Škemrání o telefonní číslo

Holky, taky se Vám stává, že si třeba někde příjemně popovídáte s chlapem, je z toho pěkná půlhodinka/hodinka/večer, na základě které chlap usoudí, že je Váš osudový a snaží se Vám nacpat do života?
Mně se to hodně stávalo v práci, když jsem dělala barmanku, ale i jinde. Jsem šťastně zadaná, každýho na to hned upozorním, prostě moje záklopka je tam, že popovídat si s cizím chlapem můžu, leckdy je to i docela přínosné a dozvím se něco nového, ale čísla na cizí chlapy v žádném případě neberu, své nerozdávám a rozhodně neiniciuji žádné další setkání.
Jak už jsem psala, na vše upozorním dopředu, tudíž mi moje chování ani nepřijde nějaké nevhodné nebo tak něco. Jenže ouha... Z příjemného společníka se koncem stráveného času stane vyděrač, ohraná písnička na téma - Dáš mi svoje číslo? Proč mi nedáš číslo? Co je na tom divnýho, kdybys mi dala číslo? Apod. Následuje další nával zoufalství - Já ti dám svoje číslo (nedávej, poletí do první popelnice).
Kouzlo večera to tam. Beru to opravdu tak, že jde jen o zajímavé popovídání s někým cizím, s nikým neflirtuju, ani mu nedávám plané naděje, teda myslím.
Vždycky jsem si hrozně přála, aby dotyčný posléze odešel a nechal to opravdu postavené na tom kouzlu JEDNOHO večera, ráda bych pak třeba na něj vzpomínala jako na chytrého a příjemného člověka ne na dalšího dáš-mi-číslo-otravu.
Nebo když třeba ten chlap věděl, kde dělám, copak je tak složité nedoprošovat se čísla, ale stavit se jindy? Poslat pizzu s poděkováním za pěkný věčer (můj tajný sen, nikdy nebyl splněn, tak daleko mužská představivost nesahá).
Zažily jste? Zažíváte? Co si o tom myslíte? Nebo čísla rozdáváte? Nebo narážíte na inteligentní chlapce, kteří se nad ránem nemění v otravy?