Začínám mít ráda ženatého muže

Cituji Zanet96: Pravda,že na rozbití rodiny musí být dvaON-nezodpovědný z.metek(mají miminko) a pak slečna,která do vztahu jde i když ví,že určitý pán je ženatý

Tohle se mi nezdá jako správný nazor,ja ho poznala v době když už byl rozhodnutý že musi pryč,neklapalo to.Denně si balil věci ,protože se nedalo vydržet s ní a její matkou a jeho ženě to bylo jedno.Obě dve mu nadavaly a on toho už měl doost,Za rozpat manželství vždycky mohou dva ale manžel a manželka,ja se nebrala jako milenka,ze začatku to tak každy bral ale ja nikomu chlapa neukradla.,Jsou připady když mladá holka poplete ženači hlavu a on je štastněj ale to já nejsem...Chodila jsem skoro 3 roky se svobodnym klukem a neklapalo to..Ted je ten zvtah uplně o nečem jinem.Rozumim si z jeho rodinou ,ktera mě vzala hezky ..

Reaguji na Hannah5:
Přesně tak..Prcek ma tedka 9 měsicu a představa že se budou každy den hadat a rozvedou když mu bude třeba 5 nebo 6 bude mit už svuj rozum a bude to brát jinak.Někdy ten život neni ,tak jak si ve svatební den myslíme..

Jinak ještě přitel se dneska rozvedl..Myslela jsem ale že budu mit větší radost..Manželka sama podala žadost a u pravnika řekla ,že se hadali k nevydržení ale že otec byl dobrej..Neuzná že za to muže hlavně jeji matka,která nenadavala pořád jen mu ale i jí..Když otěhotněla,tak ji to řekla a jeji matka ji okřikla že je histerická a že si těhotenství vymyšlí..Přitel se jí zastal ale nakonec se nedočkal vděku ale manželka ho ještě sprdla,že se do toho nemá plést..Její rodiče se starali o majatek rodiču přitele a na svatbě z nich udělali zloděje..Takhle vypadaá manželství co ma vydržet?Přitel neni zmetek,že opustil syna a natrápil se kvuli tomu hodně ale nemohl vydržet v bytě od ktereho měli manželky rodiče kličky a chodili jim upravovat zaclony a kontrolovat utřeny prach..Přitel měl hypoteku na byt ale nebyl napsany na nej a davali mu to pěkně sežrat,nepatřila mu tam ani klika od dveří prý..jeho tchán mu dokonce vyhrožoval,že tedka mají nejake dluhy a že se s ni nemuže rozvest,jinak že ho zlikvyduje a v práci si neškrtne......

Ahoj, asi jsem pesimista, ale troufám si tvrdit, že to tak horké nebude.
Věřím,že v jeho rodině došlo jen k nějaké krizi a přesto svou ženu miluje. S takhle malým dítětem se vůbec nedivim.
Měla jsem kolem sebe hodně kamarádek, které měly poměr s ženatým mužem a čekaly až se rozvede. Nedočkala se ani jedna.
Něco podobného jsem prožila, ale nejsem naivní.
Jeho žena byla těhotná, poté porodila a náš vztah stále trvá. Samozřejmě jsem měla výčitky. Nikdy jsme si neslibovali, že budeme spolu a ani bych to nechtěla. Když to dokáže dělat jí, dělal by to samé mně.
Jen si užíváme to milé, co nám doma chybí a dokážeme být tak taktní. Tak že to doma netuší a jsem si jistá, že to neví ani nikdo v okolí.A tak to má zůstat. Hlavně nikomu zbytečně neublížit.

Pokud tomu tak bylo,proč si jen věci denně balil?Demonstrativně?Mohl teda odejít a bylo by.Nebo ne?
Mám zkušenosti,že ti muži přehání,dělají chudáčky a pak se zjistí,že ve finále je vše trochu jinak a on takovej chudáček není.Mluvím jen ze zkušeností,neříkám,že to je váš případ.

Hmm,už to je zvláštní,když chtěl odejít hlavně on.A ty jsi u těch hádek atd..??Nebo to on jen povídá?Nevím,v tomhle jsem už po těch letech opatrná a vím,že není vždy vše tak,jak dotyčný prezentuje

je logický,že ho bráníš,třeba právem,třeba časem procitneš........nepřeju ti nic zlého naopak.Jen si myslím,že si s nima ve společné domácnosti nežila a on může napovídat co chce a ty mu prostě věříš....uvidíš sama co je a co není pravda.Hodně štěstí.

Hm, nic ve zlém tedy, jste dospělí lidé, ale opravdu máš pocit, že takto nikomu zbytečně neubližujete?
Beru to tak, jako ženě by mi bylo mnohem milejší, kdyby mi partner férově řekl "odcházím, miluji někoho jiného" nebo "potřebuji něco jiného", popř. "něco mi ve vztahu chybí" apod.
Ale byla bych tedy na něj hodně naštvaná a zklamaná a nikdy bych mu neodpustila, kdyby něco hledal pravidelně a dlouhodobě u jiné ženy. Asi na to mnohé ženy budou mít jiný názor než já, ale za mne říkám, že by mi toto ublížilo hodně.

Já si myslím, že chování Niny je určitě lepší než kdyby chtěla muže odvést od rodiny. To, že si dotyčný muž občas v posteli užije s Ninou a ona to tak také bere, není taková tragédie. Tento muž by to dělal tak, jako tak, i kdyby Ninu nepoznal....Neříkám, že je to úplně "fér", ale fakt mi to přijde snesitelnější než kdyby chtěla rozbíjet rodinu. Takto se muž vyřádí, Nina si užije, manželka se nic nedozví a za čas může tento milenecký vztah skončit a dotyčný nevěrník může se svou rodinou být klidně celý život.

A pokračovat v dalších nevěrách? Když hledá něco někde jinde, tak ten jejich vztah asi není zcela v pořádku, ne? A manželka bude za čas opět za blbku! No nevím! Prostě na tohle nelze aplikovat universální pohled

Reaguji na martinam:
Tak jasně, každá na to budeme mít jiný pohled.
Každopádně já být tou podváděnou ženou bych to brala jako podraz a moc bych tedy ani manželovi, ani milence za nějakou "taktnost" nepoděkovala.
A raději budu žít sama než ve lži a faleši s manželem/partnerem, který mě dlouhodobě podvádí s jinou (předpokládám, že šachy spolu nehrají). To bych si opravdu připadala jako blbka.

Koukám koukám, jak se celý případ vyvinul.

Tak předně: řeči o tom, jak doma cosi neklape a jak se ti dva hádají bych také neposlouchala. To je tak strašné klišé, že bych mu nevěřila. Můj - teď už manžel - mi v této době, kdy měly teoreticky takové řeči přijít, řekl: "Nebudu ti tvrdit, jak mi to doma klape nebo neklape. Kdybych tvrdil, že mi to neklape, budu si připadat jak tisíc chlapů přede mnou, kteří tvrdili totéž jen kvůli tomu, že chtěli mladou holku do postele." Byla jsem ráda. Navíc jsem si sama vytvořila vlastní názor díky tomu, že jsem jeho tehdy manželku znala a věděla jsem, jak to u nich asi funguje. Řeči "strašně se doma hádáme" jsem nikdy neposlouchala. Můžu s klidným svědomím říct "manžel si se svou první manželkou po deseti letech vztahu prostě přestal rozumět, to, co je dřív spojovalo tam už nebylo a objevily se spíše problémy, kterým nebyl schopen čelit." Tečka.

K malému dítěti: tý jo, to musí být těžké. Ale má to zase svá pro. Nevím, jestli bych chtěla být náhradní matkou kojenci, to jednak. Ta představa, že je tu a že je nesmírně závislý na otci příštích 20 let by mě asi přiměla k vycouvání. Přiznávám, že bych to nezvládla. Ale zase ta šance, mít na něj vliv od malička, nechat ho samotného, aby si na mě přivykl doslova od plenek... ta je k nezaplacení. Já přišla jak slepá k puberťákovi, se kterým jsem si nestihla vytvořit vztah takový, jaký bych chtěla. Jednak kvůli malému věkovému rozdílu, druhak kvůli bariérám nastaveným jeho matkou a možná i ním samotným, do třetice asi i kvůli tomu, že stále nemáme s manželem vlastní dítě kvůli zdravotním problémům a mám vůči synovi nějaký blok.

K prognózám do budoucna: Delanio, musíš si s partnerem co nejdříve vyjasnit, jak to vidí s dětmi, toť můj názor. Myslím si, že o tom jste se měli snad bavit i dříve. Nejsem si jistá, kdy jsem toto nadhodila před manželem já, ale stopro v době, kdy byl ještě ženatý. Prostě jsem potřebovala ujistit, že se mnou počítá jako s matkou svých dalších dětí. Samozřejmě počítal, řekl mi, že chápe mojí touhu po vlastních dětech, a že je mít budeme, jednou, časem. S tím jsem souhlasila, okamžitě jsem se na ně necítila. Přišlo to pak po roce a půl, ta touha po dítěti. Také jsem věděla, že si mě chce vzít, i když jsem moc nechtěla.

No a k tomu, co se tu řešilo - zůstávat ve vztahu, kde se dva nemají rádi - určitě ne. Otázka je, zda se tady v tom vztahu opravdu ti dva neměli rádi a proto šli od sebe, nebo měli jen momentální krizi, danou také malým dítětem, Delania rozvířila vodu ve špatný okamžik a vztah se rozbil.

A poslední věc: opravdu nemám ráda věty typu "zahnul jednou, zahne znovu", "rozvedl se jednou, rozvede se znovu", atd. Vždyť to vůbec nemusí být pravda. I svobodní lidé se mohou vzájemně podvádět, neradi, ale udělají to, zamilují se do někoho jiného, rozejdou se, jsou s někým novým, zkoušejí, hledají...

Asi se teď budu bránit, ale jeho manželka si nepřipadá jako blbka. Ona je šťastná, protože nic ani netuší.A to jsem měla na mysli. Podvádět s grácií, atˇ to nikoho nebolí. Je to přesně tak , jak tu někdo napsal, tento vztah pomine. A vím, že kdybych to nebyla já , bude to jiná.
Před pár lety jsem nevěru strašně odsuzovala, byla jsem manželovi věrná 15 let.
O jeho věrnosti jsem měla vždy pochybnosti a když balil všechny kamarádky, které jsem kdy měla a ony se tomu nebránily. Tak věřte- strašně to bolelo.
Asi jsem začala být bezohledná a léčim si svojí duši.

Reaguji na Nina:
Promiň, ale proč v tom vztahu s manželem vlastně jsi?

Toť otázka. Dokážu asi lecos odpustit a překousnout, i když v jádru to zůstává.
Dost by mě zajímalo, kolik vám, které tu diskutujete je v průměru let.
Tyto názory jsem měla také, tak mezi 20 až 30 rokem.
Víte já snad neznám muže, který umí být věrný.

Napište mi prosím, jak dlouho jste přibližně vdané a jak je to u vás s nevěrou.
Nechce se mi věřit, že jste všechny věrné a zároveň věříte i svým partnerům. Nebo to neumíte přiznat?
Když se dostanete do společnosti, popijete, nikdy vám nějaký flirt neujede?
Docela ráda bych se na toto téma pobavila.

Jsou ale dvě možnosti..Jsou muži co jsou ženatí a rádí si zahnou někdě jinde a vykládájí milenkám jak jim to doma neklape a jak se rozvedou..Ale muže nastat situace kdy se opravdu muž ožení ale zamiluje se až po svatbě a do někoho jineho.Stejně tak jako se lidi svobodní rozchází,tak se i ženatí rozvádí,jen z rozvodu se děla větší ostuda a vic se o tom mluví..

Reaguji na Nina:
Já jsem vdaná devět let (je mi 31) a fakt jsem věrná.Neříkám, že občas se mi někdo nelíbil, ale my lidé se od zvířátek odlišujeme tím, že pudy umíme ovládat.Navíc mám bezva chlapa, který mě má rád a dokonce bych i řekla, že jsme si lety blíž a blíž.
Samozřejmě chápu, že se stát může ledacos, proto nikoho neodsuzuji, ale pokud mají oba bokovky, tak mi to manželství nějak postrádá smysl.

Jenže manželství je svazek, který by měli uzavírat dospělí a zodpovědní lidé, kteří si uvědomují, že se z takového svazku nevystupuje jako z autobusu při prvním problému.Manželstvím přebíráš (samozřejmě jen do jisté míry) zodpovědnost i za toho druhého, o dětech nemluvě.