Učení dvou jazyků zároveň

Myslím, že se ti plést budou. Když se učíš dva jazyky, pletou se ti na začátku vždycky a ani nemusí být ze stejné jazykové rodiny. Přestane to, až když se alespoň v jednom z těch jazyků dostaneš na určitou úroveň. Na tvém místě bych si buďto namísto jednoho z těch dvou jazyků vybrala nějaký nerománský, anebo, co je možná ještě lepší, nejdřív se pořádně naučila jeden a pak se vrhla na druhý. Z profesního hlediska je vždycky lepší umět jeden jazyk na C1 než dva jazyky na B1.

Přesně jak píše cama - bude se ti to plést. Soustřed se zatím jen na jeden.

Taky bych se soustředila na jeden z nich nebo si vybrala z těch dvou a přidala nějakej úplně jinej, ne tak podobnej.

myslím, že se ti angličtina se španělštinou plést nebudou. Na střední jsem měla anglinu, španělštinu a němčinu a bylo to ok. Ale začala bych pod vedením učitele, nejlépe rodilého mluvčího co umí česky, chytíš pak lépe výslovnost.

Souhlasím, určitě bude lepší začít s lektorem, který tě naučí základy a výslovnost, a případně pak pokračovat ve studiu sama. Já jsem nedávno takhle začala s ruštinou. Kdybych se učila od začátku jen z knížek a audionahrávek, nebyla bych si tak jistá v kramflecích.

Musím uznat holky, že máte pravdu.. Jen jsem do toho chtěla skočit po hlavě a neztrácet čas
Reaguji na cama:
s tím profesním hlediskem jsi mě asi přesvědčila nejvíc Zaměstnavatel si určitě vybere spíš někoho kdo sice umí dva jazyky, ale ovládá je, než někoho kdo jich umí víc, ale pořádně se ani jedním z nich nedomluví..

Reaguji na Leni86:

S tím počítám, že se mi angličtina se španělštinou pléct nebudou.. Právě, že angličtina mi ve španělštině dost pomáhá.. Já se chci zatím naučit ty základní věci, slovíčka a pak si chci určitě najít učitele.. Protože na učení jazyků nejlíp pomáhá mluvení

to bude asi individuální....já jsem se učila 4 jazyky a nikdy se mi žádný z nich nepletl...přece jenom vedeš oddělenou výuku a i ty jazyky jinak zní...
naprostý souhlas s cama je mnohem lepší si vymakat jeden na co nejvyšší úroveň, než mít 3 na malé úrovni

plést se ti tyhle dva určitě budou, jsou hodně podobné, hlavně tím, že slova jsou velmi podobná, jen se jinak vyslovují. A šla bych třeba na základní kurz, pak se učila sama a pak nějakého lektora na konverzaci. co když se špatně naučíš výslovnost a pak z toho budeš zoufalá, protože ti slovíčka budou s jinou výslovností na nic? Jinak kdybys chtěla zůstat jen u španělštiny tak já byla před dvěma lety na výborném týdenním intenzivním kurzu pro začátečníky, od začátku tam byli rodilý mluvčí a muselo se mluvit, ikdyž jen základy. Tak si myslím, že možná pokud bys do toho chtěla jít "po hlavě" tak by to byl dobrá volba

já se učím současně katalánštinu a španělštinu, s tím, že ve španělštině už jsem měla dlouho základy a v katalánštině jsem začínala od nuly, a vůbec se mi to teda nepletlo. Naopak dokonce, protože znalost jiného jazyka mi někdy mohla spíš pomoct. Taky sem měla jeden semestr latinu, což bylo těžké ale velmi přínosné. Na střední před lety jsem se učila francouzsky, a dnes díky ní lépe rozumím právě i katalánštině. Víc bych být tebou kladla větší důležitost na výběr učitele. Na tom hodně záleží. Sama jsem kdysi krátce po střední pokračovala s fj a chodila na soukromou výuku k jedné starší paní profesorce v důchodu , to bylo celkem nudné a nic moc jsem se nenaučila. Pak sem chodila k mému profesorovi ze střední na soukromé hodiny, které mi nabídl, a pamatuju si to jako by to bylo včera, jak mi hned při první hodině u něj tekly čůrky potu po těle, jak sem byla v napětí, páč na mě rovnou spustil francouzsky, a vůbec se se mnou nemazlil, požadoval správnou výslovnost, apod. Což bylo skvělé a já měla pocit, že konečně se něčemu opravdu učím. To ta profesorka byla trpělivá a milá, jelo se podle starých zažloutlých učebnic, mluvilo se česky, jen sme četli, a nevedlo to k ničemu, vůbec mě to nebavilo. Takže najdi hlavně dobrého profesora, nejlíp rodilého mluvčího. Pokud jsi v Praze, máš určitě dobré šance.

Tak je to určitě chvályhodné, že se chceš vrhnout do učení nových jazyků, ale kamarádka se španělsky domluvila i v Itálii. A hlavně se španělštinou se domluvíš ve vícero zemích, takže ta by asi u mne vyhrála jako první. S italštinou se chytáš jedině v Itálii a pak ještě část Švýcar. Co si vzpomínám, učila jsem se italsky a anglicky v podstatě souběžně a pak jsem mluvila obouma jazykama najednou. Zrovna na jaké slovíčko v té řeči jsem si vzpomněla, tak jsem ho řekla. A aniž bych si to třeba uvědomila. Pak byla jsem docela překvapená, když ty lidi na mě koukali a nerozumněli.

Záleží na tom, jestli máš talent na jazyky. Někdo se stěží naučí jeden. Já myslím, že by se ti to tolik plést nemuselo. Italština zas tak podobná španělštině není, já se učila oboje a pak jsem studovala portugalštinu, která je mnohem víc podobná španělštině než italština a nikdy se mi nic nějak nepletlo. Takže, pokud se chceš učit oba naráz, běž do toho.

Italština a španělština se Ti budou plést šíleně, učila jsem se to takhle rok ve škole a byl to nářez. Sice se lecos píše stejně,ale výslovnost je jiná...zvolila bych jinou kombinaci, třeba nemčinu a španělštinu, to je dost odlišný

co člověk, to názor být tebou tak dělám to, co chceš ty sama, a ne to, co ti radí někdo jinej...

A navíc je to o talentu... někomu se plete i mateřština a někdo zase naopak zvládá víc najednou a neplete se mu to, jako takový Karel IV. mluvil aktivně asi pěti jazyky.

Tak to je asi jasné že se zakladatelka nakonec rozhodne sama, tady si chtěla jenom přečíst pár názorů
Každopádně kdybychom dali stranou aspekt, jestli se jazyky plést budou nebo nebudou, pořád je výhodnější umět jeden pořádně než dva rozdělat.