Těhotenství v pozdním věku, 37 a výše

za to se můžu podepsat
mamka, že má mladou dceru(mě), tak má uplně jíný styl než pomalu ženská co je jí 50-ale už má děti co jim je cca 30 let a mají rodinu

Kattenka
Tvoje mamča je moc a moc super, když to všechno zvládá. A Ty jsi Ty a u Tebe to může být všechno jinak - a právě tak báječné.

Ono se to postupně všechno posunulo - déle se studuje, později se rodí děti, a pak se déle pracuje. Také je pravda, že ubylo profesí, kde je žena v 50 letech sedřená stařena. V tomto i daleko vyšším věku jsou mnohé ženy velmi vitální.
Já jsem měla děti spíš dříve. Z dnešního pohledu jsem se chovala někdy možná i trochu nezodpovědně, což ale zase beru jako plus, protože kdybych rodila nyní s většími životními zkušenostmi, byla bych velmi úzkostná s stresovaná maminka.

majdalena
Jedna moje babička byla vedou¨cí kuchyně-skončila v důchodě v 50ti-měla 3 děti, teď je jí 76, je stále čilá a není sedřená stařena, děda-její muž zemřel v r. 2007 a bylo mu 79. Babička z druhé strany se důchodu nedočkala-v 56ti onemocněla, v 58 zemřela, její o 7 let starší manžel-děda zemřel také v jeho 58. Takže někdo je vitální někdo ne (ta babička co zemřela v 58 měla nejvíc energie z celé rodiny a nikdo to nečekal), spíš je to o nemocech-ty si nevybírají.

Jasně, pokud člověk onemocní, je to jiné. Ale prostě dřív se lidé v průměru dožívali nižšího věku. Uznávám, že si leckdo může připadat vysílený i ve 40 letech, ale když si představím, co bych musela zvládat, pokud bych se narodila např. o dvě generace dříve - náročné vaření, pravděpodobně práce na zahradě "do úmoru", obecně fyzicky náročnější starost o domácnost, př. jen praní prádla Ale možná by mi to tak špatné nepřišlo, když to bylo normální a neměla bych to s čím srovnávat.

Pokud jde o mě, tak já budu mít v třicetisedmi letech téměř dospělého syna a snad i další děti v pubertě. Záleží na ženě, jestli se na tohle cítí v 37 a výš. Pokud ano, proč ne? Ale po padesátce bych to už neodkládala Pokud jsme zdraví, máme co jíst, kde bydlet a v nejlepším případě i oporu báječného chlapa, tak je jedno, jestli ve dvaceti nebo čtyřiceti. I když je fakt, že ve dvaceti jsem se bála, aby byl malý zdravý, ve čtyřiceti bych asi omdlévala strachem

Ahoj,
tak já jsem pro mít děti dřív. A jsem ráda, že i mě a bráchu měla mamka kolem 20 let. Mě je 28 a mamce 49. Nedovedu si přesdstavit, že bych nechala skoro 70ti letý babče svoje děti, kdyby mě měla ve 40. KDyž vidím mojí babičku, který je 74 a pravnoučata prostě nesíhá (holt už nemá takový postřehy, jako mladá babička a než se naděje tak je dítě na druhý staně silnice), tak by mě docela mrzelo, kdyby nemohly být u babičky na prázdninách. Já měla děti ve 23 a 26 a jsem šťastná a vůbec se nebojím nechat 50letý babičce děti na hlídání.
Jedna známá se snažila o děti od svých 24. 11 let jim to nešlo a teď porodila krásnýho kluka. Jenže už jí je 35 a je z toho na větvi. Vadí jim jak brečí a brečet nesmí kvůli kýle, tak ho pořád chovaj a tak dokola. Za ten měsíc byli jednou na procházce, jinak jsou pořád zalezlí a podle mě je nakonec nešťastná, že ho nezvládá jak by si představovala. Zdravotní problémy v těhotenství ale neměla.

Je mi 41 a máme doma 18ti letého syna jedináčka.Moje kámoška má dvě dospělé holky (20 a 17) je jí 39 a s novým přítelem se o miminko snaží.Docela jí fandím,moc si dalšího prcka přejí a myslím,že na miminko stará není,ona to zvládne.Já bych nezvládla.Je to opravdu o chtění a touze.Medicína je na úrovni a pokud by mělo těhotenství probíhat špatně,tak je to zjistitelné a je možnost ho ukončit v zájmu zdraví.

Já myslím, že je to o životním elánu apod., pokud se na to žena cítí, proč ne. Mě měla mamka ve 20ti a můj bráška se jí narodil ve 36ti letech, zvládala to dobře jak psychicky, tak fyzicky, hrozně omládla, byla fakt vyrovnaná, užívala si to. Otěhotněla hned v prvním cyklu po vysazení antokoncepce, mně to trvalo 3 roky a to je mi 25 let.

Já tu nechci být jako škarohlíd, sama jsem měla děti taky pozdě a psala jsem o tom dost jinde.
Takže jen shrnu své názory, podložené zkušeností: ANo, proč ne a není potřeba se toho obávat, když to tak vyšlo a žena má možnost v tomto věku ještě dítě mít..
Ale neradím mladým odkládat těhotenství programově, protože to se pak může vymstít, ať už tím, že se to nepodaří anebo že nebude s kým dítě mít. A dítě se vychovává dvacet let přinejmenším, nejde jen o porod, takže nezapomenout na svých budoucích padesát sedm a výše - versus dvacet let našeho děťátka.

No já myslím, že spousta žen neodkládá dítě jen kvůli nějaké touze si užívat, ale taky proto, že musí nejdřív nějak pokročit v kariéře a zařídit si bydlení, než do toho všeho vůbec přivedou potomka.

Mně zase přijde nezodpovědné rodit dítě do podmínek, kde jsem ráda, že mám z absolventského platu na jídlo.

A nechci sice moc generalizovat, každá jsme jiná, ale všobecně mi holka ve dvaceti na dítě zralá nepřipadá.

Nezodpovědné? Víš, ono se dá v každé životní situaci vysvětlit, proč se dítě ještě "nehodí": jsem ještě moc mladá; chci ještě dodělat školu; musím začít napřed kariéru a něčím být; musím si napřed zařídít bydlení; splácím hypotéku a nemohla bych dítěti koupit vše, co potřebuje; chci napřed cestovat a poznat trochu svět;
Absolventský plat? To bereš 7 tisíc či co? Nic ve zlém, ale dítě může člověk mít i při málo penězích, věci se seženou od známých po dětech, člověk se uskrovní a jde to.
Já nikomu neříkám, kdy má mít dítě, to si každá musí vyvolit sama. Jen upozorňuji k tématu, že to má své klady, ale taky i zápory.
A mít dítě ve dvaceti? V 80. letech měla v ČR dítě ve dvaceti každá třetí matka a asi byly odpovědné dost - totiž odpovědnosti se naučíš právě s dítětem a ne s přibývajícím věkem.

oskarovaa
Tak nějak. Vytihla jsi to přesně.

já chci dětem zařídit třeba zušku, jazykový kroužek, chci jim koupit jaký jogurt chci a neobracet ho pětkrát v ruce. Nechci řešit jako některé maminky, zda má nebo nemám na školu v přírodě. Já si myslím, že i když peníze nejsou to hlavní, docela hodně věcí usnadňují. Navíc bohužel vzdělání je také o penězích.

Jinak jsem mluvila o zralosti. Nejsem jediná, která se domnívá, že ideální věk pro početí dítěte je poněkud vyšší.

Tak já si tedy myslím, že je to věc opravdu individuální. Že to dříve děvčata ve dvaceti zvládala a bylo to běžné. Tak to bylo dáno dobou. Tak nějak se to muselo. Svatba ( mnohdy už těhotná ), dítě a manželská půjčka a byt. Nikoho prostě v té izolaci ani nenapadlo, že by to mělo být jinak.

Ale dnes, kdy je doba jiná má každá možnost volby a myslím, že tohle je přesně na konkrétní potřebě a pocitu budoucí maminky a jejího partnera. Leckterá dvacetilá holka je prostě nevylítaná a běhá po klubech a honí kluky... A jiná je se svým partnerem a chtějí mimčo... Prostě je to individuální... Mě je 31 a taky nevím zda ano, či ne ...láme se to ve mě... Nikoliv z finančních důvodů, nebo kariéry... Mám 11 let úžasnýho manžela, vše je v pořádku,ale nevím zda jsem připravena... Biologické hodiny jak zběsilé netikají a všeobecnému tlaku nepodléhám. Vím, že to musí být mé a mého partnera společné rozhodnutí a nikoho dalšího, nebo dle norem společnosti.Takže pokud je žena zdravá a touží po dítěti ve zralém věku - já říkám ano. A to samé říkám mladé holčině Nikdo za nás ten život žít nebude, takže konejme jak to cítíme