Společná budoucnost? - je mi líto

Nějak nevím jaké rady potřebuješ. Jsi mladá a pokud s přítelem nevidíš společnou budoucnost je lepší vztah ukončit. Ty můžeš cestovat, užívat si a přítel bude mít možnost najít si slečnu, které bude vyhovovat i to, že je pecivál.

Reaguji na kobitka: Je to tak, že je to moje první láska a já ani on nejsme typy lidí, co by se rozcházeli kvůli maličkostem. Mám strach, že když to udělám, tak toho budu litovat a říkat si, jaké by to bylo, kdyby.... Upřímně, kolikrát mě děsí už jen ta představa, že se nikdy znovu nezamiluji a nepoznám něco nového... pak mě to do pěti minut přejde a uvědomím si, že jsem spokojená. Pak zase přijde ten pocit a já kolikrát nemůžu přemýšlet o ničem jiném

Nebudeš toho litovat. To si říká každá holka před rozchodem, ale podle mě je to jen strach z neznámého, ze změny, strach opustit jistotu a pohodlí. Myslím, že když už se k tomu odhodlá, málokterá potom lituje.
Je ti 17, buď si jistá, že do roka si na něj ani nevzpomeneš.

To zní docela krutě, ale nikdy jsem v takové situaci nebyla, takže je možné, že by to tak bylo. Pokusím se ještě počkat, třeba to všechno dopadne nakonec úplně jinak.

Nezní to krutě, takový je život. Jsi mladá a aktivní tak co bys dělala celý život s peciválem? Kruté je spíš to, že s ním jsi ačkoliv ti jako partner nevyhovuje.. Aspoň to vyplývá z toho, cos tu napsala. Ono na každém chlapovi najdeš něco, já tomu pracovně říkám hledání nejmenšího zla. A ve tvém věku by sis měla užívat. Nikdo ti tu nemůže říct co máš dělat.. Můžeme ti tu jen napsat naše zkušenosti a je jen na tobě co si z toho vezmeš. Každopádně ve tvém věku se vůbec nemusíš bát, že bys zůstala sama.. Z vlastní zkušenosti vím, jak těžké je se rozcházet, taky jsem to vždy odkládala a rozešla se až ve chvíli kdy jsem měla někoho nového. Bohužel to není zrovna šťastný způsob a všechny strany to dost bolí.. Takže za mě - nevidíš společnou budoucnost? Běž od toho.. Hlavně kvůli současnému příteli.

Abys jednou nelitovala...taky jsem opustila v 17ti kluka. Byl perfektní - strašně hodnej, milej, citlivej, romantickej, ale i akční a vtipnej. Já chtěla ''objevovat'' svět. Objevila jsem jen to, že najít hodnýho chlapa je jako hledat jehu v kupce sena. Mám dnes perfektního přítele, ale trvalo mi 4 roky selektování těch špatnejch. Dodnes lituji, že jsem ho opustila. Mohla jsem ty roky prožít šťastna. Takhle na ně moc dobrých vzpomínek nemám.
Chápu tě, byla jsem stejná.
Ale kdybych mohla vrátit čas, udělala bych to jinak.

Jsi mladá takových lásek ještě bude. Jdi za srdcem. Pokud chceš cestovat a poznávat nové lidi udělej to. Já to udělala a nelituji. Také nemám ráda pecivály podle toho chce hledat případně i protějšek. Uvidíš sama jak se rozhodneš, ale pokud tě to hodně trápí, tak to nech být a odcestuj. On alespoň bude mít šanci najít si někoho, kdo už uvažuje nad vážným vztahem a ví co od života chce.

Víte, pravda je, že jsem si s ním zažila ledacos - od dobrých věcí až po ty hrozné. Třeba jednou řekl, že by měl radši jeho kamarádku (kterou dříve miloval a byl z ní paf) místo mě, měl erotické fotky jeho bejvalek v PC a nebo absolutně nechápal, proč mi vadí, když je s přáteli v jednom nejmenovaném baru, kde jsou nahé servírky a tisknou se k chlapům snad vším co nejblíž. To mi přijde jako dostatečný signál k tomu, abych ho opustila. Na druhou stranu je pozorný, snaží se, abych byla šťastná - dělá mi snídaně, vaří, je věrný a tolerantní, možná až příliš tolerantní.
Mám hodně zkažený názor na muže, to tak prostě je a představa, že bych se měla vázat s někým jiným a zjišťovat, jestli to není grázl mě děsí. Když ale pomyslím, že budu žít s mužem kterému vadí jen jedna malá žárlivá připomínka míněná ze srandy, tak z toho mám husí kůži.

Byť s niekým z ľútosti je ako vrážať mu kudlu do zad. Pokiaľ ho máš naozaj rada a vieš že s ním nechceš zostárnuť, mala by si mu dať voľnosť a šancu odísť z niečoho čo nemá budúcnosť aby si mohol nájsť aj on tú právú. Ty máš 17 ale on už 26 nemyslíš si že by tobolo fér? Nemyslíš si že je nesprávne ho pri sebe držať? Jemu čas letí , možno bude chcieť čoskoro rodinu, tak dokedy mu v tom budeš brániť? Pokiaľ je tak dobrý človek ako píšeš, myslíš si , že si zaslúži byť v takomto vzťahu , ktorý ho skôr či neskôr sklame? Vieš nepíšem ti to v zlom ale vieš o tom že ho sebecky držíš pri sebe? a vieš prečo sebecky? Lebo TEBE je ľúto ho nechať, lebo TY mu nechceš ublížiť, lebo TY máš strach to ukončiť. Tu ide iba o teba o tvoje pocity viny, ale mysli aj na neho prosím ťa. Pokiaľ ho máš rada a chceš aby bol šťastný, tak tým čo robíš, robíš pravý opak a zamotávaš ho v klamstvách zatiaľ čo on ti verí . Neber to čo ti píšem v zlom, naozaj nie, ale aj keď si to možno neuvedomuješ, ubližuješ mu. Predstav si že ty by si mala 26 a mala priateľa ktorého by si milovala, verila by si mu že ťa miluje a dúfala v spoločnú budúcnosť, zatiaľ čo on by to tak necítil a niekde na fórach by písal takéto denníčky. Predstav si že by ťa takto naťahoval trebárs do 30-tky a ty by si bola vo vzťahu bez budúcnosti zatiaľ čo by si možno prišla o niekoho kto by mohol byť otec tvojich detí a to len preto, lebo tvoj priateľ by nemal odvahu ti dať najavo pravdu..pouvažuj nad tým a nenaťahuj ho zbytočne pretože podľa toho ako o ňom píšeš si myslím, že si to vôbec nezaslúźi. Keď má človek "gule" na to aby vzťah začal tak by mal mať aj gule na to aby ho ukončil.Viem že je to ťažké, ale takéto veci sa časom aj tak vypomstia a zbytočne ty aj on stratíte svoj životný čas.

Reaguji na tamarka1105: Tamaro neodsuzuj mě, když ho vůbec neznáš! To spíš on z nás dvou je takový, co do budoucna neplánuje rodinu. On nechce ani slyšet o svatbách a nedej bože o dětech! On sám mi říká, že neví, jestli se mnou zestárne, protože je to člověk, kterýho nezajímá minulost ani budoucnost. Ani on nevidí v našem vztahu budoucnost, protože takový je, nevidí v ničem budoucnost a myslí opravdu jen na přítomnost. Píšeš tu, jako bych tu ubližovala. Z nás dvou jsem spíš já ta co odnáší takové ty špatné věci. A nejsem s ním, protože mi ho je líto, to ani náhodou, ale proto, protože je mi líto toho investovaného času a úsilí do našeho vztahu. Nechci to prostě všechno jen tak zahodit, proto je těžký pro mně se rozhodnout, jestli to ukončit nebo ne.

Reaguji na Lennina: Lena 1. ja ťa neodsudzujem ja píšem svoj názor a za 2.ak máš pocit krivdy, prečítaj si po sebe prosím ťa ako si o ňom v dobrom písala a nevšimla som si, že by si ty niekde o ňom písala, že s tebou nepánuje rodinu alebo ju neplánuje ako takú. tak sa potom nečuduj môjmu názoru keď si ho opísala ako hodného a milujúceho, ale ty nechceš s ním rodinu Keď to nenapíšeš tak ako to je celé, tak sa potom nečuduj keď dostaneš takýto názor. A je to jedno či sa s ním nerozchádzaš kvôli ľútosti jeho osoby alebo času. Je to ľútosť tak či onak ale keď sa ti nepáčia názory druhých tak si ich potom nežiadaj a rozhoduj sa sama.