Stýská se vám po starých časech?

Reaguji na Nicadezuria:

Já jsem na tom stejně.4asto prohlížím starý fotky a nebo jen vzpomínám. Moc se mi teď nedaří, tak si říkám, že vše je jinak než jsem si to v dětství naplánovala .
V pubertě jsme se ostěhovali od rodiny a přátel a od té doby jsem už nikdy nebyla tak šťastná jako dřív. Pořád ale věřím,že v budoucnu budu spokojená a zažiju spoustu věcí na které taky budu moct jednou vzpomínat.

Ano, stýská. Vrátila bych ale jen některé.

Já bych se nevrátila....nesnášela jsem být malé dítě, nikdo mě nebral vážně a každý se mnou jednal jak s debilem, neschopným mít vlastní názor. Necítila jsem se šťastně, je mi lépe samostatně a soběstačně. Ale samozřejmě nad fotkama vzpomínám a nad něčím se pousměju, jen vracet bych se nechtěla

A třebas radost z maličkostí mám teď mnohem větší než jako dítě

mám to stejně...přesto se i teď mám dobře

Já bych se nejradši tak 3 roky zpátky, to jsem byla strašně šťastná

Čas nejde vrátit , to co jsem zažila pěkného v minulosti nosím stále v srdci a hlavě .A to je tak všechno , zpět se neohlížím nic vracet nechci. Žiju tím co je teď a žije se mi krásně, ani buoucnost mě nezajíma, proč by taky měla.

Myslela jsem si, že jsem jediná, kdo s nostalgií vzpomíná na dětství... Ani tak si neprohlížím fotky, jako spíš vzpomínám. Nebo něco dělám a připomene mi to něco z dětství... jako třeba tuhle jsem si vzpomněla na to, jak jsme chodili jako malý spát po večerníčku, venku bylo ještě světlo, peřina s takovou tou tužší cejchou (neměli jsme krepové povlečení) voněla po svěžím letním vzduchu, protože jsme je dávali ven na sluníčko...... také bych se ráda vrátila do dětství... stýská se mi po starých časech... po vůni prázdnin, po Ježíškovi...

Páni, to jsem ráda že nejsem jediná, připadala jsem si jako blázen. Pamatuji se, jak mi bylo 11 a já si strašně přála být starší. A pořád každý rok jsem si přála být starší a starší a co bych teď (18 ) dala za to být zase dítě. Bez starostí Spoustu věcí bych udělala jinak, ale vrátit se nic nedá, tak když mě tahle nálada popadne tak se profackuju abych na to nemyslela Protože co by kdyby je začarovaný kruh....

Lítání celé dny po venku s kamarády, prázdniny u babičky, první pokusy o jízdu na kole... To všechno bylo moc fajn, ale při přestavě, že mne znovu čeká střední, maturita, vš, jsem ráda tady a teď.

presne, tiež rada spomínam na detstvo ale predstava že zakaždým rozhoduje niekto za mňa je hrozná. takže som rada že mám pomaly 23 a svoj život už viac- menej vo vlastných rukách.
jediná vec čo mi chýba je že som profesionálne tancovala, chodila po vystúpeniach a tanec ma robil šťastnou, milovala som ten pocit vystúpiť pred ľudmi a ukázať im čo je vo mne....keď si na toto spomeniem tak ma chytá nostalgia.

Jojo taky si ráda prohlížím fotky z dob střední školy, kdy jsem měla skvělou partu a zažívala neskutečný věci bylo to strašně fajn....Nejvíc mi to bylo líto, když se tak 2 roky po střední pomalu parta rozpadla a každý se vydal svojí cestou...To jsem prožívala stavy skoro jako při rozchodu...Teď mám přítele, z části nové kamarády a zažívám zase nový věci...ale už to není tak jako dřív.
A vážně mi nejvíc chybí ta radost a těšení se....Nejhezčí bylo těšit se od rána na Štědrý den na večer a pak ta euforie u rozbalování dárků u stromečku...Teď se probudím a řeknu si: Hmm Vánoce...dostanu dárek, mám radost jen chvilku...A že bych se na něco těšila tak jako dřív, až by mi šimralo v břiše při pohym pomyšlení na tu věc - to už taky ani nepamatuju Třeba až budeme mít děti, tak se to zase z části změní a začneme se zase těšit s nimi?

Změní - a to dost radikálně a budete se těšit - ale úplně jinak

Mi se stýská po dětství, po ZŠ, po době, kdy jsme s babičkou seděly u TV a koukaly na Esmeraldu, Kassandru atd. ... Jojo, to byly ZLATÉ ČASY, které mi moc chybí ...

Stýská se mi po lidech, se kterými jsem prožila dětství, ale kteří už žijí jinde nebo odešli z tohoto světa.
Rozhodně se mi nestýská po pubertální nejistotě, holčičím pomlouváním, matematice a buzeraci při hodinách TV!

Z dětství se mi stýská tak po prázdninách u babičky, po tom, jak jsem mohla sníst pekáč jejich buchet a neztloustla jsem, protože jsem všechno vylítala venku....
Jinak se mi nestýská asi po ničem, určitě ne po škole, po pubertě, ani po prvních láskách, vždycky si dokážu přesně vybavit ten pocit bezmoci, kdy mně nikdo nebral vážně, a ještě teď se mi zvedá kufr....