Spát či nespat s bývalým přítelem, když ho chci dostat zpátky?

Reaguji na Nikollka:
Když tě nechce, tak ho prostě zpět nedostaneš. Vždyť už nejsme děti, abychom furt chtěly "to" a "to" za každou cenu. Musíš se s tím sama smířit a vyrovnat. Lidi se rozcházejí a zase dávají dohromady, není to nic zvláštního Kdyby tě chtěl, choval by se uplně jinak, snažil by se tě získat zpět, jak už tady bylo tolikrát řečeno. Chce s tebou být kamarád, což je sice hezký, ale asi si neuvědomuje, že tě to dost zraňuje. Sice teď píšeš, že ti to neubližuje, ale podle mě ano, jinak bys to pořád neřešila, hm? Já bych mu normálně řekla, že potřebuju nějaký čas, abych se s tím srovnala, že mě ten rozchod bolí, což určitě ví a že by to bolelo ještě víc, kdybychom se teď vídali. Prostě uplně normální postup po rozchodu Co bude nebo nebude ve vzdálenější budoucnosti se ukáže časem. Třeba budete kamarádi, co jednou za čas zajdou na kávu.

Každý se s tím musí smířit a že těch rozchodů je Nejde přeskočit z partnerského vztahu ze dne na den do kamarádství, to nemůže fungovat snad u nikoho. Vysvětli mu to, když to sám neví...

Ale když se mě snažil získat zpátky po té naší jedné krizi, taky to na mě nevybalil, netlačil na mě a a ni neuháněl. Pak se přiznal, že na to šel nenápadně a opatrně, protože se bál, abych ho neodmítla. Takže mě taky jenom pozval na squash, jeli jsme i s kamarádama na výlet, jednou šli nakupovat.. Prostě mi nepadl k nohám a neprosil, ať se vrátím, na to on nemá povahu, prostě se bál odmítnutí.. Tak co když je to podobný případ? Neboj, i kdybyb to tak bylo, tak mu to nehodlám usnadňovat, ale prostě se v něm nevyznám a nechci to zazdít, jestli je tu aspoň mizivá šance..

Dobrý je, že teď, i kdyby po mně vyjel sebevíc a já měla nepřekonatelnou chuť se s ním vyspat, tak bych to v žádném případě neudělala, protože jsem za posledních čtrnáct dní přibrala snad pět kilo (to jsou pořád chlastačky s kamarádama, koktejly, chození na večeře, zajídání nervů..), takže bych se před ním nesvlíkla ani náhodou, o přespání u něj ani nemluvě..

Reaguji na Nikollka:
My ti tady můžeme samozřejmě radit pořád to samé , ale stejně je to na tobě, co uděláš nebo jak se zachováš Pořádně popřemýšlej, jestli ti za to stojí... Z toho, co o něm píšeš, si spíš myslím, že chce být kámoš, ale samozřejmě se můžu plést. Pokud by to bylo tak, jak píšeš a maluješ si pořád ještě další pozitivní vývoj, tak mně osobně by to takhle opravdu nebavilo a už bych o něm přemýšlela pouze jako o bývalém. Když už, tak bych od něj čekala nějaký větší gesto. Nemusí se před tebou plazit, to neříkam. Kolik mu vlastně je?

Trochu smutný, že bys to neudělala jenom kvůli těm kilům...

Jo, bylo by to příjemný, ale on na tohle bohužel moc není.. Myslím, že gesto už je jenom to, že chce, abychom si promluvili.. To se mi za celý ten rok chození stalo jenom jednou (právě při té krizi, když mě chtěl zpátky, přišel sám, že si chce promluvit, protože pro něj je jinak jakékoliv řešení skoro nepředstavitelný, neumí to, nemá to rád, nerad dává najevo city a natož aby o nich mluvil..). Zvlášť ještě, když jsme si to už vlastně vyříkali a já sama už nic řešit nechtěla a nečekala jsem, že on s nějakým promluváním přijde.. Dřív to bylo vždycky tak, že i když jsem cítila, že se něco děje, že ho něco trápí, že je nějakej problém, vždycky jsem to z něj musela páčit já.. I ten rozchod jsem z něj vlastně vypáčila, protože z jeho strany dělal trochu mrtvýho brouka a doufal, že to nějak dopadne samo.. Takže fakt nerozumim, proč by si chtěl promlouvat dobrovolně a ještě z jeho iniciativy..
Pro mě bude tenhle rozhovor asi konečně to, co rozhodne.. Buď nám bude chtít dát šanci, a nebo narovinu řekne, že mě bere jako kamarádku.. Nic mezi tím jako odpoveď nepřijmu, ať už mám konečně klid a jasno..
Bude mu 30, takže dospělej chlap v nejlepších letech..

Ne jenom kvůli nim, ale tohle je taková jistota, že k tomu prostě nedojde, i kdyby ten rozhovor dopadl jakkoliv (po tý předešlý krizi jsme totiž skončili v posteli hned druhý den a já toho pak litovala, že jsem to usmíření a druhou šanci moc uspěchala..) Takže tohle by se teď v žádném případě nestalo..

A tohle ti vyhovuje?

Víš co mi přijde? Jeho chování mi připomíná chování nějakýho šestnáctiletýho floutka, proto jsem se ptala na ten věk, kterej mě teda šokoval. Už by měl vědět, jak to ve vztazích chodí. Přála bych ti někoho lepšího, i když vim, že tohle teď slyšet nechceš

Reaguji na Nikollka:
Tak si s ním promluv a uvidíš, ale sešla bych se s ním někde na veřejném místě, třeba zajít na kafe nebo na večeři

Nevyhovuje, ale beru to jako příležitost pro sebe - naučit se mluvit o problémech, které jsou důležité, a neřešit blbosti, které důležité nejsou.. V tomhle byl dobrý učitel, že když jsem se začala patlat v něčem nesmyslným, tak mě dokázal uzemnit (i když tím jeho osobitým stylem, na který jsem si musela chvíli zvykat..).

Mně právě přijde, že jak měl těch vztahů už tolik, tak nějak ztratil víru v to, že s někým bude šťastný. Přede mnou vystřídal dost holek a je mi jasný, že ve výsledku jsou všechny ty začátky pokaždý stejný a mně osobně by to postupně přestalo úplně bavit.. Takový to seznamování, oťukávání, sbližování, naděje, očekávání a pak zklamání a konec.. Nedovedu si představit, co třeba on prožívá.. Na jednu stranu chce vztah, ale nedaří se mu najít tu pravou (asi je moc náročnej a zároveň zklamanej). Já vím, že nejsem dokonalá a některý moje vlastnosti jsou nestesitelný (s tím se snažím něco dělat), ale z těch jeho bejvalek si myslim, že jsem nejlepší.. Fakt je to asi tím, že jsme byli kamarádi a jsme si dost blízcí, spoustu společnejch zájmů, spoustu zažitých denních rituálů, koukáme na stejný seriály, děláme spoustu stejných věcí.. Ale třeba potřebuje holku, která bude úplně jiná než on, třeba chce nějakou pipinku, modelku, co já vím.. A na společný zájmy má kamarádky..

Jo, už o tom přemýšlím.. Na té akci si ho vezmu stranou a buď si o tom promluvíme přímo na místě, a nebo se s ním dohodnu, že spolu zajdem někdy jindy sami.. Ale radši bych, aby se to vyřešilo už v tu sobotu a byl by klid..

Tohle vypadá docela jako manipulování. Snad když jste byli na akci a on s Tebou chtěl mluvit, tak je svéprávnej a mohl za Tebou dojít. Myslím, že je to pěkný kvítko a moc si ho idealizuješ.

A mě zas přijde, že je šťastný tak, jak je. Občas nějaký vztah, a když mu ta holka začne lézt na nervy, nechá ji..a na to, co potřebuje, má kamarádky. Co víc si kluk může přát? S.e.x si užije, kdy chce a nemusí nic hrotit.
Nedělej z něj žádnýho chudáčka, jaký si to udělal, takový to má...a evidentně mu to vyhovuje.
Jinak mi přijde divné, jak píšeš o těch krizích..během 1 roku? Takový vztah bych se asi ani nesnažila zachraňovat, ale každý jsme jiný no...
A přijde mi, že moc přemýšlíš dopředu - co udělám, když udělá to, a co udělám, když udělá tamto. Zkus žít přítomností a neřešit hypotetické situace (jasně, jsou věci, který je lepší mít rozmyslené předem), který stejnak nemůžeš moc ovlivnit..a třeba Ti bude líp.

Docela netrpělivě očekávám sobotu bo spíš neděli. Docela napínavé čtení

Jo, on psal něco v tom smyslu, že si chtěl promluvit po cestě z tý akce (byli jsme na koncertě v kavárně a já se zdejchla těsně před koncem, aby mi neujel vlak, a s tím asi nějak nepočítal..)

Ony nechaly spíš jeho, protože jak jsem psala, je to trochu zvéráz a má spoustu chyb..

No jo, ty krize to celý dost kazej, to je fakt, ale na nich jsem měla velký podíl hlavně já a on není prostě moc tolerantní..

Já se snažim, ale můj mozek pořád šrotuje a nejde zastavit..

Doufám, že to nemyslíš ironicky, i když je fakt, že už i mně to začíná připadat trochu k smíchu, no..