arrow
profile_image
Zuzana007
od 23. 9. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

ahoj holky. Snažím se být silná....jsem ráda, že jsem se tu rozhodla přspět tím co mě trápí. Je mi 18 let a čeká mě maturita na gymplu...vždy jsem byla veselá a optimistická holka, ničeho jsem se nebála, měla jsem spoustu přátel, obdiv a spoustu koníčků. Od té doby, co jsem vstoupila na střední, se vše zlomilo. Začala jsem ztrácet přátelé, kvůli nedostatku času....přestala jsem hrát můj oblíbený sport, který jsem závodně hrála 5 let. Začala jsem upadat do depresí a tloustnout. Nebyl v tom nějaký zlom, nějaká příčina, přišlo to zničeho nic. Byla jsem především nešťastná ze školy a taky z toho, že vlastní vinou ztrácím blízké, když mi bylo špatně, nebo mi umřel děda, nezůstal tu pak nikdo, kdo by mi pomohl a tímto jsem se propadla na úplné dno.

Teď jsem ve čtvrťáku a začínám si připadat jako blázen. Ty 4 roky byly neskutečné....neskutečné utrpení. Moje deprese se prohloubily. Nejhorší na tom je, že o nich nikdo neví. Moje rodina, moji spolužáci, nikdo. Mám o sebe strach a nevím co s tím dělat. Změnila jsem se naprosto od základů...dříve mi nedělalo problém mluvit před třídou-dnes se bojím říct jen dvě věty a okamžitě rudnu, je mi na omdlení, tluče mi srdce...nikdy dřív tohle nebylo. Stává se mi, že mám fobii z lidí. Mám pocity méněcennosti a bojím se jíst ve školní jídelně. Klepe se mi ruka a mám pocit, že se na mě všichni dívají. Kvůli tomu na obědě nikdy skoro nic nesním, vymlouvám se, že mi to nechutná, jsem přejezená, nebo si oběd ze strachu nechám propadnout. Vím jak to zní....když jdu po městě, mám pocit, že si mám připadat jiná než ostatní lidé...klepou se mi ruce, mám strach zvedat telefony, když na displeji nesvítí ničí jméno, mám strach z jakékoliv písemky i když jsem naučená, nevěřím si. Nikdo o mě nemá zájem. Tyto stavy se mi poslední dobou začaly střídat s fází kdy jsem naopak hodně aktivní, směju se celé hodiny, ani nevím čemu..jsem schopná si vyzkoušet všechno obečení ze skříně, nafotit spoustu fotek, potkat nové lidi, opít se a mít jen tak sex.....naopak ...většinou když přjdu ze školy, zavřu se v pokoji a brečím....bez příčiny! Prostě mám histerický záchvat, nebo jen sedím na posteli a připadá mi, že jsem v nějaké ulitě...dívám se na sebe hodinu do zrcadla a říkám si jak jsem nemožná a že chci být zase normální jako dřív, nechci si připustit, že by se mnou mohlo něco být....moji rodiče ani sourozenci nic netuší...obyčejně se snažím vypadat normálně a být veselá....je to pro mě moc těžké. Nevím co mám dělat...špatně se mi spí, nebo zase spím až moc a nemám pak náladu ani vstanout.

Pak jsem se dočetla o binomické poruše a příznaky na mě naprosto sedí. Nejsem psycholog ani psychiatr abych si určovala diagnózu, ale mám takové podezření...půjčila jsem si o této poruše knihu, hledala na internetu...můj stav se každým dnem horší...ti poslední lidé co mě znají třeba ze školy mě v pátek chtěli vytáhnout ven...byla jsem pozvaná na 3 různé akce....ale raději jsem se vymluvila a po telefonátu s jedním klukem ze školy, který je jedním z těch, co mě pozvali, jsem se zase rozbrečela....prosím poraďte mi někdo. Nevím co mám dělat a v pořádku si nepřipadám. Není tu někdo, kdo by mi rozuměl, cítíl se stejně jako já, nebo měl pro mě jakoukoliv radu?? Co si o tom myslíte?

arrow
0%
0    0
Nebyla hodnocena

Cituji Zuzana007: Co si o tom myslíte?

Že by jsi měla vyhledat odbornou pomoc. Na tom není nic špatného, jít k psychologovy

arrow
profile_image
Rebarbora
od 28. 4. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Myslím, že tady povídání s psychologem zas tak moc nepomůže, ty to máš v hlavě srovnané, ale těmhle náladám se člověk vůlí zkrátka neubrání... Proto by bylo asi vhodný jít k někomu, kdo ti může i předepsat nějaké tabletky - k psychiatrovi. Nevím co přesně, ale např. na antidepresivech nevidím nic špatného, prostě pomáhají mozku lépe využít serototnin - hormon dobré nálady. Na vlastní oči jsem viděla, jak se díky tomu, že se člověk cítí líp, může jeho život změnit od základů, samozřejmě k mnohem lepšímu. Také si myslím, že by ti mohl hodně pomoci sport. Nejlépe nějaký, kde se hodně zapotíš, rozpumpuješ tělo a na chvilku na všechno zapomeneš. Zkus se určitě dát do kupy co nejdříve, samozřejmě hlavně kvůli sobě, ale také at se v klidu můžeš učit na maturitu bez obav o cokoliv jiného. Hodně štěstí, věřím, že ti brzy bude líp.

arrow
profile_image
Vokounka29
od 6. 9. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Utíkej k psychologovi, honem. Nenech to zajít ještě dál. Určitě ti pomůže, přinejhorším i tabletkama (ale to psychiatr). Jak říká Vanilka - není na tom nic špatného, žádná ostuda. A v 18 letech o tom vlastně ani nemusí nikdo vědět, jsi zodpovědná sama za sebe.

arrow
profile_image
T3r3zka
od 3. 3. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Určitě běž k psychologovi, na tom nic není. Proč to tak strašně v sobě dusíš a nikomu to neřekneš? To se za to tak stydíš? Není proč, každý máme něco. Pokud chceš, aby se tvůj stav zlepšil, najdi si nějakého schopného psychologa a svěř se mu a také někomu blízkému, komu věříš. Možná bys mohla i popřemýšlet, jestli ty stavy něco nespustilo, třeba i nějaká maličkost... Jistě, mohlo se to spustit bez příčiny, ale třeba to i nějakou příčinu má, tak si udělej čas pro sebe, zastav se a popřemýšlej, proč se ti to stalo a jak to udělat, aby zase bylo lépe. Omlázko bohužel nevyřeší tvé problémy, musíš ty sama procítit a zjistit, proč se tak cítíš a jak ty špatné stavy změnit. Hodně štěstí.

arrow
Neprodává v Bazaru

myslím si, že je to spíš ta klasická depka spojená s dospíváním než maniodepresivní psychoza. každopádně ale se zítra zvedni a jdi k obvodní lékařce at Ti dá doporučení k psychiatrovi a uvidíš. Mám pár známých co tím trpí a rozhodně se to neprojevuje "jen" v takové intenzitě jako popisuješ i v začátcích.....každopádně přeju hodně síly.

arrow
0%
0    0
Nebyla hodnocena

Cituji Vokounka29: Utíkej k psychologovi, honem.


Ještě bych chtěla dodat, že jedna má známá měla určitou dobu nějaká psychické problémy, nikdo jsme o tom nevěděli a teď už je půl roku zavřená ne psychiatrii. Neříkám, že tobě nutné něco vážného musí být, ale je lepší jít stokrát zbytečně, než aby pak už bylo pozdě.

arrow
profile_image
vevuska
od 20. 1. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

nejdřív k psychiatrovi,vyslechne tě,předepíše léky,které mohou trochu pomoct a taky ti doporučí třeba sezení s psychologem (na které dostaneš žádanku a bude ti ho hradit pojišťovna,jinak je to docela drahé),který ti může poradit a podívat se s tebou na to,kde děláš chyby...
Něco podobného mě trápí poslední rok,jako reakce na silný stres,špatné vztahy atd.
Mám depresi...myslím jako nemoc,ne jako špatnou náladu.
Doktor mi dost pomohl,je to lepší než potácet se pořád v těch strašných stavech.
Jinak,podle toho,co jsem si poslední dobou toho o duševních nemocích hodně načetla a o co mi vyprávěl pan doktor ze své praxe mi tvůj příběh připadá opravdu jako bipolární afektivní porucha (maniodepresie).
Neváhej a bež k doktorovi....hodně štěstí ,ať je ti brzo líp

arrow
profile_image
Etenité
od 6. 3. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Kromě psychiatra (jak už holky doporučovaly) se zkus zaměřit taky na psychohygienu. To je nejlepší prevence psychických poruch. Spíš aspoň 8 hodin denně? Jíš hodně ovoce a zeleniny? Umíš odpočívat? Zkus si aspoň 2 krát týdně najít čas na sport nebo na něco, co tě baví a v čem jsi dobrá.

Ahoj,
pomoci Ti může jedině odborný lékař, tohle člověk sám nemůže zvládnout ( i když se snažíš být silná ). Čím dříve tím lépe! Zajdi si za svým praktickým lékařem, a ten Ti dá doporučení na psychiatra. Jsi mladá holka, odborník Ti pomůže, uvidíš brzy Ti bude lépe! Dostaneš možná léky, vůbec se toho neboj, byla by škoda to zanedbat. Mám osobní zkušenost s léčbou a velmi mi pomohla. Kdybys chtěla vědet víc, napiš mi SZ, ráda odpovím. Hlavně neváhej, a nestyď se jít za lékařem, dnes je to zcela běžné. V Americe má svého psychologa skoro každý ( kdo si ho může dovolit ). Držím palce, neboj, zase bude dobře!

Reaguji na Zuzana007:
Proč sis o svých problémech nepromluvila s matkou?
A ona , ani nikdo jiný, nic nepoznal?
BAP se totiž nedá utajit, tak si to neumím dost dobře představit.
Bohužel tvé příznaky jsou přímo čítankové.

arrow
Neprodává v Bazaru

Jsi mladá, něvěříš si a nemáš se ráda.
Na druhou stranu si uvědomuješ problém a chceš o řešit.
No pomohlo by ti uvědomit si, že jsi normální. Nebo nenormální. To je v podstatě jedno a to samé. Ukaž mi na někoho, kdo je ok a kdo není. A kdo o tom rozhoduje, kdo jaký má být?
Nejsi sžitá sama se sebou a věkem se to zlepší. Bipolární porucha je trošku něco jiného.
Nejsí ničím výjimečně jiná než druzí. Všichni jsme stejní.
Nikde není napsáno, co dělat máš a nemáš a jak se chovat máš a nemáš. Někdo své emoce zvládá a někdo se tomu ještě učí.
I já se učím a věř mi,že jsem si pár léčeben prošla. A taky mi diagnostikovaliporuchu osobnosti, ale jde o to, čemu ty osobně uvěříš. Jestli uvěříš v to,že jsi maniodepresivní, tak ...
Znám spoustu maniodepresivních a i kdybys byla, dá se to řešit. Všechno se dá řešit.
Pracuj na svém sebevědomí. A nemluvím o tom, aby sis šla koupit nový hadříky a botičky,ale abys cítila vnitřní jistotu a klid. To dokážeš jenom ty.
Ale dobrý psycholog....DOBRÝ! psycholog ti může hodně pomoct.

arrow
Neprodává v Bazaru

Cituji Etenité: Kromě psychiatra (jak už holky doporučovaly) se zkus zaměřit taky na psychohygienu. To je nejlepší prevence psychických poruch. Spíš aspoň 8 hodin denně? Jíš hodně ovoce a zeleniny? Umíš odpočívat? Zkus si aspoň 2 krát týdně najít čas na sport nebo na něco, co tě baví a v čem jsi dobrá.

souhlas!! a utíkej za obvodákem a vysyp vše co Tě trápí! jak už tady padlo tak radši 100 zbytečně než pozdě!

arrow
profile_image
Bacilek
od 14. 8. 2007
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

..

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené