterou znám už od gymplu. Ze začatku jsemchodila k nim domů a brala ho jenom jako bráchu kamarádky, co pořád sedí u počítače a hraje hry. Později, s přibývajícím věkem, jsme se začli bavit semtam když jsem byla u nich jsme i s ním popili a vždycky mě nějak "přitahoval". Vždycky jsem ho chtěla jít pozdravit, ale byla jsem dlouho zadaná. Až po rozchodu mi začal psát a začal se vyptávat. Najednou byl všude kde jsem potřebovala. Něco s počítačem, někam odvézt byl strašně ochotný, ale já byla brzo po rozchodu a navíc se mi nelíbil. Kámoš fajn, ale nepřitahoval mě vůbec. (Hlava jak koleno a pořádně udělanej chlap a já byla zvykla na chlapy, kterým lezly žebra a vážili 70 kg i spostelí), pak se jeho ségra stěhovala na byt, tak se dělala kolaudačka. A tam to nějak přeskočilo .) a od tý doby je můj a neměnila bych

Tak já jsem se seznámila s přítelem, když nám bylo 15let přes kamarádku, kterou sem právě poznala. Líbil se mi, ale nikdy sem nepřemýšlela nad tím, že by jsme mohli být spolu. Potkávali jsme se na dovolených a akcí. Měli sme oba svůj život, znali své partnery, ale pořád sme o sobě věděli ikyž jsme se nevídali. Před 5lety jsem nastoupila do prace, kde jsme se po dlouhé době zase potkali. Pak se rozešli s přítelkyní. Já byla stále s přítelem. Přitel se po 10letech rozesel, on se to dozvěděl a s kamarádkou mě pozvali na grilovaní. Tam jsme si popovídali a po tydnu mi přišla smska, jestli bych nechtěla jít na večeři. Nevím proč, ale šla jsem, sám uvařil. Pak mi řekl, že si pro něco dojde. A přišel s růží a řekl mi, že pro něj moc znamenám, že byl 3roky sám a e až já jsme mu změnila pohled na život, že teď chce s někým zase být, že chce žít, že ví, že zas může být šťastnej a že zas miluje. Já jsem měla brzy po rozchodu, bránila sem se mu, ale dlouho sem to nevydržela. To jeho nadbhani se nedalo vydržet. Jsme spolu krátce (4 měsice). Už teď chce, aby jsme se vzali.Já si myslím, že je to brzy, ale snad to jednou tak dopadne. Nikdy bych nevěřila, že ve 30letech můžu potkat někoho tak užasnýho a tak moc se znovu zamilovat. Snad to byl osud a mělo to tak být.