Ze vztahu do vztahu

Ahoj všem, říkám si, že jsem na tom asi už hodně bídně, když řeším problémy s cizími lidmi na internetu, ale stejně jak tu tak sedím po večerech, tak se mám potřebu svěřit.

Jsem necelé 2 měsíce po rozchodu a neumím se z toho vyhrabat. Bejvalý byl přitom hrozný křupan a mě samotnou štve, jak jsem přes zamilovanost neviděla jaký je a všechno mu tolerovala. A teď mě štve, že se pro takového člověka trápím. Rozešel se se mnou on hned po škole a naznačil mi, že už půl roku ke mně nic necítil a vlastně mě jen využíval, protože já měla vlastní byt a on potřeboval dostudovat a doma u rodičů takový komfort neměl. Když se mnou někam šel do dveří, tak mě div nepovalil, aby vešel první a dveře mi pustil před obličejem, když potkal kamaráda, tak mě nikdy nepředstavil a dělal jako bych s ním nebyla, nedoprovodil mě v noci domů, letěli jsme na dovolenou a on se soutěžive nacpal k oknu a vůbec ho nenapadlo se zeptat jestli se nechci vyměnit, vždycky byl hrozný buran, žádný gentleman. Přesto bych mu snesla modré z nebe. Když byl na mě naštvaný, tak to řešil, že nebyl doma a vypínal si telefon a ignoroval mě třeba i 3 dny, přitom šlo o banality, které se dají řešit. Pro pár hezkých chvil jsem neviděla jaký je a všechno to špatné přehlížela. Ted se nechápu a jsem na sebe za to naštvaná, jak se mnou uměl manipulovat. No a teď k věci. On mě teda už nepotřeboval, tak mě poslal k vodě. Poznala jsem za tu dobu kluka, který je naopak hodný, doprovodí mě domů, bojí se o mě, dává mi dárky, dobře se s ním povídá. Nějak se stalo, že jsem už na půl cesty k tomu, abych byla zase ve vztahu. Jenže mám z toho hrozný strach, na jednu stranu si říkám, že on je to, co potřebuju po vztahu s někým, kdo se ke mně choval jak k povlovi. Ale na druhou stranu, pořád myslím na bývalého, představuju si ho s jinou a bolí mě z toho u srdce. Pak zas mám náladu, kdy se tomu zasměju a řeknu si, že s ním žádná nevydrží a já bych měla dát šanci tomu novému. To střídání pocitů mě ale štve a nechci z někoho udělat přechodníka. Na jednu stranu to chci zkusit, ale říkám si jestli to není jen taková moje touha po pomstě. Bývalý totiž jednou za čas tak trochu dolízá a snaží se mě vytáhnout na kafe a já už ho vidět nechci. Vůbec se mi nelíbí, že napíše tak 3x do týdne, ikdyž jsem mu řekla, že s ním komunikovat nechci. Nevím, co mám dělat, jestli to zkusit i za risku, že to padne kvůli mým zbytkům citům k člověku, který si jich ani nezaslouží nebo hodit zpátečku a nechat si čas a riskovat, že si to ten nový rozmyslí a já třeba přijdu o možnost mít někoho, kdo si mě váží.

Dragonfly12

Ze vztahu do vztahu

Priateľov pes

Dítě v 17ti letech

Vztah s přítelem se nikam neposouvá - dilema

Jak se vyrovnat s nuceným potratem

Manžel mě zbil

Váš příspěvek