Vysoké nároky na život

když mi bylo dvacet, tak jsem chtěla dost dobrou práci, hodně peněz, krásný byt, manžela, a prostě všechno, jako z těch přitroublých seriálů (třeba rodinná pouta, kde se nic neřeší, každý má bydlení, práci - pokud možno jako ředitel, zlaté karty, peníze, chodí si užívat, . . .)

teď mi je hrubě přes třicet, mám doma pubertální dceru a život je úplně o něčem jiném - prostě to materiálno tak neřeším, bo mám jiné hodnoty, které jsou pro mě důležitější a podstatnější ( mám práci, mám peníze, bydlím, chodím za kulturou, . . . .), ale daleko přednější je pro mě pohoda, klid, vyrovnanost, láska

já právě nemyslím vysoké nároky na život pouze z materiálního hlediska...

Ale asi postupem času se člověku mění představy o životě jako takovém, co? Já to myslela více komplexně - třeba vysoké nároky na vztah, partnera, sama na sebe...

Když si člověk několikráte natluče nos, tak mu dojde, že tudy cesta nevede. Slevuji ze svých nároků, slevuji, kamarádky, které neslevují, jsou stále samy ...

endy

popravdě, nevím, jak konktrétně myslíš - třeba co se vztahů a partnera týká

každý máme nějakou představu o tom, jak by ten pan ON měl vypadat, jak by se měl chovat, co by si třeba měl oblíkat, kde by třeba měl pracovat, . . . .
jak by se k nám měl chovat, jak by se měl chovat ve vztahu, v domácnosti, v práci, k rodičům, k dětem, . . .

každý vztah se nějak vyvjíjí, každá člověk se nějak vyvíjí, je hezké nechat si ideály a hledat ten ideál, jenže postupem doby přijdeš na to, že on vlastně takový ideál je spíš utopie, a pokud chceš nějaký ten ideál doma mít, budeš muset dojít k nějakému kompromisu - bo každý vztah je kompromis - určitá dohoda mezi dvěma a více partnery, lidmi ( práce, rodiče, děti, partner - prostě pořád se něco musí řešit, někde dávat, jinde ustupovat)

je hezké mít svůj plán, svůj cíl a držet se ho, ale i tak ho budeš muset s nějvětší pravděpodobností celý život upravovat dle dané situace, dle tvých možností, . . .

Mi právě přijde mnohem logičtější a pravděpodobnější, že člověk postupem života své nároky ještě více zvyšuje v souvislosti s tím, jak poznává sám sebe... Tím se činí šťastným. Překvapuje mě proto, že to lidé vnímají trošku jinak, že slevují ze svých nároků...

Vždyť většina lidí se právě vyvíjí, nezůstává ve vztazích, kde nejsou šťastni a nežijí život, který je nenaplňuje.

A tohle mě popravdě zajímalo, jestli žijete své sny a co přesně máte pod pojmem vysoké nároky na život. Jestli to je ono, co činí lidi šťastnými

Třeba to myslí tak, že má vyšší nároky na svůj život jako takový : prostě třeba vidí kolem sebe obyčejné tuctové typy lidí, kteří žijí svůj obyčejný, ne příliš spokojený život. A říká si, že tohle nechce. Vypadnout v šest ráno z panelákového bytu, dovézt se do práce, ráno si u kávy zanadávat s kolegyní na politiku, u oběda s kamarátkou přebrat prospěch svých dětí ve škole, odpoledne dotáhnout domů tašku z teska, praní, vaření, domácí úkoly, ve středu sex a la film Jedna ruka netleská, v sobotu k babičce na oběd a jednou ročně Chorvatsko v kempu.
To není jenom o materiálnu, to je prostě o obyčejnom životě - já myslím, že naprosto chápu téma zdejší diskuze, akorát jej nevím dobře vyjádřit.

dadabus

takový život neznám, proto ta otázka a popravdě takový život ani nechci

nicméně, každý je svého štěstí strůjcem a každý má život takový, jaký si ho udělá

většina těch, co žijí ten "obyčejný" život - možná nemají jiné ambice a jsou tak spokojení, nebo by ty ambice měli, ale jsou třeba líní, pohodlní, mají strach něco měnit a pak jen nehezky mluví o těch, co ten "obyčejný" život nevyhledávají a snaží se o ten svůj život, který jim víc vyhovuje, který je víc naplňuje

Já naštěstí taky ne, ale vidím jej kolem sebe téměr na každém kroku

Naprosto souhlasím . Akorát někdy to chce postavit se konvencím ...

tak holky to je super jsem ráda hlavně teda za Vás, protože asi píšete, že žijete život, jaký chcete... to je super Podle mě o tom jsou ty vysoké nároky - každý je spatřuje jinak... a zajímalo mě, jestli tak lidé žijí a ví a váží si sami sebe za to, že žijí "své sny"

podle mě je normální, že máme vysoké nároky, pro nás je to o prioritách a čím jsme mladší, tím bychom neměli tolik ustupovat, protože čím jsme straší, tím se nám mění pohled na život a ty nároky snižujeme...
co se týká všeho bychom podle mě v 18ti měli mít požadavky vysoké a postupně třeba slevovat, na slevování je času dost...samozřejmě by se to nemělo přehnat a zároven bychom si měli uvědomit, že nejsme dokonalé ani my a že někde slevit musíme....ono nevím, jestli slevovat je správné slovo, prostě dospějeme a pak rozlišujeme určité věci i lidi jinak něž v 18ti....máme zkušenosti a z těch se ponaučujeme a zároven jsme i více tolerantní k nedůležitým věcěm....rozlišujeme pro nás podstatné a nepodstatné věcii....už neřešíme a nešílíme, že přítel přijel o 15 minut pouději, apod, už řešíme pdotatné věci, které ve vztahu jsou...

díky za názor, v podstatě je to hezký příspěvěk
popravdě jsem si to dříve taky myslela, v poslední době však docházím k jinému názoru a mám pocit, že čím víc zažívám a poznávám... tím toho chci od života víc a moje nároky se rapidně zvyšují mám z toho sice strach, ale takový příjemný...

V podstatě se to tak dá říct, samozřejmě různé "sny" by se ještě vyplnit mohli, ale to jsou materiální záležitosti a o těch jednak tady nejspíš řeč není a jednak se jich ještě nevzdávám, i když je mi 30+ .
Za sebe můžu říct, že jsem celý svůj dosavadný život dělala to, co jsem uznala za vhodné a nenechala jsem se nikým dotlačit do ničeho, co bych "měla" nebo "neměla" . Tudíž jsem si jej nezkazila a jsem v podstatě spokojená

To se máte, že žijete takový život jaký byste chtěli. Já bohužel takové štěstí nemám, jsem nezaměstnaná, jenom mám 2 brigády, ale rozhodně to není žádný zázračný výdělek, přítel mě živí a díky tomu si myslí že si ke mě může dovolit téměř vše - ví že nemám kam jinam jít. Bohužel se můj život skládá hlavně z uklízení, nákupů a sexu. Někdy mě už život přestává bavit, měla jsem hodně vysoké ambice a nároky a tohle co teď mám mě fakt ubíjí.

No jelikož si nevydělám ani na jídlo, tak asi ne. S rodinou mám hodně špatné vztahy, takže si moc vybírat nemůžu...