Věci, které už naše děti nebudou znát/neznají

Na to bych málem zapomněla..U některých foťáků jsme ho museli před každou fotkou vzadu tím kolečkem "natáhnout", aby se dalo fotit. Nebo to, jak foťák někdo otevřel a film osvítil, to pak byl řev.

Holky, to je super téma. Drtivá většina toho, co jste jmenovaly, ve mně vzbuzuje silnou nostalgii . A u některých z vás mám pocit, že jste snad moje kámošky z dětství - viz. to přetáčení kazet, skákání gumy, motání provázku v rukách... K tématu mě napadají ještě žluté videohry, klasika Bravíčko, Čtyřlístky, houpací kohout, modré tepláky s gumou, diaprojektor, drátěný sifon, céčka a taková ta nádoba na čaj, která se tlakovala stiskem na víku..
Kdo chce i vizuální vzpomínky, na FB je stránka "Vzpomínky na socialismus", kde jsou všechny ty zapomenuté legendární věci vyfoceny.

Reaguji na Balthazarka: Ano, ano, všechno jsme měli A pak jsme měli ještě toto loutkové divadlo.. Kdybych ho ještě někde doma našla, prodala bych ho za velké prachy, protože se dívám, že na nějakém retro bazaru stojí 3 tisíce.

Žluté limonády, které nebyly přeslazené ve skleněných lahvích o obsahu 0,3l, ty mi taky chybí, trhy, které byly každý týden a měli tam od zeleniny až po hračky a oblečení a vietnamci, i když proti nim nic nemám, tam prodávali svoje zboží jen řídce, byli to zkrátka české trhy. Dál si ještě vybavuji dětské nafukovací bazénky na balkonech, alespoň na sídlišti v České Lípě to tak bylo a figurky Trollů (říkali jsme jim doma trot.lové), ty byly děsně populární, když mi bylo 7.

A nesmím zapomenout na hru Nebe, peklo, ráj

U nás taky

Reaguji na MarianaK:
A tleskačka Den den delí a Jak se tak dívám...

Už se tam dívám a vzpomínám na stojan na knížky, ty kostky, encyklopedii..

A tu máme pořád doma.. Pak jsme taky hodně hráli mikádo.

Já pamatuji perličku, ale tu asi nemyslíš. Navíc tuším, že byla růžová.

Reaguji na lentilkah: Perličku si pamatuju taky, a máš pravdu , byla růžová a měla jakoby jahodovou příchuť.

ty byly naprosto luxusní

Reaguji na Balthazarka: toho houpacího kohouta má syn dnes

jo a kluci na tělocvik červený trenýrky

já si vybavuju ještě žvýkačky Pedro a BaJo, vitacit, ty karamelový lízátka byly výborný, těch jsem se najedla

Reaguji na mikkýsek:
Já tedy nevím, ale že v roce 1998 mělo plno lidí mobil je trochu scestné, v té době si ještě mnoho lidí s mobilem nepamatuji, i když se postupně rozšiřoval, navíc dva roky předtím v polovině 90. let, v roce 1996 stál nejlevnější mobil kolem 12 000 Kč a samotná aktivace myslím, zhruba čtyři tisíce, a platilo se docela dost za minutu hovoru, takže pro "obyčejné" byl mobil ještě v polovině 90. let hodně drahý a nevýhodný špás, když průměrný plat byl kolem 8 500 (dnes je průměrný plat 26 500). Navíc život normálních lidí a dětí, se ráz na ráz nezměnil cinkáním klíčů, ale mnoho věcí a výrobků ze socialismu se vyráběli ještě i v 90. letech. já sám jsem narozený koncem 80. let a některé věci, výrobky či například cukrovinky které byly v socialismu pamatuji i po revoluci. Například ten rok 1998 o kterém se bavíte byl sice 9 let, i když vlastně 8 let po revoluci ale změny ve společnosti a změny návyků probíhali postupně. Já sám jsem nastupoval do první třídy v polovině 90. let a zažil jsem například tehdy ještě povinné psaní plnícím perem, které nám rodiče doma plnili za pomocí takového pístu v peru z lahvičky inkoustu (dodnes to pero mám schované), učebnice jsme používali často takové které byly i před rokem 1990 a zažil jsem v první třídě rovněž i množiny, měření obličeje faciometrem a navlékání a následné chození po škole v plynových maskách. Takže byť jsem narozen už v poslední pětiletce ČSSR považuji se za dítě, které zažilo dobu, která dnešním dětem už nic neříká a kdy v některých věcech a odvětvích socialismus stále ještě dodýchával.