Smazat

Žárlivost, nedůvěra a všechny jejich kamarádky

Chtěla bych slyšet vaše zkušenosti s odpouštěním, s obnovením důvěry, s pocitem, že se měníte ve stíhačku...

Nebudu první ani poslední, což dává tak trochu naději, že se to dá zvládnout. Stalo se to asi takhle: po třech letech jsme se s přítelem neuměli dospěle vyrovnat s tím, že ne vždy je všechno růžové, a rozešli jsme se. Pak přišel půlrok střídavé ignorace, střídavých proseb, nejdřív nechtěl on, pak jsem nechtěla já, pár opileckých postelových čísel... nesuďte, znáte to taky. Pak jsme to začali řešit trochu koncepčně a po dvou měsících nezávazného randění jsme to dali znova dohromady.
Je to dva roky a je to lepší, než to kdy bylo. Oba jsme hodně dospěli (věk pro zajímavost 29 a 30), sestěhovali jsme se, plánujeme společnou budoucnost. Naučili jsme se komunikovat. Návratu nelituju, vím, že to má smysl.
A teď tedy k jádru pudla. Před rokem jsem se na jedné akci od přítelova neopatrného kamaráda dozvěděla, že během toho půlroku udržoval vztah ještě s jednou slečnou. Totálně mě to sebralo. Podle všeho se se mnou tenkrát rozešel už ve chvíli, kdy věděl, že bude mít případně kam přeskočit a s ní to ukončil zase až ve chvíli, kdy jsme si definitivně řekli, že začneme znova. To mě ponižuje. Udeřila jsem na něj, "vztah" přiznal, jakýkoli pochybení ale odmítl. Oficiálně jsme spolu nebyli, kdyby to bylo možný právnicky rozebrat asi by vyhrál.
Mluvili jsme o tom hodně, nakonec se omluvil, uzavřeli jsme to. Jenže já od té doby nefunguju tak, jako předtím. Jsou měsíce, kdy si na nic ani nevzpomenu. A pak se někde něco sepne, on si třeba s někým píše a culí se u toho, jak kuba na jelito, a mě začne bušit srdce jak o život, v hlavě hrozný scénáře. Pozná to na mě, museli jsme o tom pak mluvit vážně hodně, tak hodně, že teď už je to protivný. Jeho postoj k tomuhle problému se změnil od "to společně zvládnem, dokážu ti, že to byla minulost, sám jsem si vědomej svý blbosti" k "víš co, to už je tvůj problém, já dělal všechno, co jsem mohl, už o tom nechci slyšet". A já ho chápu. Vážně za ty dva roky neudělal jedinou věc, kterou bych mu mohla vytknout. Změnil se z nerozhodného puberťáka, co se bojí závazků, v rozumného chlapa, co nám vybírá byt ke společnému životu. A já mám stejně občas pocit, že mi něco tají, že mi neříká všechno.
Už nevím, co se sebou dál dělat, jak tyhle záchvaty zastavit. Už ho s tím nechci otravovat, protože to vlastně už ani mě nedává smysl. Začalo to mít už ten destruktivní účinek, kdy přede mnou v podstatě přestal vyslovovat ženský jména, což se kruhem vrací k tomu, že je mi pak úzko, když zjistím, že třeba mívá s někým pravidelný obědy, nebo, že začal spolupracovat na nějakém projektu s bývalou spolužačkou a bojí se mi o tom vůbec zmínit.
Máte někdo nějakou vlastní zkušenost?




 
arrow
profile_image
vilima
od 11. 8. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Musím se smát, protože tyhle pocity, jejichž charakteristiku jsi mimochodem bravurně vystihla, znám vážně moc dobře. A moc dobře znám taky ty jejich neovlivnitelné a nepředvídatelné ataky, že "pak se někde něco sepne, on si třeba s někým píše a culí se u toho, jak kuba na jelito, a mě začne bušit srdce jak o život, v hlavě hrozný scénáře " Člověk se prostě musí naučit, jak se hodit do klidu a neřešit zbytečnosti a mít před sebou pořád jen to důležité, zbytek se naučit házet za hlavu, jinak by se z toho zbláznil. Myslím, že je to všechno o vlastní sebejistotě a na nás (tak trochu nejistých) ženských je, abychom k ní co nejdřív nějak došly a hlavně aby nás pak neopustila. Muži mají rádi sebevědomé ženy, které vědí o svojí hodnotě, věří si a sexappeal z nich čiší na dálku. Podezíravost a nedůvěra, případně žárlivost, to patří mezi slabosti. A čím víc je žena slabá, tím víc na hodnotě ztrácí a tím víc je pravděpodobné, že se nakonec ty nesmyslné scénáře z její hlavy naplní. Když mám krizi já, snažím se připomenout si pár takových racionálních bodů. Například to, že ať už si píše s kým chce, kdyby chtěl trávit čas s někým jiným, nebyl by přece každou volnou chvíli se mnou. Neplánoval by dovolené a společné akce. A tak dále. Jak se říká, podstatné jsou činy. Slova, kor v SMS kde si povětšinou pánové akorát honí ego, zase až takovou váhu nemají.

A já mám stejně občas pocit, že mi něco tají, že mi neříká všechno.
Víš, on ti chlap nikdy nebude říkat všechno. To jsou mé zkušenosti. Ale ruku na srdce - ani my neříkáme všechno. Můžeme tvrdit, že to je rozdíl, že to co neříkáme my není důležité, kdežto oni nám tají věci pro nás nebo pro vztah zásadní, ale to je prostě pokaždé otázka, která nakonec povětšinou nemá řešení, protože každé pohlaví má tu důležitost někde jinde

kdy přede mnou v podstatě přestal vyslovovat ženský jména, což se kruhem vrací k tomu, že je mi pak úzko, když zjistím, že třeba mívá s někým pravidelný obědy, nebo, že začal spolupracovat na nějakém projektu s bývalou spolužačkou a bojí se mi o tom vůbec zmínit.
A to je přesně začátek cesty do pekel... ty bys k tomu měla přistupovat přesně z opačné strany. Snažit se poznat všechny ty osoby, co se kolem něj motají, s kterými je v kontaktu, vědět o všem možném co možná nejvíc, dát prostě tomu abstraktnímu ohrožení hmotnou podobu. Věř mi, že tím sebejistota taky vzrůstá. Tady to konstruování na základě nějakých představ a domněnek je nejhorší. V reálu totiž kolikrát pak přijdeš na to, že vlastně není čeho se strachovat

P.S. Obezřetnost je samozřejmě na místě. Ale tak, aby to chlap nepoznal

arrow
profile_image
Osika
od 22. 2. 2016
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

Reaguji na vilima: Děkuju, tohle je všechno skvěle vystiženo. Se vším souhlasím, všechno to vlastně i vím. Ten reálný problém, který chci řešit je právě v tom posledním bodě. V tom také spočívala naše poslední konstruktivní debata na tohle téma - že v žádném případě nechci, aby měl pocit, že mi nemůže říct, že do hospody, kam jde, jde kromě dvou kolegů i tři kolegyně. Vždyť to je ptákovina a ani mě to samotnou v nejmenším netrápí - já se taky chodím bavit bez něho a nemám kolem sebe jenom ženský. Trápí mě to, že on si myslí, že bych s tím mohla mít problém a tak se nakonec uchýlí k tomu, že bude dělat, že vlastně žije ve světě, kde ženský neexistujou. A přesně to vede k tomu, že pak je člověk ponechanej vlastní fantazii, jo a to je potvora kreativní...
Takže se sama ptám, jak se třeba podařilo kamarádce vyřešit ten a ten pracovní problém, jestli už se třeba kolegyni uzdravila zlomená noha, a podobný nepodstatný věci, který jsou ale zároveň součástí jeho života. Hrozně ráda bych potkala jednu jeho kolegyni – kamarádku, s kterou právě začíná řešit společný pracovní projekt, jenže mám pocit, že jsem bohužel způsobila, že má dojem, že se ptám ze žárlivosti, nebo si dokonce myslí, že bych třeba při nějakém setkání byla protivná.
Nikdy jsem taková nebyla, jsem na potkání celkem sympatickej člověk, řekla bych, ale nevím, jak se vrátit do stavu, kdy nás tohle nebude ovlivňovat – ani jednoho.

arrow
profile_image
vilima
od 11. 8. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji Osika: ale nevím, jak se vrátit do stavu, kdy nás tohle nebude ovlivňovat – ani jednoho.

tak co kdybys teď pro změnu chvíli zabrzdila, snažila se nevyptávat a spíš jen poslouchala, co říká a o čem se zmíní on... uvidí, že už jsi klidná a už tě věci tak neznepokojují a tak nabyde dojmu, že už s tebou může zase o všem normálně komunikovat. Než se tak stane, můžeš se snažit pracovat na své sebedůvěře. Všechno je to jen a jen v tvojí hlavě, takže hlavně snažit si rozumem ty různé věci uvědomit. Ale taky jsme ženský, takže nám dost pomáhá i třeba jen čistě povrchní nakupování nějakýho moc hezkýho oblečení, v kterým se cítíme sakra dobře

Jinak podstatná věc - musíš mu prostě věřit. To je asi tak to nejtěžší na tom všem. Ale nějaké důkazy o tom, že by tě někdy podvedl, ty nemáš, že si s někým začal po rozchodu, ačkoliv občas ulítl i s tebou, to se opravdu počítat nedá. Je to chlap a ti si to řeší po svém (mimochodem, vtipné by bylo přečíst si deníček - rozešel se s přítelkyní, začal si se mnou ale pak jsem zjistila, že se s ní stejně několikrát sešel a vyspal, a nakonec se k ní vrátil, co si o tom mám myslet protože v tomhe případě si myslím, že ta přítelkyně prostě měla navrch) Takže věřit mu by neměl být zase takový problém...?

arrow
profile_image
JoRiPaGe
od 21. 3. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Teda jenom zírám...úplně jak přes kopírák, mám pocit, že jsi psala o mě Prošla jsem si tím samým, jen ten rozchod byl "skoro"...vzpamatoval se včas...byli jsme spolu 6 let a najednou plíživě se mnou přestal mluvit, spát, až mě nakonec úplně ignoroval...já nechápala, snažila se s ním mluvit, nepromluvil se mnou ani slovo..takto se to táhlo asi půl roku a já už nemohla dál...Jednoho dne už mi došla trpělivost, sbalila jsem si všechny věci a z hodiny na hodinu se přestěhovala zpátky k našim...zkrátím to, přes noc zřejmě přišel na to, že přišel o hodně...Vrátili jsme se k sobě, přestěhovali se jinam a skoro to vypadalo na krásný nový začátek...jenže se začaly vynořovat "zvláštní" známé a kdesi cosi, já stále věřila, a jednoho dne na mě doma v počítači vyběhla jeho pošta (ne že bych tam lezla) a psala mu jedna "kamarádka" z bývalého domu, no zase to zkrátím, zjistila jsem, že ona snad celých těch 6 let do něj neustále ryla, jaká jsem ***** (vůbec mě neznala a taková hloupoučká nanynka naivní, stále bydlela s rodiči, ale měla plno rozumu jak to má fungovat ve vztahu atd...), neustále ho někam zvala, no prostě se všemožně "snažila" ...její snažení se asi začalo vyplácet, páč v tom období, co se tvářil, že neexistuju už začal zabírat...do toho tam naskákali tuny dalších mailů od různých "taky povedených kamarádek" a to jsem na něj udeřila (i když jsem si připadala jako *****, když to v podstatě vypadalo, že mu lezu do věcí, ale tak to nebylo...nemohla jsem nečíst dál, byla jsem z toho prostě v šoku...tak jsem ho neznala). Začalo období ještě horší než předtím, hádali jsme se, chvíli to vypadalo, že už půjdem od sebe definitivně, myslela jsem, že už mu nikdy nebudu moct věřit,bylo to šílený...No čas vše hojil, my se přes ty hádky učili komunikovat, já zase nacházela ztracené sebevědomí a důvěru k němu...Jsou to 4 roky...dnes už jsem spolu 10 let a všechno lepší než kdy jindy, nedá se to popsat, prostě máme teď ten nejlepší vztah za celou dobu, co spolu jsme a je to stále lepší a lepší...Není to bez práce, ale stojí to za to, neříkám, že občas když se zmíní o nějaké kolegyni, nebo spolužačce mi nezačne bušit srdce... ale už to umím ovládat, snažím se a hlavně mu VĚŘÍM, jinak to nejde...

arrow
profile_image
Osika
od 22. 2. 2016
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

Cituji vilima: Takže věřit mu by neměl být zase takový problém...?

Přesně tak, neměl. A moc ti děkuju za reakce, protože je to trochu jako povídat se svoji racionální stránkou, která to přesně takhle vidí. Teď asi jen přijít na nějakou mantru, kterou se bude člověk uklidňovat, když ho přepadne to potrhlý a emocionálně nevyzrálý já

arrow
profile_image
vilima
od 11. 8. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Nemáš zač. Já mám právě teď (snad už) za sebou období, kdy jsem s tím vším bojovala taky. I teď ještě sem tam bojuju. Je to prostě hrozně těžký všechno. Člověk na tom musí pracovat neustále a jakmile na něj jdou nějaký splíny tohoto typu, musí se zastavit a pořádně si vynadat (to taky často dělám), aby se zase probral a vrátil zpět na tu dobrou cestu

arrow
profile_image
vilima
od 11. 8. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji JoRiPaGe: Není to bez práce, ale stojí to za to, neříkám, že občas když se zmíní o nějaké kolegyni, nebo spolužačce mi nezačne bušit srdce... ale už to umím ovládat, snažím se a hlavně mu VĚŘÍM, jinak to nejde...

A přesně o to jde

arrow
profile_image
noska
od 22. 4. 2014
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na vilima: Jé, ty jsi mě tak uklidnila.
Zrovna taky něco řeším a ikdyž vím, že o nic nejde, šíleně mě to žere

arrow
profile_image
cattherine
od 2. 2. 2016
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ahoj Osiko, už včera jsem chtěla reagovat a rozmyslela se, tak píšu až teď. Když jsem včera četla Tvůj deníček, byla jsem hrozně překvapena, protože v něm naprosto vidím svůj problém, a myslela jsem si, že něco takového můžu řešit snad jen já. Sama si uvědomuji, že problém je především v hlavě, ale aby vznikl, byla tam nějaká příčina.

Pořád jsem nad tím dumala, nenacházela řešení, už mě i napadlo, že vyhledám psychoterapeuta, ale takové dlouhé objednávací doby nejsou pro moji trpělivost a hlavně za pár měsíců už může být také všechno úplně jinak.

Mám přítele rok a čtvrt, já 29, on 33, posledního čtvrt roku spolu žijeme. Než jsem se do něj naprosto bláznivě zamilovala, moje sebevědomí bylo někde ve výšinách, jenže pak přišla jedna pecka za druhou a já se totálně sesypala a nedokázala racionálně uvažovat a vlastně ani pořádně nedokážu ted.

Po pár měsících vztahu mi přiznal, že byl všem svým bývalým přítelkyním nevěrný (!) a všem, aby se "očistil" a mohl začít nanovo, se po rozchodu přiznal. A taky, že měl velkou spoustu žen na sex. Tenkrát, když jsem v tom tolik nelítala, jsem neměla žádnou potřebu to řešit. Jenže pak přišly problémy (viz moje deníčky, nebudu znovu popisovat) a já už neděla nic jiného, než myslela a realizovala to, abych byla pro něj co nejkrásnější.. To, že měl tolik žen, byl to nevěrník, ve mně vyvolalo totální blok a už něco jako paranoiu, že jsem přemýšlela jen o tom, co když, co kdyby, komu píše.... Divně se třeba zatváří a já už v hlavě analyzuji, jestli se něco neděje, jestli někoho nemá... snažím se to dělat tak, aby na mě nic nepoznal, ale v podstatě jen díky tomuto nevysvětlitelnému strachu nedokážu být šťastná. Svůj problém už jsem dokázala pojmenovat jako panický strach z budoucnosti (bojím se, že mě podvede, že se se mnou rozejde, že se náš vztah přechodí, že se nám nepodaří mít dítě, že mě nikdy nepožádá o ruku..... HRŮZA SE MNOU!), co k tomu ještě přibylo, minulý měsíc jsem otěhotněla a tento potratila, což můj strach ještě prohloubilo, byla jsem zdrcená, stále jen ubrečená a nemohla se vzpamatovat, byl to bludný kruh, protože chlap potřebuje ve vztahu pohodu, usměvavou holku.

Proč sem vlastně píšu, proto, abys věděla, že v tom nejsi sama. A co hlavně, to, co sem včera napsala vilima:

Cituji vilima: Podezíravost a nedůvěra, případně žárlivost, to patří mezi slabosti. A čím víc je žena slabá, tím víc na hodnotě ztrácí a tím víc je pravděpodobné, že se nakonec ty nesmyslné scénáře z její hlavy naplní.

Od tohoto si myslím, že bychom se všechny, které podobná věc trápí, měly odrazit, protože asi toto jako jediná racionální myšlenka by nám mohlo pomoci. Vilimě za tento příspěvek děkuji, od včera si to snažím říkat a je mi mnohem líp! Přeji, aby ses s tím co nejdříve poprala!

Hezký den, holky.

arrow
profile_image
vilima
od 11. 8. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na cattherine: to je mi moc líto, co se ti přihodilo.

Jinak, já to taky v té palici často ještě řeším a štve mě to, ale už jsem se aspoň tak nějak naučila to nedávat najevo, tedy před ním. Tvářím se jako vyrovnanost sama, přitom si v duchu říkám "kdybys jen věděl"
V poslední době mi pomohly dvě věci. Jak jsem psala výše, dala jsem těm bludům hmotnou podobou - tak nějak se mi podařilo vypátrat jednu osobu, jednu jeho sms kamarádku, která si furt nějak nedá pokoj. Takže teď už aspoň vím, jak vypadá (no není to žádná hvězda, ale obluda taky néé...) No a připadá mi, že jsem teď o krok před ním, protože on samozřejmě neví, že už vím, o koho jde. To je taky dobrý pocit A druhá věc, úplně po haluzi jsem si vybavila sama sebe před asi 10 lety, kdy jsem pracovala ve svém prvním zaměstnání, a tehdy jsem právě kvůli náplni práce často komunikovala se svým následným šéfem v současném zaměstnání. No bylo mi tehdy čerstvých 20 (jemu 40), asi jsem se do něj platonicky zamilovala, za chvíli jsme si psali maily i osobní a ne jen pracovní (ale pořád ve vší počestnosti,) akorát byly plné komplimentů a podobně, parkrát jsme se i viděli, jen tak. Samozřejmě byl ženatý, měl dvě dcery. Nikdy mezi námi k ničemu ani náznakem nedošlo, jen mu asi dělalo dobře psát si a vídat se s mladou holkou (která z něj byla paf). Pak jsem přešla do té druhé práce a on se stal mým šéfem. Logicky se vztahy dostaly trošku na jinou úroveň, ale pořád byly moc dobré a tak nějak víc kamarádské. Jeho jsem si vždy neskutečně vážila a on jako jediný ze všech chlapů mi přišel jako ten jediný opravdový chlap. No a teď zpětně když se nad tím zamyslím, kdybych byla tehdy jeho manželkou a tohle se dozvědět, asi bych zešílela. Přitom ale absolutně o nic nešlo... tož tak

Krásný den kočky

arrow
profile_image
cattherine
od 2. 2. 2016
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji vilima: Reaguji na cattherine: to je mi moc líto, co se ti přihodilo.

Děkuji, však jen díky Tvému včerejšímu příspěvku je mi po té hrůze líp a řekla jsem si, že se musím dát do kupy..

Nejhorší je, že člověk ví, že jsou ty jeho myšlenky a představy k ničemu, jen nás to užírá.. co mě třeba ještě dokázalo napadnout: Dnes jde přítel ke kadeřnici a ráno si něco (snad) na obličeji doholoval strojkem, což obvykle nedělá, hned mě napadlo, co když si neholí obličej, ale tam dole a má něco s kadeřnicí? nebo si holí fakt jen obličej, aby se líbil kadeřnici? No je to prostě boj! Kdyby mi tenkrát neřekl, jaký byl nevěrník, snad to ani nevznikne! Já mám z nevěry hrůzu, protože bych ji nikdy neodpustila, prostě by to byl konec vztahu.

Takže jen opakovat stále dokola, co jsi napsala, že tyto myšlenky to můžou jen zhoršit, a pokud je dáváme najevo, je to projev slabosti A když ta chvíle přijde, doma se usmívat jak měsíček na hnoji a maskovat, co to půjde, neboť nějaké výčitky a podezírání mají na chlapy smrtící účinky

arrow
profile_image
vilima
od 11. 8. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji cattherine: akže jen opakovat stále dokola, co jsi napsala, že tyto myšlenky to můžou jen zhoršit, a pokud je dáváme najevo, je to projev slabosti A když ta chvíle přijde, doma se usmívat jak měsíček na hnoji a maskovat, co to půjde, neboť nějaké výčitky a podezírání mají na chlapy smrtící účinky

No, ten můj jede příští týden na pár dní lyžovat do zahraničí, protože ho využívají známí, že má řidičák na autobus, tak dělá řidiče a vlastně to má celé zdarma. A co myslíš, že mě jako první napadlo. Co když tamtu ochechuli, co si s ní píše, co když ji bere na tajňačku s sebou? Ze zahraničí je drahý volání, tak si ani nebudeme moct každý večer volat a on si tak bude moct nerušeně dělat co chce... A to ani nevím, jestli jako si někoho vzít může... mě se sice ptal, ale já se nějak nevyjádřila (asi bych stejně nejela...) a pak podruhé už se neptal, tak jsem si říkala, že asi by to stejně nešlo. No, takže v takové amokové chvíli se nad sebou zamyslím, řeknu si, jaká jsem asi už zoufalá *****, že mě napadají takové věci, a prostě jedu dál a nějaký chudery, co si neumí najít chlapa, ať mi políbí...ten můj chce vedle sebe stejně jenom mě

arrow
profile_image
cattherine
od 2. 2. 2016
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na vilima: Mně ten můj posledně neřekl, že jde po práci ke kadeřnici, šel tam nečekaně.... já doma dřív než on, trnu strachy, že se mu něco stalo, už vidím pohřeb... po tři čtvrtě hodiny zpoždění píšu sms, jestli je v pořádku... on na to hned, že už valí.. dorazí, já vidím, že má nový účes (sakra a je sexy jako hrom! To je něco na mě!), přiblble se usmívá. Řekla jsem mu, že jsem se hrozně bála, protože jinak je tak spolehlivý, co se stalo, že mi to nedal vědět? A on, že něco kadeřnci nesl (je to známá kousek od nás) a ona že mu nabídla, že ho rovnou ostříhá! Takže jsem si živě představila, co s ní mohl dělat za závěsem kadeřnictví někde v jejím kutlochu. A když jsem mu dávala pusu, nenápadně jsem zavětřila nosem, jestli není cítit babou. Takové zoufalství. A protože se pořád přiblble usmíval (asi měl bžundu, jak jsem se bála), já zatemněný mozek jsem to už nevydržela a ptám se: "Ty máš něco s kadeřnicí?" Měla jsem pak chut si ukousnout jazyk za to, ale prostě to vylezlo!!

Typická chlapská odpověď: "To bych tam asi chodil častěji než jednou za měsíc?" Moc mě to neuchlácholilo... " Co bude můj miláček dělat s kadeřnicí dnes??

Ha, mně včera řekl sám od sebe, že mě miluje, a těchto slov on vypouští jako šafránu, tak sakra at kašlu na kadeřnici!

arrow
profile_image
vilima
od 11. 8. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji cattherine: "Ty máš něco s kadeřnicí?" Měla jsem pak chut si ukousnout jazyk za to, ale prostě to vylezlo!

Já si zase vzpomínám, jak nedávno jsme společně a s jednou kolegyní řešili, jestli její partner, kterého ten můj dobře zná, nemůže mít něco s jednou jeho zaměstnankyní, kterou měl ten můj taky už tu čest poznat. Řekl jí, že je to asi možné, že ona je taková živější. A ta kolegyně pak říká, že ona mu pořád píše a volá. A že to jako před ní netají. A ten můj na to - tak to s ní potom určitě nic neměl. To by o ní nemluvil vůbec, kdyby ano. A můj radar se samozřejmě hned rozsvítil. On o té, co si s ní píše, taky totiž téměř nemluvil. Rozhodně ne v tom smyslu, že mu píše. Ale o jiné, jedné známé (tu znám a je to opravdu jen známá), která mu píše pravidelně každý den, o té mluvil skoro hned. No, takže zase něco na mě.

 

Váš příspěvek

Žárlivost, nedůvěra a všechny jejich kamarádky

:-) ;) ;) ;) :-( :-)   text tučně text kurzívou podtržený text pěkný odkaz YouTube video   Přidat obrázky 

Nápověda 

Jak vložit obrázek Vkládání obrázků do příspěvku Klikněte na tlačítko Přidat obrázky a v dialogovém okně si ve svém počítači vyberte obrázek, který chcete poslat. Neměl by být příliš velký, neupravený obrázek z digitálního fotoaparátu se vám odeslat nepodaří. Do jednoho příspěvku můžete najednou odeslat až tři obrázky. Ke každému obrázku připište popis. Nezapomeňte také něco napsat do samotného příspěvku, jenom obrázky bez textu příspěvku odeslat nelze.

Jak vložit video Vkládání videa do příspěvku 1. Nejprve si zjistěte adresu videa 2. Tvar adresy videa pro YouTube je tento:http://www.youtube.com/watch?v=1aVLdeIKZuM 2. Adresu si zkopírujte např. pomocí Ctrl-C a vraťte se do Omlazení.cz 3. Nad formulářem (tím velkým bílým obdélníkem) pro psaní příspěvku klikněte na ikonu YouTube YouTube video a adresu videa vložte do okénka. 4. Kliknutím na OK se vám video vloží do příspěvku.

Jak vytvořit pěkný odkaz Vkládání pěkných odkazů 1. Zatím neklikejte na žádné tlačítko 2. Napište větu, která má obsahovat pěkný odkaz 3. Jděte na cílovou stránku a z adresního řádku prohlížeče si naberte (Ctrl-C) její adresu. 4. Vraťte se ke svému rozepsanému příspěvku a část věty, ze které se má stát odkaz, označte myší. 5. Teprve nyní klikněte na tlačítko pro vkládání pěkných odkazů: pěkný odkaz 6. Otevře se dialogové okénko - vložte do něj adresu cílové stránky (Ctrl-V). 7. Okénko zavřete a je to. 8. Nelekněte se toho dlouhého kódu, který se vám vložil do příspěvku. Poznámka Odkazy můžete také jednoduše napsat (stačí začít www…) a budou funkční (jen nebudu tak "pěkné"…)

Závazná pravidla Omlazení.cz

Pravidla Bazaru

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené