Úcta, láska k partnerovi, nebo touha a šimrání v podbříšku k novému?

To zní moc romanticky, ale dá se to zřejmě jen v případě té zamilovanosti, a pak kolikrát ty následky...

Zní to teda dost hnusně, co si budeme povídat, ale svatá pravda!!

Tija

A pak se můžeš tisíckrát zamýšlet a rozum Ti může dokolečka říkat, nedělej to, nedělej to...

já jsem v tomhle romantik, tedy pěkných chlapů vidím dost a dost, ale předně čekám, jestli to šimrání bude třeba po měsíci, dvou, kdy se potkáváme, kdy se bavíme, kdy ho třeba i víc poznám - myslím si, že i vdaná žena si může zajít s kolegou na kafe, většinou to skončí ta, že za ten měsíc je shledávám jednoduchými - nesrovnávám, co mi dává současný partner, říkám si, chci ho doma? jako to, že někoho uvidím a zpřetrhám všechny mosty?
ale opakuju, pokud mi za to bude stát, prožiju si s ním ten měsíc, rok a budu si je vychutnávat a nebudupřemýšlet nad tím, jeslti to bylo dobře, hlavní je, abych byla , nebo abysme byli s patrnerem šťastní /tedy ne na úkor dětí/

Jasně, na vášni musí člověk v dlouhodobém vztahu děsně makat, ale zase co je jeden svkělý sex s jiným chlapem proti skvělému celému životu s chlapem, o kterýho bysme žádná nechtěla nikdy přijít... je to o prioritách, i když přesně vím, jak se člověku může zatemnit... Když se to stane chlapovi, tak se říká, že přemejšlí rozkrokem a u nás ženskejch je to v tu chvíli vlastně úplně to samý, že? Hodně štěstí v překonávání sama sebe, dámy

Matadi, věř, že žádná jsme ho nehledala... to se tak někdy stane, ani nechceš, že s tebou třeba kolega v práci něco prohodí, něco se zlomí, i když nikde nic nehledáš a nevytrubuješ, že chceš románek... nechceš, ale pak toho máš najednou nějako plnou hlavu a ani nevíš jak...

Holky, moc zajímavé témátko. Zrovna něco takovýho řeším

Mado
ale o tom to je, pokud jsem spokojená, tak mě jiný chlap nenapadne, jakože je to chlap, respektive, že je to sexy chlap - jo, je pěkný, ale že by mě z něj začalo šimrat?
to šimrání, a to, že chlapa vidím jako sexy chlapa nastane tehdy, když v tom vztahu, kde jsem nejsem spokojená,
jak to psala

přesně
tady se nebavíme o tom,že hledáme sex a zamilovanost, někdy prostě se stane,že ti to přestane ve vztahu klapat, nastanou problémy, není to o tom,že partnera už nemiluješ, ale že prostě máte krizi a v té se nejčastěji najednou objeví ON,chápe tě,rozumí ti, je milý, skvělý a najednou ucítíš něco zvláštního a přitom máš doma partnera, kterého miluješ... to se prostě stává a je to dost pekelná situace,tomu člověk nezabrání, vždycky přijde někdo, kdo dokáže pobláznit, připadne mi,že se to stane právě v době,kdy je v partnerském vztahu nějaká krizička... tak to bylo i s tou kamarádkou, ten kdo jí pobláznil věděl,že má momentálně problémy ve vztahu a on toho využil, zaslepil ji, ona se však z toho najednou probrala a zjistila a sama se mlátí za to do hlavy a přitom si neumí vysvětlit, jak ji mohl takto zblbnout... a vůbec nikoho nevyhledávala, on se najednou objevil

Tak já v minulosti žila podle pravidel, a to i přesto, že jsem s partnerem měla většinu času peklo na zemi a už jsem nevěděla jestli miluji, nebo nenávidím. Nebudu rozebírat, je to na dlouho. No a měl bratránka, krásný, namakaný, vyvoněný, drsoň, žádný gelouš, můj typ, udržovaný, na každém prstě deset holek, přítelkyni typ modelky . Jednou mi řekl, když na mě ten můj opět útočil, že počká venku kdyby něco, samozřejmě to něco se stalo. On tam opravdu čekal. Zajímal se o mě, rozmlouval mi ho, říkal, že je to magor, že mě ničí, i přesto, že ho měl rád. Odvedl mě do bezpečí, bylo kolem půlnoci, domů bych se nedostala, vzal mě tam kde pracuje a chlubil se jak zabezpečil okna, protože si tam nechává noťas i motorku a ejhle, opřel se a hned první vypadlo protáhl se dovnitř, otevřel bránu, a že tam přespíme v polorozpadlém autobusu (opravovali je tam), leželi jsme v uličce pod jednou dekou, nekonečně dlouho si povídali, pak se políbili, vášnivě, sjel mi rukou mezi nohy, přes kalhoty, pořád jsem ho odstrkovala, i když nám bylo oběma jasný jak moc to chceme. Já jsem se úplně klepala, s tím mojím jsme spolu spali tak 3x do roka, já nahoře, on opilý...děs. Říkal, proč se tak bráním a já na to, že nemůžu, když pořád chodím s tamtím... Šli jsme spát, od toho dne (předtím jsme se moc nebavili) jsme byli hodně dobří kamarádi, jak já se svěřovala jemu, on mě, bavili jsme se o holkách, přišla řeč i na to, že jsem strašně hodná, že kdyby mě měl, tak by mě nepodváděl jako tu svoji, už jen kvůli tomu, čím vším jsem si prošla..
Pak měl ten můj narozeniny, všichni se tam zhádali, on začal řvát na mě, tenhle Martin ho chytil pod krkem, hodil na dveře a udeřil kousek od jeho hlavy, ve dveřích byla díra (ne skrz naskrz), byla tam kamarádka a na mě ať jdu ihned spát k nim, řekla jsem..pojď taky.. Spali jsme na zemi, vedle sebe, kamarádka se ptala jestli nám má zavřít dveře a divně koukala, já že ne... Nic se nestalo, ráno jsme blbli v peřinách, smáli se, skotačili... Pak jsme šli k tomu, s kterým jsem chodila, on na mě, že jsem kur..., že jsem se mu vychrápala s bratránkem, jeho babka se na mě ani nepodívala, přitom napadal i jí. S Martinem to byly motýlky v břiše, měl tak krásnou tvářičku, tělo, byl tak pozorný, bavil se se mnou upřímně, na férovku mi řekl, co se mu na mě nelíbí a co je na mě naopak krásné... Hodněkrát chtěl za mnou přijet ke mě domů, že půjdeme pokalit a bude u mě spát. Já se z toho vykrucovala. Pak jsem se s tamtím rozešla, i přes to jaký byl to bolelo. Každý se ptal na důvody a nikdo nevěřil, že tentokrát je to už opravdové, pak mi napsal Martin na icq jak k tomu došlo..byla jsem jako uzlíček nervů a hnusně ho odpálila, že se o tom nebudu bavit, urazil se. Od té doby o něm nic nevím...

A teď? Teď si říkám, že jsem byla hloupá a šla bych asi do něj...

to jde o to, jaká je ta krizička, proto jsem psala, nepřemýšlím o tom, co ten nový šimající má oproti tomu starému vyčpívajícímu, ale jestli bych s tím novým chtěla žít, jestli bych ho chtěla mít doma

Zdravím,
holky, asi mě ukamenujete...ale já jsem rozum hodila za hlavu a poslechla srdce. I když tam jsou závazky jako hrom, dlouhodobé vztahy, děti na obou stranách....stojí to za to. Nebudu na smrtelné posteli litovat, že jsem mu podlehla, naopak, zůstane mi na něj krásná vzpomínka....Jsem snad kvůli tomu špatná? Je to prostě láska, trvá to už pomalu půl roku....Nedokážu se ho vzdát.

slasyl

proč ukamenovat, já si to myslím taky, a jsem proto aby si člověk život prožíval ane jen koukal na tu sociální jistotu

Ano, tu teď sice mám, s manželem, ale vyměnila bych ji....
Děkuji za podporu.

Matadi, věř, že jsem ve vztahu moc spokojená, ale šimralo mě pěkně a vážně jsem to neplánovala...

Mado

nechci oponovat, něco jiného je myslet a něco jiného je cítit