Hezký večer, už delší dobu mám problém s jedním klukem. Známe se už pět let, tudíž od puberty a nějakou dobu jsme spolu chodili. Rozešel se se mnou, protože nějak ''nevěděl, co ke mně cítí'', bylo mu 17 a nebyl na vážný vztah připravený. Nějakou dobu jsme se nekontaktovali, náhodou jsme se potkali na jedné akce a tam mě sotva pozdravil. Pak jsem si našla nového přítele, se kterým to bylo super skoro rok a půl, než mi začal vykládat, že si chce dát pauzu. Byla jsem nešt'astná a ve slabé chvilce kontaktovala bývalého přítele a sešla se s ním. Řekl mi, že mě pořád miluje. Když se se mnou současný přítel rozešel, s bývalým jsme se opět několikrát viděli, ale najednou jsem cítila odstup z jeho strany, choval se ke mně jako ke kamarádce, povídal mi o holkách, s kterými něco měl. Mně řekl, že se mnou vážný vztah nechce. Ví, že ho miluju, řekla jsem mu to. Už jsme se párkrát sešli, já pořád zoufale doufám, že se v něm něco zlomí a uvědomí si, že jsem pro něj ta pravá a zase se mnou bude chtít chodit, ale nic takového se neděje. Když se s ním sejdu, uvědomuju si, jak je mi s ním dobře a jemu se mnou taky, ale z něčeho vážnějšího se vykrucuje, přitom vidím, že mě má rád. Vím, že bych se měla kousnout a nescházet se s ním, ale nedokážu to. Taky mě zaráží, že on ví, že ho miluju, ale klidně přede mnou mluví o jiných holkách. Klidně se do mě pust'te, potřebuju slyšet, jak jsem pitomá, potřebuju se sebou něco dělat, potřebuju se nějak hnout. Mám se vzdát naděje, že se ke mně zase vrátí? Děkuji všem.