Změna v chování partnera

Ahojky, tak jsem to precetla cele a musim rict, ze ja bych tohle nevydrzela, fakt pred tebou smekam co se prace, kurzu, penez a hlavne trpelivosti tyce Ja bych s takovym chlapem nevydrzela ani den, za me rikam rozchod, ale jak to u vás vypada opravdu vís asi jen ty, takze rozhodnuti je na tobe.Ale rekla bych, ze si te absolutne jako svoji partnerky nevazi ! Mas na neco vic

můj názor je dost totožný....nemáš to snadné. pro Tebe bude nejlepší, když přehodnotíš a sama se zeptáš, co Ti ten vztah dává...jestli jsou okamžiky, kdy jsi s tím dotyčným štastná a jestli převažují nad tím vším...

za další, bud odpustí a nevrací se k tomu a nebo neodpustí a vyčítá....otázkou je, jestli chceš, aby Ti pořád něco vyčítal...

Já bych asi odešla a bud by si to uvědomil a přišel za mnou s omluvou a zárověn se změnou svého chování a nebo konec...

další věcí je, když ted poslouchá rodinu, protože je muslim, zda Tobě to bude tak vyhovovat...jsi si jistá, že by se tě před nimi zastal? Říkáš, že v kultuře problém není, ale snesla by Tě jeho rodina? Nemusela by jsi chodit zahalená? když dáš argument a podle mě správný, k věci, máš pravdu a on Tě neposlouchá a tvrdí, že ho nerespektuješ? nebude chtít, aby jsi ho poslouchala? a že neplatí jako dřív? Podle me je trochu sobec,proč ho to nezajímá? je mu jedno, že ty nemůžeš šetřit? To je chlap? Já bych tohle nechtela...je toho na Tebe hodne, podle me se staráš, chodíš do práce, na kurs, uklízíš doma....a on nemumyje nádobí, protože nechce...místo toho, aby Ti pomohl...já nevím, me to přijde jako nevhodný partner pro tebe, jsi mladá, hezká, chytrá holka, máš zájmy a i snahu delat věci navíc, chceš plnohodnotný vztah...asi bych zvážila, zda mi za to tento člověk stojí, i když je to těžké rozhodnutí, když ho miluješ....na druhou stranku, z tvého psaní trochu cítím, že tam v pořádku něco není, ty to sama cítíš taky, jen ho omlouváš, protože ho máš ráda...

hodně štestí a pevné nervy

Je jasné, že je to pro tebe hodně těžké, když ho miluješ. Ale když se chová takhle teď, co bude třeba za další tři roky? Jsi příliš mladá na to, aby ses tak trápila ve vztahu a totálně si zpackala život. Přeju hodně síly, vím jak je to těžké, taky se rozhoduju ve svém vztahu jak dál.

Taky jsem si to celé přečetla a příjde mi, že tvůj přítel není schopný se vyrovnat s tím, že jsi v létě ulítla s jiným a teď ti to nechává všechno "vyžrat" co bylo před rokem, i to, že ses s ním 2x rozešla a není nějak schopný se přes to všechno přehoupnout. Být tebou, tak si s ním o tom promluvím, jenže z vlastní zkušenosti - jakmile chci já o něčem takovém doma mluvit (co se týče nevěry, ale né z mojí strany), tak se zasekne, naštve a hotovo. Podle toho, co jsi psala, mi nepřipadá, že ho miluješ, když sis hledala nového přítele, 2x ses s ním rozešla a tak, záleží na tobě, jak všechno racionálně zvážíš, klady i zápory vašeho vztahu a to, jestli s ním zůstat. Sice píšeš, že kultura není problém, ale z tvého příspěvku poznávám klasické chování araba. O domácnost se stará žena, já nic nemusím, měla by mě poslouchat a respektovat atd. Toho bych se bála - že i když píšeš, že ne, to, jak ho vychovávali jeho rodiče v něm zůstane zakořeněný, to mi věř.

Ahoj, myslím si to ostatní co holky a časem to bude ještě horší... Kdyby tohle dělal "normální" chlap tak si řekneme to je blb a sobec, ale on je muslim a u těch je tohle chování normální... Nic proti nim nemám, ale oni neberou ženu jako sobě rovnou a to já bych nesnesla... Ty jsi vychovaná jinak a jestli ti to vadí teď, tak utíkej dokud je čas, protože až přijdou děti, tak už odejít nebudeš moct.

Já jsem taky muslimka, a pokud jsem se někdy zahalovala tak to bylo z me iniciativy. Mám pocit že mi to dává vyžrat co se stalo, od té doby se chová jako kompletní sobec. Snažím se najít nějaké pozitivum, ale nevidím ho. Dřív vlasntě obstarával většinu on, vařil, nakupoval, platil, teď je většinu dělám já. Snažím se najít nějaké pozitivum, ale marně. Jistě tam jsou věci, které jsou hezké, jen si nemůžu vzpomenout jaké.....což asi samo o sobě hodně vypovídá. Já ty problémy asi vidím, jen se nějak nemůžu rozhoupat. Čekám asi na tu ránu co mě praští mezi oči, že takhle už ne. Jinak ho mám ráda, někdy víc někdy méně, ale teď méně v důsledku toho co se děje. Jsem unavená. Mzslím, že k tomu co se stalo by se už vracet neměl, pokud se rozhodl, že teda spolu budeme. On mi říká, že on dělá hodně dobrých věcí, ale já je zapomínám. K výročí jsem mu nechala udělat originální dárek a celkově jsem si dala záležet aby to hezky vypadalo. On mi řekl. že neví co mi vybrat (chlapi to tak někdy maj) a že ať si vyberu sama. Prvně jsem nevěděla co, pak jsem si vybrala, ale trvalo tu to přes měsíc mi dárek dát, a teď hrdně prohlásil, že vidím, že mi dělá radost tak ať při hádce nevytahuju že se nestará. Veškerá radost mě přešla.

To je přesně to, co jsem Ti psala o pár řádek výš. A co mu zkusit dát kudlu na krk? Říct mu, že cítíš, že není ok a v pohodě jako dřív, a že si myslíš, že je to v důsledku doho co se stalo. Že buď se s tím vyrovná a začne se k tobě chovat hezky jako dřív a oba dva budete ve vztahu pokračovat a bude vám spolu dobře jako dřív a nebo, že pokud nemá sílu se s tím vyrovnat, že balíš kufry a že jdeš od něj, protože ti jeho chování ubližuje. otázka je, jestli s tebou bude ochotný o tom mluvit...

On by se možná bavil, ale asi s argumentama , které jsou úplně mimo a ty moje by ignoroval.Ony totiž ty debaty byly vždycky *****. Nejsem ten typ co nekomunikuje a najednou se sbali ptz.o problémech nemluvil. Mluvím pořád o tom co mi vadí, jenže je to pokaždé bez odezvy. Ty dva rozchody byly kvůli tomu, že jsem byla s něčím dlouhodobě nespokojená a on to neměnil a já takhle nemohla pokračovat. Nevím kam povedou další debaty, ale myslím že nikam

Souhlasím se Sheila. Vím, že to chce pořádnou odvahu a že to třeba nedopadne dobře, ale aspoň budeš vědět, na čem opravud seš. já to jednou taky udělala, sice období po tom nebylo nejjednodušší, ale teď jsem za to ráda. mám super chlapa, na kterého se můžu spolehnout a který se ke mě chová o 100% líp než ten předchozí. takže hlavu vzhůru hlavně se měj ráda a znej svou cenu. držím pěsti!

Nour
dost těžce mi to připomíná můj vztah s arabem, byl to sice jenom jeden rok, a bydleli jsme od sebe přes chodbu (naštěstí ne spolu), ale v praxi to vypadalo podobně. hlavně to citové vydírání, to že on musel mít vždy pravdu a moje argumenty prostě jenom ignoroval, dokázal být tak dlouho uražený, až jsem z toho lezla po zdi a nezbylo mi nic než se mu omluvit. ještě ted když na to myslím, se ve mě vaří krev. jestli ti mohu něco poradit, tak zdrhej, určitě na tebe někde čeká někdo s kým ti bude lépe, tohle nemá cenu. navíc když ty všechno platíš a on si šetří stranou, jak to bude, až budeš na mateřské? spěje to do stavu, že na něm budeš finančně závislá a vypadá to, že mu to bude vyhovovat.

A to že vypovídá. Osobně mi nejde na rozum proč zůstávat někde s někým, kde mi to nepřináší nic dobrého? Ze zvyku? Z bojácnosti? Z nejistoty? Možná ze všeho toho dohromady a ještě něčeho navíc.
Neudělala jsi nejlepší věci, ale i on udělal pěkně hloupé a nehezké věci. Radil bych rozchod. Rychlý a definitivní tohle lepší nebude, ale je otázka zda to dokážeš, ale chápu, že ne vždy člověk jedná racionálně a příliš lpí na minulosti a tom co bylo a pokud nebudeš mít nějaké existenční potíže, jako třeba, že přijdeš o práci, zhorší se ti zdraví, nebudeš mít kde bydlet, neváhal bych ani vteřinu. Čas slov vyprchal.

Nour
Když to je těžký no, donutit chlapa do smysluplnýho rozhovoru o něčem takovém. naslibuje ti třeba hory doly, aby "měl pokoj," a za pár dní pojede nanovo. Nojo, těžko radit. Držím palce!

Nejhorší je, že máte pravdu já to sama vím, ale nedokážu s tím tenhle moment nějak hnout a rozhoupat se k tomu finálnímu kroku. Mám furt pocit, že zase budu ta zlá, kdo zase odchází a on je ten chudák. Začínám být už taková apatická, ani vlastně nemám chuť s ním vést nějakou diskuzi. Se těším domů na pejska.
Jinak dřív on se staral po finanční stránce dobře i velmi dobře pomáhal, teď ale nedělá nic. Když mu řeknu, že nic nedělá, tak on začne mluvit jak před rokem toho dělal a začne vyjmenovávat a že to já neocením a neocenila jsem, jak moc se snažil a beztak jsem si našla jinýho. Ale fakt, že prvně byl rozchod, pak někdo jiný nebere na vědomí, tvaří se jak kdybych ho neuvěřitelně zradila. Úplně ignoruje ty důvody v chování, které mě vedly k rozchodu. Prostě z jeho poheldu on se snažil a já to nedocenila. Vůbec nevím jak na takový argumenty reagovat.

Nour

podle me te jen takm odejít nenechá...když se sbalíš a půjdeš, bude Tě vydírat, pak prosit...jestli ho opravdu miluješ, chceš vám dát šanci, tak se sbal a odstehuj, uvidíš, nejprve Tě nechá, ale jestli Tě opravdu miluje, tak se vzpamatuje...podle me rozhovor a argumenty u vás nepomůžou....