Vzpomínky na bývalé lásky - jsou špatné?

Na začátku druháku jsem poznala svoji první velkou lásku. Až do maturity to byla naprostá idylka, romantika jako z pohádky, byli jsme spolu skoro každý den, vůbec jsme se nehádali, téměř ve všem jsme si rozuměli, spoustu společných zálib..no prostě mysleli jsme si, že je to navěky Vydrželi jsme spolu ještě potom rok na VŠ, i když ten poslední rok se začaly objevovat nějaké problémy, kvůli kterým jsme se nakonec rozešli, ale nikdy jsme si nic špatného neudělali a vše bylo v dobrém. Našel si novou holku, které vadilo, že se stýkáme jako kamarádi, takže teď už jsme se asi 5 let vůbec neviděli a asi při tom zůstane. Strašně ráda na to vzpomínám, bylo to krásné období v mém životě, i když vím, že se určitě nevrátí a určitě se k němu nechci vrátit, protože za důvody rozchodu si stojím a dvakrát do téže řeky nevstoupíš. Mám teď přítele, kterého miluju a plánujeme budoucnost. Přesto se mi vůbec nechce zbavovat se vzpomínek na první lásku a krásné "mládí", mám ještě uložených pár esemesek, jsou strašně romantické a nechávám si je asi proto, že vím, že už takhle romantická nikdy nebudu, prostě nostalgie Vím, že mému příteli by se to asi nelíbilo, ale přesto bych měla těžké srdce všechny tyhle hmotné vzpomínky vyhodit, připadala bych si jako že vyhazuju kus svého života. Nečtu si SMSky a dopisy po večerech, jsou v krabici už několik let netknuté, jen občas při úklidu se mrknu Tak nevím, jsem normální, Co byste řekli ? Děkuji za názory