Zaměstnání posláním

já ty stresy v práci asi miluju, jak nejsem v presu a je volněji, to jako jen abych vzala propisku, dá přemlouvání

jenže jak jsem tak na to přišla, já je potřebuju i v normálním životě, jinak si připadám hrozně líná

o tom pocitu nahraditlenosi a nenahraditelnosti mi něco povídej, většinou ho mívám, nahraditelný - když se mi nedaří nebo po mě chtějí něco, co mě fakt nebaví a o čem si myslím, že by zvládl někdo jiný
nahraditelný, když se mi daří a mám sama ze sebo dost dobrý pocit z výborně odvedené práce

Práce mi přináší naplnění, seberealizaci, prostor pro profesní i osobnostní rozvoj, prostor pro kreativitu. V podstatě doufám, že těm, se kterými pracuji, přináší naše spolupráce příležitost k nalezení něčeho podobného. Jako poslání ji nevnímám, nemám ráda, když se omotává patetickými frázemi a věřím, že když dělá poctivě a dobře svou práci stolař nebo uklizečka (nebo uklizeč a stolařka), hodnota je úplně stejná. Dokonce se lidí, co mluví v práci o poslání trochu obávám.
Nepostradatelná jsem samozřejmě taky a je spousta věcí, které dělám opravdu nerada. Pracuji asi 60 hodin týdně a rozdělení toho času je z větší části na mně, takže pokud nejsou schůzky a akce, mohu se klidně celý den válet s vědomím, že na mně práce bezpečně počká. Pak jsou období, kdy se pracuje pod tlakem, a to mi vyhovuje ještě víc, tak jako Matadi. Že bych bez toho nemohla být, to říct nemohu, mohla, ale cítila bych se smutná, nevyužitá a rychle bych podlehla lenosti.

Takže - posláním je práce našeho veterináře. Je to člověk, který to dělá na 120%, podle svého svědomí a vědomí, zvířaty žije a je nadevše miluje, rozumí jim a ony jemu . Nedělá to pro peníze, taky je to vidět, má staré auto, starý dům, není snob. Před tím jsme chodili k vetovi, u kterého to šlo, jak na běžícím páse, každý pacient po 10ti minutách vypadl, zanechal nemalý peněžní obnos, a že bych byla s jeho péčí spokojená - naopak. Jednou tam sousedka jela s pejskem, který si vymkl kyčel a křičel bolestí. Tento vet mu pích narkozu a prý musí počkat, až odordinuje celou čekárnu a když odešel poslední pacient( v 18 h), začal teprve operovat. Ten pejsek už pak nebyl nikdy normální, protože strávil v narkoze moc dlouhý čas a poškodilo mu to mozek. Hlavně, že vet nepřišel o peníze od pacientů v čekárně, co tam byli třeba jen na očkování, ne s něčím akutním. Tak tenhle vet to jako poslání opravdu nevnímá

Mikyska
je to je jako by jsi psla o veterináři u nás. Hold člověk co miluje zvířata bývá dobrým člověkem obecně. Proto je možná mezi veterináři mnoho takových skvělých objetavých lidí. U toho druhého je to smutné.
K tématu, jednou možná budu učit a to já osobně jako poslání beru, protože o výdělek v tomto zaměstnání opravdu nejde (záleží asi na učiteli, ale já bych o chtěla dělat pro ty studenty).

linsdaylohan
Mám moc ráda atmosféru školy, když jdu na třídní schůzku- ta atmosféra příslibů, otevřené budoucnosti...Na dobré učitele člověk vzpomíná celý život. Já byla zmalovaná holka s dlouhými paznehty, měla jsem nejhorší známky z holek ve třídě. Uchichotaná, nesnesitelná. Paní profesorka- stará panna- si mně nějak všimla a začala mi ve fyzice velice kontrolovat sešity, často mně vyvolávala a přesvědčila mně, že JÁ můžu mít jedničky...začala jsem se jednoduše učit i do jiných předmětů a maturovala jsem na samé 1...díky této ženě!
M.

holky,já mám takovou zvláštní a úplně živou vzpomínku z dětství-bylo mi asi 5 let..Jednou za mnou přišla babička a zeptala se,čím bych vlastně chtěla být až budu "velká".Odpověděla jsem,že budu zpěvačka a hérečka a hrozně jsem se na to těšila.Babi se jen tak pousmála a odešla..Mě se najednou zmocnil takový silný pocit,že budu dělat ve zdravotnictví,dokonce jsem se i viděla Přitom mě jako malou vůbec toto povolání nijak nezajímalo,ani jsem nad tím nepřemýšlela,herečka a zpěvačka-to bylo přece jasné..Dodnes si živě pamatuju,jaký to byl divný pocit,jak kdyby mi "cosi" řeklo,že je to mé poslání..Nyní je mi 23 a pracuji ve zdravotnictví...nenaplnuje mě ta práce,tak jak bych si představovala,ale pořád mám ten zvláštní pocit,že tento obor je můj osud a já bych se ho měla držet.I kartářka mi to potvrdila.

Jediné, co mne v tuto chvíli napadá je, že povolání i poslání je natolik užasné a jedinečné, jak už z těch dvou slov vyplývá, že by mělo být konáno pro dobro druhých a tudíž bezplatně.
Vše ostatní je práce.

na medicíně se studentům pravidelně "vtlouká" do hlav, že jejich práce je ve právě tím posláním. a pravda je, že jak říká romísek - je to práce, která je konána skoro bezplatně

naprostý souhlas

Poslání je pro mě asi moc silný slovo... pro sebe považuju svoje zaměstnání za svoje povolání. Pracuji s lidma, v neziskovém sektoru a práce mě moc baví a naplňuje.
A jak jste tu někteří psali, že poslání a povolání by měla být vykonávaná zadarmo - tak to by z etickýho hlediska žádoucí určitě bylo, ale jinak je to nereálný. Každý přece musí z něčeho žít... Ale souhlasím s holkama , ono to opravdu skoro zadarmo je Manžel vždycky říká, že společně děláme charitu