Cévní mozková příhoda po třicítce

Před pěti měsíci mne sundala cévní mozková příhoda a bohužel ve víc, než slušném rozsahu-ochrnutí celé levé poloviny těla, včetně polykání, mluvení..rozpuštění ucpání cév nezabralo, přestože jsem v nemocnici byla za hodinu a něco..
Nějakou dobu jsem strávila v nemocnici Na Homolce, kde jsem se zotavovala z následného otoku mozku a učila se znovu polykat a jíst běžná jídla, abych byla schopná nastoupit rehabilitaci bez sondy na krmení a jiných pomůcek..
Z Homolky jsem jako totální ležák jela do Kladrub, sice schopná polykat krájenou stravu, ale neschopná sedět sama po ochrnutí levé půlky zad, natož nějakého jiného pohybu, kde jsem strávila přes čtvrt roku a učila se znovu trochu samostatnosti .
Nyní jsem doma na mechanickém invalidním vozíku, schopná, dojít o čtyřbodové hůlce na záchod a do koupelny nebo ujít pár desítek metrů po bytě či zahradě a dojíždím na rehabilitace ambulantně. Musím mít dlahu na ochrnutém levém chodidle, noha je o moc lepší, ale necítím jí ani ruku skoro vůbec(zkoušela jsem žehlit pravou, levou si spálila žehličkou a vůbec o tom nevěděla.a to bylo asi nejhorší na tom začít chodit, postavit se a věřit v chůzi noze, kterou necítíte)
Tak se Vás chci zeptat na zkušenosti, jestli některá máte či znáte někoho, koho by mozková příhoda potkala po třicítce, za jak dlouho to asi rozhýbal a jestli vůbec.? Od začátku poslouchám, že je to vše nadlouho, ale jsem mladá a mám prý velkou šanci....
Předem Vám moc děkuji za reakce