Ženy, které nechtějí mít děti

kytkaa
No bohužel je to tak, ono jak píšeš opravdu žena která neměla dítko nepochopí, že zrovna to dítě není rozmazlený spratek ale že se mu holt něco nelíbí. Děti nejsou zkrátka tiché, klidné atd...24hodin denně, jsou to prostě děti. Proto jsem to vždy tak brala a nikdy mi řev dětí, pláč, vztekání se nevadil. Naštěstí Jája též není vzteklínek, většinou bývá hodná, klidná ale občas se prostě zlobí.
Tak též jsem třeba v Itálii zažila jak se k dětem a k maminám zcela jinak chovají. Děti jsou tam pro ně andílci, na nás se všude usmívali, mávali, povídali Jasmínce jaká je to bella bambini. Proto takové nevraživé a zlostné ženy fakt nemám ráda a je mi jedno jestli děti mají, nemají a mít nebudou

Můj děti chce, kdyby bylo po jeho tak už děti máme (a ne jedno) a moc krásně si hraje s dětmi své sestry. Ale nebylo to tak vždy, dřív říkal rodičům že vnoučat z jeho strany se nedočkají, když jsem se ho ptala (nebo ho spíš tak pošťuchovala) proč změna naázoru, řekl, že je to tím že potkal mě-ženu s kterou chce mít děti, prostě to začal cítit-začly mu tikat hodiny, ale že to není tím že by k tomu dozrál (věkem, zkušenostmi), ale tím že potkal partnerku-"ženu svého života" s kterou by si ty děti prostě přál mít, přijde mu to jako krásná představa. Jak to mají druzí chlapi nevím.

právě že "normální" to není, proto se nikdy nedozvíme, kolik takových matek skutečně je... bylo to myšleno, že se vždycky poukazuje na to, že některá dítě neměla a pak litovala. ženy, které dítě měly a litují, litují jaksi vnitřně, necítí se naplněné a považují to za svůj životní omyl se takto nikdy nevyjádří neříkám, že takových je hodně, ale myslím, že existují...

milow33
jééé jaké to šťastné ženy, já nebyla nikdy proutek ale postavu jsem měla akorátní. Po malé mám ještě 10kilo navrch, přibrala jsem 20kilo. Děs. Ale to jsme odbočily od tématu

dadabus
Já myslím že chlapy nemají zas až takové touhy po dětech, buď je chtějí nebo ne a ta otcovská láska se projeví až se malé narodí. Můj chlap děti fakt nemusel, ani je nechtěl. Až vlastně spolu jsme pocítili že malé chceme a teď je z Jáji vyprděný a život bez ní si prý už ani nedokáže představit. Ale znám i takové muže co děti vyloženě nechtějí a nebo naopak by moc chtěli ale nemají partnerku nebo partnerka nechce

Takže je to asi u chlapů stejné jako u ženských.... škoda, že se vždycky nespárujou vhodné typy...

Ellodin
Itálie je na to taky super Tam se prostě nemusíš nikomu omlouvat za to, že jsi matka a hlavně pořád hlídat, jestli náhodou tvoje dítě někomu nevadí...třeba jenom proto, že si žvatlá a spolucestující se nemůže soustředit na čtení novin.

Jak píšete, pro každou mámu je její dítě to nejhezčí z porodnice. Taky jsem měla ten pocit, nemohla jsem se na dceru vynadívat, celou noc jsem na ní sahala a měla jsem to za zázrak, že vzešla ze mne, prohlížela jsem si jí a moc se mi líbila . Teď když prohlížím fotky, tak zjišťuju, že vypadala jak malý E.T. -zmuchlaný oškliveček , no ale vyrostla do krásy

No a některé si to o sobě jen myslí, že v sobě to mateřství mají - a to je pak tragédie.

To já taky ne. Jsem zvědavá, co budu dělat s tím svým

Problém je asi nějaká obecná zkušenost. Já se tak taky na věc dívám.. i když komentář, který jsi napsala, bych z úst nevypustila, tak když rodiče mají půl hodiny řvoucí dítě v restauraci a člověk se v klidu nenají / nepokecá, tak mi to fakt vadí a je mi šumák, jestli je to špatnou výchovou nebo tím, že se mu klubou zuby. Osobně nehodlám takto se svým dítětem otravovat jiné lidi.

Tak já tomuhle očekávání od matek odolávám. Cizí děti mně nezajímají a naposledy mně to očekávání, že se musím podívat a pochválit, dovedlo k tomu, že jsem se ani nepodívala.

A proč ne? Proč by člověk nemohl objektivně zpětně zhodnotit svá životní rozhodnutí a říct to nahlas? Je mi milejší upřímnost než faleš a pokrytectví.

Ty jsi nikdy těhotná nebyla a jenom jsi o tom četla, co? Já jsem zatím nabrala 7 kilo (3. trimestr), ale už teď je jasné, že trvalé změny budou - životosprávou zreguluješ váhu, ale rozhodně ne to, co dělají hormony a růst břicha. Projdi si omlázko a uvidíš, jak těhotenství umí zruinovat tělo - ostatně většina plastik - prsa, abdomino - jsou tady po dětech.

Za pár měsíců mi skončí rodičovská dovolená...tak trošku bilancuji, jestli bych šla do dalšího dítěte nebo ne - těším se do práce, být doma je pro mě už docela ponorka. Když někomu řeknu, že už mi to doma leze na mozek, tak se na mě dívá taky jako na divnou,takže ono je vlastně asi jedno, jestli jste divná, protože máte hodně dětí, nebo žádné nebo se jen jednoduše po letech utírání prdelek těšíte mezi lidi do práce. Odsoudit vás může kdokoliv za cokoliv. Jediná rada je ta, kašlat na lidi a dělat si podle svého uvážení. Pravdou je to, že mě taky vytáčí řvoucí dítě v restauraci, ale na druhou stranu vím, že v takových chvílích je většina mamin s nějakým uklidňováním bezmocných. Není pravdou, že jen bezdětné ženy se na děti v autobusech atp. dívají nenávistně skrz prsty. Znám hodně případu, kdy především starší ženy, většinou důchodkyně mají narážky a jsou zlé, přestože by si člověk řekl, že budou mít pochopení, když samy měly děti. Taková je atmosféra v naší společnosti, negativismu, nenávist, závist, poměřování se a stále neutuchající puch srovnávání všech do jedné linie, aby náhodou někdo nevyčníval z řady - tady je zárodek netolerantnosti k názorům druhých mít či nemít děti.

No můj názor na to je, že s malým dítětem které řve a nevydrží chvilku sedět se do restaurace nechodí. To se holt nedá nic dělat, to prostě mateřství obnáší. Když chce maminka od malých dětí navštěvovat restaurace, má dvě možnosti, buďto si je líp vychovat a nebo si počkat až dětičky odrostou.

Taky patřím už k té starší generaci, ale to není o nepochopení, natož o nenávisti a nebo závisti, je to především o bezohlednosti k ostatním, Někdy mě to připadá že si mladé maminky myslí že si z nich a jejich dítek musí každý sednout na zadek a nechat si všechno líbit. Já jdu třeba do restaurace jednou za čas a nevím proč bych měla poslouchat nevychovaného řvoucího haranta, který lítá kolem stolů a obtěžuje lidi okolo.
Já osobně ženy které nechtějí mít děti chápu daleko víc než ty které se v dnešní době rozhodly rodit děti jakožto své hlavní životní poslání. Bohužel to zažívám dnes a denně na vlastní kůži. Bydlím v rodinném domku a díky sousedům kteří se asi před pěti lety rozhodli plodit děti jak o závod mám od té doby zkaženou každou chvilku kdy se dá být venku. Matka ráno vykopne děti na dvůr a pak už jenom přijímá návštěvy stejně založených matek které se řídí zásadou že nejlepší výchova je žádná. Od rána do večera jsme nuceni poslouchat řev blíže neurčeného počtu dětí kterých si nikdo nevšímá protože jejich matky celý den krafou o nesmyslech. Ano taky jsem měla děti, ale já jsem se jim věnovala a vychovávala je mimo jiné i k tomu aby svým chováním neobtěžovali ostatní.

jataky
samozřejmě, že těhotenství dovede tělo zrasovat, ale není to pravidlo, dovede tělo i zkrášlit a znám nejeden případ. Tělo si zničíš i jinak, ne jen že v něm odnosíš potomka . 7 kg zatím není moc, i při 12 nemusíš mít ani prasklinku a vytahaná prsa a břicho, je to určitě o dispozicích, každá žena to má jinak.

jedno takové tělíčko nezničené těhotenstvím a myslím, že jich je mnoho

Přesně tak. Děti zlobí všechny a my jsme nebyli jiní, někdy jsou zlatíčka, někdy šílená zlobidla, ale připadá mi, že dříve dětem byla prostě daná hranice, co si ještě můžou dovolit a že ve společnosti dospělých a ostatních lidí si prostě nemohou dovolit všechno. Že byla přísnější výchova-nepř. neskákat dospělým do řeči, když se mezi sebou baví, nehlučet tak, že není slyšet vlastího slova atd atd. Vzpomínám si, jak na základní škole jsme občas museli sedat s rukama sepnutýma za zády za opěrátkem - nikoho by to nenapadlo brát jako omezení, kdežto dneska by se z toho udělala příšerná aféra. Neztotožňuju se s výchovou a lá rákoska, ale co si mám myslet, když přijdu na návštěvu ke kamarádce, která přinese pohoštění a nechá dítě, aby na tácku olizovalo cukr z trubiček, pak si zapnulo
TV a pořvávalo na mě, ať se bavím tišeji, že neslyší televizi? Nebo se bavím s kamarádkou po telefonu a ona co půl minuty přerušuje hovor, protože mezitím řeší něco s dětmi? Chápu, že pro každou maminku je dítě to nejdůležitější na světě a chce pro něj to nejlepší, jen si myslím, že i ty děti je třeba učit ohleduplnosti k ostatním. Ale to není chyba dětí, to je chyba dospělých.

Ano, to je pravda, řekla bych že je to geneticky dané že těhotenství vůbec nepoznamená tělo a kdyby měly třeba 10 dětí budou vypadat pořád stejně a já bych dodala že šťastné to ženy! (jeden příklad za všechny je Andrea Verešová) Bohužel jsou to spíše vyjímky, většina žen je spíš ten opačný případ....