Život v 80. letech

Pro můj dobrý pocit Proto, že nemusím mít strach, kdo by má slova někde reprodukoval. Například. Nemusím zažívat ten pocit schizofrenie, kdy bych musela vlastním dětem vysvětlovat, že tohle opravdu nesmí nikde říkat......
Jinak on byl dost rozdíl v tom, jak na tom kdo byl. Kdo měl správný původ a neměl žádné škraloupy, ten se měl dobř (jedna polovina mých předků). Kdo měl nějaký škraloup, taks emu žilo hůře....
A opět opakuju, dnešní systém nevidím jako úplně pozitivní, s posledními vládami sjem 100% nesouhlasila. Ale to neznamená, že bych chtěla žít před 25 lety....

Reaguji na Tiakia:
souhlasím se vším, co říkáš. Já jsem sice ročník 82, takže jsem to úplně nezažila, ale tak nějak rozumově mi to přijde tak, jak říkáš. Kolik lidí, kteří vykládají, jak by tohle a jak by támhleto, je skutečně tak ambiciózních, že doopravdy by to fakt dělali...
Podle mě, kdo chtěl, tak si sehnal a vyšmelil, co potřeboval, holt se třeba víc vyrábělo doma a dnes se všecko kupuje, zas to jsou šmejdy z Číny, který nic nevydržej, holt každá doba má svoje.
Proti takovýmu nevolnictví za středověku to musel být ráj na zemi
Je jasný, že každá vláda a každý zřízení půjde po těch, který ji chtějí rozvracet, na tom ostatně nevidím nic až tak neobvyklýho. My Češi jsme stejně takovej národ Švejků, o to nám jako jde, moct si nadávat a veřejně říkat...

Dobrý pocit je fajn,akorát je ti tak nějak k ničemu když nemáš kde bydlet,nemáš co dát do hrnce a práce v nedohlednu.Jestli chápeš jak to myslím.

Ale však ano, všechno, co jsem napsala, se dělo v 80. letech, mé rodině, příbuzným a přátelům.

Zase záleží na tom, jaký měli lidé původ/kádrový profil. Myslíš si, ž emohl cestovat člověk, co měl někoho za hranicema? Když to tu bylo tak staršně ideální tak proč bránili lidem odstěhovat se jinam?

Chápeš, že jás e svou povahou ybch stejně skončila v minulém režimu? O tom to je
Jinak dámy abyste si nemyslely, že nechci diskuovat- mizím od netu, příspěvky si dočtu později

rok 1968 NEpatří do 80. let.

pak asi byl nějaký důvod.Klidně jsem mohla jít na jakoukoliv školu,podmínka byla zvládnout přijímačky.Nikdo u nás nebyl ve straně a ani STB.V 80. letech jsem žila a celkem jsem nestrádala když pominu frontu na zmrzlinu v pasáži Světozor nebo na lístky do divadla či kina u předprodeje.Ale pořád si myslím,že je to o tom jak si to každý zařídil tak to měl a to platí i dnes.

Protože to tak prostě tenkrát bylo. Ale mohla ses do ciziny třeba provdat. Moje sestřenka se takhle provdala do Norska.
Dnes jsou hranice otevřené a každý si může cestovat, kam chce. Tak se nám sem valí hromada Arabů, proti kterým zas protestujete v jiném tématu, jak by se jim měl zakázat přístup, usazování se tady atd. To dříve nebylo. Vždycky je to tak, že když je A, existuje i B. Nejde to tak, že my bychom si mohli courat, kde by se nám zlíbilo a sem by nikdo nesměl. Zas se uzavřenými hranicemi tolik nešířily nemoci... Vše má své pro a proti.

Se svou povahou bys v minulém režimu skončila někde v nějaký fabrice ve vývojovým oddělení nebo tak něco (máš MATFYZ nebo se pletu?), práce v kanceláři, podnikový byt, inženýrka z Prahy, partie

Hýčkaný mladý a perspektivní kádr a možná i ve Slušovicích s domkem k nástupu.

No ale není lepší hlásit, že jsem nemohla študovat, protože mi to komunisti nedovolili, než že nemohla jsem študovat, protože jsem blbá jak dlabaný necky? Co zní líp?

A možná, že zrovna Tebe by posílali na ty stáže, ať se přiučíš, jak se to kde dělá a co by se hodilo i u nás

ja ho mam zrušený už polroka a môj život je krajší stačí spraviť ten ,,veľký krok" ... ten kto chce sa mi ozve a kto nechce, to nebol kamarát

celkovo mi tá doba prišla úprimnejšia, ale popravde som rada za SMS, lebo čakať týždeň na dopis by sa mi nechcelo...

Reaguji na Ellenuschka:
V roce 1987 i mně jako středoškolačce byl nabídnut v Praze byt za upsání se podniku byla jsem mladá a perspektivní,ale nechtěla jsem v Praze zůstat vrátila jsem se dobrovolně na sever.Stejně tak nabízely vojenské stavby byt mému manželovi.Nebyli jsme VIP jen jsme pracovali u dobrých firem,které si své mladé a perspektivní chtěly udržet.Vysokoškoláci na tom byli ještě lépe.Proto se celkem divím kdo v 80. letech nemohl studovat a měl tak krušný život.

To si právě nemyslím A možná bych za sebou neměla dva týdny v japonsku a další zahraniční zkušenosti Na západ nechtěli pustit kvůli rodinnému škraloupu už moji mamku.....

hele, můj děda, o kterým jsem psala, udělal ty příjimačky 3x......mamka neměla problém s Vš hlavně díky tomu, že děda mezitím vstoupil do strany, aby t svým dětem alespoň trochu ulehčil. Ale i tak na studentský zájezd na západ nemohla.

A kolikrát byl zbytek rodiny tu sestřenku navštívit?