Cituji Winonne: Ivčoooo, proč jsi proti tomu? Je to krásná tradice, která se vrací, i když v modernější obdobě.
Ale tak asi ano, tradice to je, jenže mám ten názor, že pokud se dva rozhodnou vstoupit do manželství, proč před tím divadlo s prstenem a romantické řeči kolem? Navíc pro mě to stejně není závazek (ani morální, ani právní). Letos jsem absolvolala několik "ukázek" snubáků a nebýt ty dotyčné citlivé ženy, tak se začnu smát! Věty typu "nééé, on tě požádal", "pane božéééé, gratulujůůů" by mě leda urazily! Navíc si své svobody hodně vážím a proč si ji neužít co nejdéle to jde? 
Tak a konec OT 
No já mám pocit, že se nosí na pravé, dokaď je holka svobodná, protože jinak by se mohl zaměnit za snubní a pak po svatbě se oba dají na levou...mě se to tak strašně líbí, když jsou pak spolu 
akorát, že já mám křivé prsty, takže bude asi nakřivo, nejraději bych je měla na prostředníku, ale to by asi mohlo být spojené s jinou funkcí, na co prostředník používá ))))
Cituji Winonne: paní mi zarytě tvrdila, že se nosí na pravé ruce, že mi to poví každý zlatník
Možná v Rusku? Ne, opravdu se nosí na levé.
Cituji Chrisstina: No já mám pocit, že se nosí na pravé, dokaď je holka svobodná, protože jinak by se mohl zaměnit za snubní
Nosí se na levé, právě do svatby, prstýnek na prsteníčku levé ruky znamená, že je dotyčná zadaná. Zaměnit za snubní těžko, ty přece vypadají úplně jinak.
Myslím, že mi někdo říkal, že na levé a pak po svatbě na pravou ruku.
S čímž já budu mít problém, pravou ruku mám znatelně menší, takže bude velký. Řekla jsem ale příteli, ať mě zásnubní prstýnek nekupuje, ať šetří peníze. Kupujeme totiž byt.
Nosím na levé, na pravý prsteníček ho ani neravu, mám tam nějak vypasenější prst
Keď to tak čítam, tak zásnuby sú pekná blbosť... Ani jedného partnera k ničomu nazavazujú, je to len taký verejný prísľub manželstva,divadielko pre rodičov, kamarátov, ale v podstate je to "len" prstienok Keby mali až zásnuby k niečomu zavazovať, tak akože dovtedy ten vzťah bol "len tak"?
Osobne som od priateľa dostala už dva prstienky, pri ktorých zapracovala predstavivosť mojich kamarátok (u tých menej kamarátskych aj závisť )a híkaním sa pýtali či ma "konečne požiadal o ruku"... Vždy som odpovedala nie, iba mi urobil radosť prekrásnym darom (to už tie menej kamarátske od závisti úplne fialoveli). Myslím, že sa ženy dávajú až príliš ľahko. S vidinou, že predbehnú kamošku prikývnu aj keď si nie sú úplne isté,či je to ten pravý (viď rozvodové štatistiky).
Ale aby som nevyzerala ako neromantická pragmatička - mám 7-ročný vzťah a viem, že som našla toho pravého. Momentálne kupujeme dom a už sa úprimne teším ako v tom novom dome padne na kolená a položí tú divnú otázku A ja mu určite poviem áno a budem pri tom roniť krokodýlie slzy.... ale určite sa obídem bez tradičných šaškovín okolo zásnub
