Slepovaný vztah aneb dvakrát nevstoupíš do jedné řeky (?)

luccy1
Tak to je opravdu hodně čerstvé. Je od něj teda podle mě trošku blbé, že tě maže ze svého života, ale to je určitě i v afektu. Nejlepší je opravdu se prostě vybečet a pak se postavit na nožky a jak bylo už razeno, soustředit se na něco jiného. Zajdi si zacvičit, to je pak všecko vždycky růžovější Jazykový kurz ti určo taky pomůže. Já si vždycky říkam, že vše zlé je k něčemu dobré a věřím, že to tak 100% je! Asi si tě nezasloužil a proč s ním ztrácet čas, když je ti souzen někdo jinej

Každej je jinej, já bohužel po rozchodu už na partnerovi nedokážu vidět to pěkný...

Ginfizz
to máš pravdu, já jsem taky nikdy nestála o někoho, s kým jsem to už měla za sebou, ale to je tím, že jsem nenarazila na takového, který by mi za tu druhou šanci totiž stál, třeba budu jednou ráda právě za slepovany vztah

luccy1
Tak ono to asi dokáže málokdo druhý den dělat , že nic. Opravdu je brzo a ono to vybrečení se je dobré. Když jsem tak jednou truchlila z rozchodu, asi tak týden, tak jsem se pak v tom záchvatu pláče jakoby probrala a řekla jsem si " panebože co dělám" a jakobych se vzpamatovala, už mě brečet nebavilo No to jo, ale možná je lepší byt aj sama, jestli není někdo, kdo tě opravdu potpoří, než se dívat, jak na tebe háže soucitné pohledy. Tak at si nakašle a trucuje. Ono ho to taky přestane bavit a ten vztek odejde. Jinak jste měli hezký vztah, nebo to k tomu spělo? Až překleneš tu porozchodovou dobu, tak to zas uvidíš trošku jinak....

luccy1
To opravdu žádný vztah idealní byt nemůže, protože dvě identické osoby neexistují, natož tak ženská a chlap , ale jsou problémy, které v tom vztahu budou vždycky a nejsou překážkou, ale ví se o nich. Ale když žárlíš, tak předpokládám, že máš důvod? Já bych nesnesla, kdyby můj přítel flirtoval s jinou...to je docela podstatné a jestli o tom věděl, že ti to vadí a přesto to neakceptoval a měl tu potřebu, tak se nedivím, že jsi se zachovala jak ses zachovala. Já měla taky přítele, který hrál fotbal a říkala jsem vždy, že to je jediná milenka, kterou mu budu akceptovat. Nějak jsem se snažila přehlížet, že je to pro něj na prvním místě a ted jsem ráda, že už je to pasé)Vezmi si, že s ním ted zas budeš, olituješ to a vrátíte se k sobě. On bude měsíc sekat latinu a ťuťuňuňu a neboj se, že už se na žádnou ani nepodíva...bude to zas a stejný problém, který zkátka nechceš překousnout a ani se nedivím. Ted to akorát nevidíš tak jasně, ale určo si vzpomeneš, jak tě to vytáčelo...a chceš to snášet?

řešila jsem to tady v jiných diskuzích. velmi to zestručním - náš vztah začal čerstvě po rozchodu s jeho holkou, kamarádili jsme spolu, vyprávěli si hodně věcí včetně detailů o jeho minulém vztahu, já nabyla dojmu, že ji furt miluje, pak jsme se zamilovali, ale ani jeden z nás si to nechtěl připustit, protože já myslela, že chce zpět bývalku - strašně hezky o ni mluvil, volali si, hodně se spolu bavili... a on myslel, že nechci vztah. Do té doby jsem byla drsná holka, která láme klukům srdce, když se do ní zamilujou (takhle jsem se tvářila a lidi mě tak brali). No a pak po roce jsme si tak nějak začli uvědomovat, že je to vážný, pak mi několikrát řekl jménem bývalky a mimoto furt za ni lítal... a mi to začlo šíleně vadit, když už jsem to pak začla řešit bylo pozdě. V hlavě jsem měla svou představu a své vysvětlení a ikdyž mi pak vysvětloval, jak to všecko bylo, nevěřila jsem mu to. Bylo toho prostě moc a já se cítila, že si jeho lásku vydupala a nemohla jsem se vyrovnat jeho vyidealizované bývalce - ikdyž taková ve skutečnosti není, ale přítel má tu vlastnost, že o lidech mluví furt hezky navíc mu prý lichotilo, že jsem na něj žárlila... Doteď nemám strávené, že měla do určité doby přednost a myslím, že určié věci by přítelkyně o bývalkách vědět neměly. Mimoto do našeho vztahu pak tak nějak "nanápadně" zasahovala i ona - pomluvy, lži... Prostě samé komplikace a já to dodneška nepřekousla - hlavně teda to, když mi poprvé řekl jejím jménem - to byl startovací mechanismus.. a když se to pak opakovalo ještě několikrát, nějak jsem se zařekla, že to není odpustitelné a vysvětlila si to po svém a našla si v tom své souvislosti... to zrovna stručné nebylo, ale pochopitelné snad trochu ano. Blbé je, že jsme se snad v životě kvůli ničeho jinačího nehádali. Na tohle se nabalily všechyn naše problémy a s tímto taky vše souviselo. Kdyby se tohle nestalo máme fakt ten můj vysněný 100% vztah.

luccy1
Nicci
holky žárlivost je mrcha.. já si dokonce myslím, že v budoucnu mě žárlivost asi zabije. Kdyby na to byly léky, tak je užívám Nedávno jsem na to četla nějaký názor odborníků a psali, že žárlivost je něco jako IQ - někdo ho má vyšší někdo nižší... osobně si myslím, že alespoň v mém případě je na tom něco pravdy, protože si nemyslím, že jsem žárlivá, protože jsem zamindrákovaná a rozhodně si nemyslím, že to lze jen tak odnaučit. Koukněte na žárlivost u dětí - myslím, že u nich to rozhodně není dáno zamindrákováním ani pocitem méněcennosti... každopádně je to docela záhada alespoň pro mě. já si taky občas ráda zaflirtuju a nechám si od někoho zalichotit a pozvat se na drink... a kdyby mi to dělal přítel, tak by mě to štvalo . Někdy je člověk zcela nesoudný, ale já to o sobě vím a ikdyž mě to naštve rozhodně nedělám scény a snažím se ovládat - a pro mě je to mnohdy nadlidský výkon

endy
Jo tak to se nedivím, že to máš v sobě. A jak to mají spolu ted? Stále se stýkají atd.? Žádná partnerka nemá zájem o to byt druhá, nebo horší, kor po expřítelkyni. A není to třeba tím, že jste víc dobří přátelé, jak partneři? Ona je většinou bývala opravdu tabu a jestli on ti řekne několikrát cizím jménem, tak v jiných vztazích by to už byl rozchod na spadnutí, já bych to třeba nerozdýchala. Ale že jste se o ní tak vždycky bavili, tak to třeba bere tak, že bys to měla brat a chapat, když víš, jak to všecko bylo. Což by si měl ale uvědomit, že ona už není a jsi ty...

Nicci
jak jsem psala ze začátku a i někdy předtím... hele já tohle všecko vím a chápu a s přítelem jsme si to řekli už několikrát, jenže víš jak to je, když ti chlap říká už něco po sté a neřekne ti to, jak si to přesně pamatuješ, tak už to bereš jako lež... to bylo docela komplikované všecko, proto to prostě nemám vyřešené, protože to je tak ošemetné, že nevíš čemu máš věřit... je to složité o tom psát, protože já kdybych si to přečetla, tak bych si osobně přišla poklepat na čelo a ptala se mě samotné, proč s ním ještě jsem, ale tohle byl fakt jediný problém, bohužel já to beru, že nám fakt zničil vztah. Věřím tomu, že mě miluje a ona pro něj neznamená nic, nevím, jestli to tady mám rozepisovat, ale vím, že já jsem pro něj rozhodně větší láska než ona a že bych tohle vůbec neměla řešit, protože náš vztah je úplně někde jinde... a ta jeho přeřeknutí byla ze zvyku?... ale jsem člověk, který řeší detaily a nimrá se v maličkostech... je to složité .. každopádně to nechci dále rozmazávat, protože v tomhle si myslím, že mi není nikdo schopen poradit, protože se to nedá popsat a vysvětlit... to musí člověk zažít a hlavně já si to musím vyřešit sama.
Šlo mi spíše o názory a rady v oblasti, jaké je nazvané téma, protože řeším tohle. A mám neřešitelný problém, protože nedokážu přijmout úplně něco, co se mi "až tak nezdá"... asi tak bych to shrnula

jinak na tvou otázku musím odpovedět ano jsme mooc dobří přátelé, kteří se šíleně přitahují a kterým je spolu moc fajn.... a bylo by jim ještě líp, kdybych trpěla ztrátou paměti

endy, podle mě si vyslechneš oboje - někdo ti řekne, že začal vztah po pauze znovu a zkrachovalo to. Já to zase dala s přítelem dohromady (po delší pauze) a jsme spolu doteď. A je to moje životní láska......
Myslím, že bys to měla zkusit, když k němu cítíš to, co říkáš...držím palce

myslím, že k němu budu cítit něco vždycky, takže znovu se k němu vrátit bez přesvědčení, že problém je zapomenut, vyřešen, odpuštěn nejde....

Reaguji na PardGalen:

Jak je toto myšleno ? Zrovna řešim možnost vrátit se zpět k sobě , kvuli blbé chybě jsme se rozešli , ted jsme po pul roce opět v kontaktu zatím písemném .

Tak musím říct, že mně se to nakonec nevyplatilo, vracíme se k sobě pořád dokola a vždycky to vydrží tak měsíc v klidu a pak se zase hádáme. Navíc ten rozchod už ani jeden z nás nedokáže brát vážně, nedokážem se vzdát tý naděje, že se k sobě zase vrátíme. Jsem z toho tak hrozně vyčerpaná...btw vždycky to dojede na to samý :/

Teď mě napadlo, jestli jsem vlastně předtím nepsala do jiný diskuze...ale tak...to je asi jedno