Vzdát nebo bojovat?

Vykašli se na něj a mysli sama na sebe a především hlavou, ne spodkem

Kdyby tě tak strašně miloval, jak říká, když ti brečí na rameni, tak nedá na pomluvy, co se mu kdesi donesly a nerozejde se s tebou. Pravda, je tu i ta možnost, žes jej podvedla doopravdy - v tom případě ti tím spíš doporučuji se na to celé vykašlat : slepit to nepůjde a i kdybyste se dali zpátky dohromady, tak to budeš mít pořád na talíři, což by asi vzhledem k jeho labilné násilnické povaze, viz výše, žádná výhra nebyla. Osobně si tedy nějak nedovedu představit, že vlezu do postele s někým, kdo měl potřebu mne shodit ze schodů, no .... Přemýšlím, jestli se tomu říká zoufalství nebo masochismus.

Reaguji na dadabus:
Já nemyslela spodkem, ale srdcem. Tak strašně sem ho chtěla jen objímat a líbat a nějak sem tušila že je to naposledy.
Ano bylo to zoufalství. Myslela jsem si že mi začne věřit a že to bude všechno "v pořádku".
A ne opravdu jsem ho nepodvedla.

Reaguji na yvonne_s: aReaguji na Cherry_:
Děkuju za názor. Je dobré přečist si to z nezaujaté strany.

No kdyby to bylo naposledy, tak napíšu, že máš rozum, ale já se obávám, že to bude kdykoliv si on pískne...

Nevím, kolik ti je, ale počítám, že mladost se dá prožít i lepším způsobem, než s paranoidním "přítelem", který ti bude nadávat a ubližovat za něco, co jsi neudělala. Já tu původní verzi nečetla - choval se k tobě nějak hnusně i během těch tří let ?
Já mám dojem, že on ti ani tak ne že nevěří, ale hezky s tebou manipuluje, aby on byl na koni a ty v pozici té, co jej strašně miluje a strašně chce zpátky ( nějak tak, jako tvůj avatar ) . Vyzkoušej s ním nekomunikovat a uvidíš.

A ta vollverze byla náhodou poměrně výstižná. Sice dlouhá, ale naprosto jasně vypovídající.

Reaguji na dadabus: Jestli se bude historie opakovat, tak ji zase začně strašně chtít, jak ji uvidí s jiným, pak se spolu budou tajně scházet a pak ji odkopne.

Jak tě tehdy shodil z těch schodů a křičel na tebe něco o chcípnutí, tak se ti měl v hlavě rozeznít obrovský červený alarm a veškerý cit k němu měl s tou ránou o beton z tebe vyšplouchnout, jako když hodíš balonek naplněný vodou z balkonu. V tom okamžiku měla podle mě veškerá vaše komunikace skončit, to je totiž neomluvitelné! Když ho dožere pes, tak ho hodí z balkonu? To je zas nějaký psychopat manipulant a ty jsi ten typ holky,která podlehne a bude obviňovat vždy sebe - ideální oběť. Není prostě o co bojovat, poper se sama se sebou a nekontaktuj ho, jinak se z toho nevymotáš.

Původní verze byla stejná, ale byla hodně napsaná do podrobna. Bylo tam vlastně popsáno jak jsme se k sobě dostali a že trvalo asi rok než jsme spolu začali doopravdy chodit. Když sme spolu nechodili, tak se mnou manipuloval. Ale když ano tak to byly ty nejhezčí roky v mém životě. Byl to uplně jiný člověk a byl jako andílek. Nosil me na rukou. A pořád říkal že je vděčný za to že jsem ho změnila. Každý den jsme si říkali jak se strašně milujeme, že spolu chceme zestárnout a mýt děti. Bylo to jako v pohádce. Dále tam byl popsaný způsob jakým se se mnou rozešel. Vůbec se mě na to ani nezeptal jestli to je nebo není pravda, hned me oslovil za kurvu a pořád dokola mi říkal že mi nevěří. Byla jsem jak tělo bez duše.

No, když vám člověk dokola říká že vám nevěří, že spolu nemůžete být kvuli nedůvěře, tak vám dojde že už to asi naposledy bude. Ne, nechci si to všechno zklamání prožít znova, ale sem člověk co pro určitou věc udělá maximum

.

Děkuju, taky jsem jí psala 2 hodiny. Ale jak už jsem psala. Došlo mi že toho na sebe říkám až moc.

Naše komunikace skončila, ale jen na 3 měsíce. Ted jsou to 4 dny co jsem s ním poprvé mluvila od rozchodu.

Já být tebou, tak ho všude zablokuju, sociální sítě, mobil, email.. A snažila bych se co nejmíň ho potkávat.. A vždycky, když budeš mít tendenci ho kontaktovat, vzpomeň si na to, jak tě shodil ze schodů a byl na tebe zlej.. A mysli si něco o ubožácích

To už jsem dávno udělala. A vyhýbat se mu se snažím, ale chodí na stejnou školu a já ho potkávám každý den. Takže to je těžký no. Byla chyba si s ním o tom jit znova promluvit akorát se to všechno vrátilo. Ale aspon vím že mě miluje a že to jak se snaží být "v pohodě" je jenom maska. Jen se s ním mám naposledy ještě sejít a jak už jsem psala, rozhodnout se co bude dál a probrat to co se naposledy mezi námi stalo. Já už jsem se asi na 90% rozhodla, on mi dnes napsal že se nerozhodnul. Kéž by mi řekl, že mě chce a já bych se mu s klidem mohla vysmát do obličeje, že už je pozdě.

Ona taky každá láska je jiná, víme. On třeba není schopnej zrovna toho typu lásky co ty. Navíc v tom taky hraje roli povaha - a jeho je teda naprosto otřesná i jako člověka, kterýho by měl mít někdo kolem sebe, natož jako partnera!!
A vůbec vy se o tom vztahu domlouváte jak o půjčce na novej nábytek. Jestli to takhle dělají všichni, tak se nedivím těm zoufalým manželstvím furt.

Reaguji na RedRose: Nevím, jestli je rozumný na tu schůzku chodit.. Chytne ho rapl, až se mu vysměješ a bůh ví, co se může stát.. Je to ubožák a nestál by mi za to.. Vůbec bych nečekala, až se rozhodne.. Oznámila bych mu to SMS zprávou a ignorovala ho.. Víc si nezaslouží..

A vůbec vy se o tom vztahu domlouváte jak o půjčce na novej nábytek.
Ale to vůbec není pravda. Možná jsem to nenapsala zrovna nejlíp, ale jen tak se s někým po rozchodu vyspat stojí za to to pobrat. Byla sem s ním dlouho a viděla jsem že je schopnej stejnýho typu lásky co já.

Raply jak už sem viděla má zase na půl roku vystaráno a když sem s ním mluvila byl to zase klidnej a vyrovnanej človek.Já mu to ale po smsce nedokážu napsat. Řeknu mu do očí, že by to prostě nemělo smysl a odejdu.

Reaguji na RedRose:

Probrat s časem na rozmyšlenou, kdy se průběžně rozhodujete jakože už ste rozhodnutí, nejste...na kolik procent... Poté co ti všechno udělal... Kdyby tě miloval stejně jako ty jeho, tak by to nebylo na půl roku a nebylo by to natajnačku a podobně. Že tě v určité době zbožńuje a pak tě zatratí a totálně poníží (a mlátí...) NENÍ ani normální ani projev stejné lásky, jako chováš k němu. Pokud mu teda neděláš to samý. To by pak byla stejná láska.

Reaguji na RedRose: Tak doufám, že ti to vydrží, tohle odhodlání, že odejdeš a nepodlehneš..

Ale my jsme se od rozchodu 3 měsíce nestýkali. To co se stalo, se stalo před 4 dny. Myslím že každý rozchod dojde k fázi, že se k sobě chtějí vrátit. Ale je jen na nás co pro to jsme schopný udělat a já už proto asi nemám dělat nic.

Nedělám, ja jsem ho celou dobu ignorovala snažila jsem se naučit žít bez něj. Až do tédle doby, kdy se vám to všechno vrátí a vidíte tu nepatrnou naději.