Zamilovaná do zadaného a co teď?

Z Prahy, ale neboj, ty to nejsi, věděla bys to
Ale myslela jsem to tak, že musí poznat, že někoho má. To přece ženská pozná. Ale já si vážně myslím, že nemá snahu. Možná je to tím, že si je jím jistá, že ví že on jí jen tak neopustí. Kvůli dětem. A nebo má někoho jiného. Kdo ví. Nebo je to ženská s nadhledem, nevím.

Kultivovaná paní. Nakonec, proč ne.
Nemaluj si idylku pod vánočním stromkem. Možná právě to toužení je na tom to nejkrásnější.
M.

Maria
Zakázané ovoce vždycky chutná nejvíc. J8 dost dobře chápu, že to musí býát krásný, to tajný scházení, ty nervy...určitě je to víc romantický, než mu přehrabovat špinavý fusekle a spoďáry a poslouchat, jak v noci chrápe a prdí. )))))))))))))))))))

vinokava
Máš SZ..

Ano. Možná, kdyby jsme spolu tohle prožívali jako jiné páry, tak už spolu nejsme. Kdoví. Vedem spolu o tom debaty. Přítel si myslí, že kdybychom spolu žili, tak je to stále tak krásné. Já tomu chci věřit, ale....

vinokava
máte moc hezký vztah, který někdy nezažijí ani sezdané páry. I když vaše láska (ne)skončí jakýmkoliv způsobem, tak budeš na toto období hodně vzpomínat a s úsměvem celičký život!
Držím vám palce a vydržte spolu co nejdéle!!!

P.S.: koukám, že ve vztahu jsi ta rozumnější, že ano?

Mr_Spock
Vzpomínat určitě budu, protože, ikdyž se to zdá bláznivé, tak jsem s ním zažila víc krásného než toho špatného. Musím ale přiznat, že špatné chvilky opravdu byly... a myslím, že jsem je v tom našem trojúhelníku neprožívala jen já.
A zda jsem rozumnější? No, to se dá těžko říci. Okolí mě chápe všelijak. Jsou lidé, kteří mě litují (ta chudinka se dostala do prekérní situace) - ale to nemusí. Jak už jsem psala, jsem takhle šťastná a nevím, zda budu šťastnější, když se jednoho dne rozhodne pro jednu z nás. A pak jsou lidé, kteří mě odsuzují, protože si myslí, že rozbíjím manželství, které do mého příchodu fungovalo. Ale to jsou lidé, s kterými si nemám co říct, a nikdy se ani nesnažili pochopit. A přítel? Ten je moc chytrý a vzdělaný člověk, který je nyní zmatený (ne nyní, ale celých pět let), protože neví kudy kam. Vím to, protože já už si zažila to hrozné muka před rozvodem, to rozhodnutí: dělám dobře?
Musím podotknout, že jsme se nerozváděli s mým bývalým mužem kvůli nikomu třetímu.
A moc děkuji za palce. Budem je potřebovat

Asi ti poradím věc, která tady nebude mít úspěch. Za tvé situace bych neřešil pro koho se rozhodne, stejně to nevyřešíš. Taky bych na tvém místě nemyslel na rozbíjení manželství (výčitky), to už de facto rozbité je, trvá pouze de jure. Podle mě, žádné výčitky, žádné plánování (i když je to těžké), žij přítomností a nasávej si štěstí, akumuluj! Máš někoho, koho si vážíš, koho obdivuješ, který v tom lítá asi jako ty, jeho situace je ale moc těžká, proto je zmatený...

Děkuju vám všem za příspěvky, ve všech - v některých bohužel! je pravda..

vinokava
nevím jestli můžu přirovnat tvůj příběh k mému, ale vidím v něm hodně podobného. Jenže jsi na tom líp, protože už máš děti. Mě bude 27let a děsím se toho, že si za pár let řeknu, že jsem promarnila roky se zadaným mužem a řešila hlavně jeho rodinu, ikdyž už jsem třeba dávno mohla mít svou.
Vím, že jsem se do toho problému dostala sama a nadávat můžu jen sobě. Vždycky jsem stála nohama pevně na zemi a dokázala rozpoznat co je pro mě dobré a co nebylo si odepřít a teď... Každopádně jsem moc ráda, že jsem na tuhle diskuzi narazila, protože mě nutí přemýšlet a možná si některé věci přestat idealizovat.

Maria
Přítelkyně na něm pozorovala změny už nějaký čas, ale mlčela snad doufala, že se to vyřeší samo. Je hrozně těžký žít s člověkem, tak jak jste zvyklý, když se zamilujete do někoho jiného - sama jsem si to zažila. Ten druhý vycítí, že něco není v pořádku a on mi řekl, že už to prostě nemohl skrývat. Nechci ho tu omlouvat, je svým způsobem sobec, ale to jsem i já. A jak psala Vinokava nežije se dobře ani chlapovi, který stojí před takovým rozhodnutím. Je to až směšný, ale jsou chvíle, kdy mi ho je až líto

Mr_Spock
i nad tím jsem přemýšlela, jestli je to tak lákavé z hlediska nedosažitelného cíle a co by bylo po jeho dosažení? I on nad tímhle přemýšlí a přiznal se mi, že z toho má obavy, ale jistotu nemáme nikde a v nikom.

Jsi ještě mladá na to, abys nemohla mít děti třeba za 10 let.
Děti jsou v tomto případě opravdu pech. Nemyslím to ve zlém, myslím, že je to další "situace", která se v tom vztahu musí zvládnout a stojí to spoustu sil. Já mám syna, a je pravda, že on je něco, co mi dává sílu. Nejen na Vánoce, ale i v běžném životě. Řešit jeho problémy, školu... to mě zaměstnává a když jdu domů, mám se na koho těšit. Ale! Můj syn otce má. Má ho rád a já jsem za to vděčná. Přítele zná dobře, ale ještě dnes moc nechápe ten náš vztah. I to je pro mne (i pro přítele) velké rozhodnutí, zda začít žít na hromádce. Má si zvykat můj syn na dalšího "jakoby tátu"? A teď jsou tady i jeho děti! Starší z jeho dcer zápasí s pubertou a moc si s ní rozumím, ale ona vůbec nic neví, vidí se ve mě jako v kamarádce, ale stále má rodinu...Kdyby tohle věděla... nechci ani pomyslet. A ta mladší je prostě zlatíčko. Tohle mi také ubírá sil. Že lžem i těm dětem.
Jestli se máte rádi, tak máte ještě čas na založení rodiny. Teď ti napíši SZ.

chanellina
po dosažení cíle by se váš vztah začal vyvíjet standardním způsobem - začali byste se začali vidět tací, jací jste ve skutečnosti, přestal by působit tmel spiklenců a nastaly by všední starosti!