Změna chování mamky po operaci nádoru

Já netvrdím,že jí nemáš ráda,vůbec ne.Je to těžký vše i pro Tebe,to je mě jasné.
A mluvila si nějak opatrně s mamkou o tom,že se Ti zdá jiná a zda ji něco netrápí a nebo proč dělá to a ono?Třeba si to vůbec neuvědomuje.
Ale to těžko soudit,člověk tam s Váma není,vše beru z toho,co jsem zažila...a vše tak brát nejde,což je jasné

Sice odskočím od tématu,ale já měla těžký úraz,byla jsem s tím rok doma a pak jsem se dlouho vzpamatovávala a bohužel to ve mě zanechalo jakýsi divný pocit a jsem moc opatrná a možná v určitých věcech pro okolí nesnesitelná,ale můj strach je silnější...třeba to maminka v některých věcech vnímá podobně a pak kolem sebe kope,aniž by chtěla ublížit jiným.

Reaguji na sabina1990: Ono bohužel jak se zdá a většina známých to tvrdí, místo toho aby byla ráda, že je fit tak toho spíše zneužívá. Možná jsi s ní zkusím nějak promluvit pár lidí už to zkoušela a jen se jim vysmála tak nevim.:/

No poslyš, já Tě neodsuzuju, oni se v tom některý lidi najdou v těch nemocech a udělaj si z toho koníčka. To se stává.
Máma byla půl roku doma, neměla zřejmě žádný povinnosti, to víš, že se člověk začne nudit a vymejšlet... Nevim taky přesně, ale ten Lekselův nůž asi ani nebolí né? Nádor byl nezhoubnej, takže z týhle strany taky ok.
Ono zas každý má něco, těch nemocí je tolik, nejde furt jen brát ohledy a toho člověka v tom utvrzovat, takový ty kecy, musíš se šetřit atd. Chtělo by to mámu nějak "nakopnout", dodat jí nějakou motivaci (zahrádka, pes, kultura...) ne aby seděla doma a litovala se.
Jsem taky dost vážně nemocná, ale ty kecy o šetření se a odpočinutí mě spíš štvou. Ale někdo se v tom může najít, ušetří si práci - nemůžu, protože jsem nemocná, nervy - neštvi mě, jsem nemocná, může tím manipulovat ostatní - chovej se ke mně tak a tak, protože jsem nemocná...

A dochází maminka za nějakým lékařem např.-psycholog?

Ale já z toho chápu to,že rodina maminku nijak nelituje a naopak by chtěli aby se vzpamatovala,ale ona stávkuje...je jasný,že litovat je špatné,sama to taky nesnesuale ty ohledy v určité míře beru vždy a to může mít člověk jen chřipku

JInak TY jsi strašně silná osobnost a to co dokážeš TY ,dokáže málokdo a tomu věř!Jsi bojovník a MOC TI DRZIM PALCE!

No nemyslím si, že by tam někdo dostal mě nebo mojí mamku, obě jsme tam byly, když se s tátou rozváděla. Kdybych se tam dokopala já nevim jestli by se tam dokopala i mamka když jí to doporučila doktorka tak jí někam poslala a ztropila scénu. Zkusit to můžu ale nevim no.:/ Jako špatný řešení to není.

SOLU: nezhoubný nádor na mozku není rakovina. Kdoví, co všecko máme na mozku, když to nezačne dělat problémy, jako tady tu agromegalii nebo jiný problémy, ani to třeba nemusíme zjistit.

Reaguji na SOLU: Doporučili jí aby docházela za nějakým psychologem, ale to začala všem nadávat a když jsem si jednou s ní zkusila tak trošku promluvit, tak po mě začala řvát a ohánět se s tím, že je přece strašně nemocná, takže se v ní vůbec nevyznám.

To je zvláštní....pokud je relativně ok,tak si nedovedu to chování vysvětlit,ale jako rozmar se mě to nezdá.
Tak snad nakonec svolí a pochopí,že jí to jen a jen pomůže.

SOLU: já to taky tak pobrala, že rodina už ji nelituje, přijde mi, že pohár jejich trpělivosti přetekl, ale mamina by si dál ráda užívala to litováníčko. Ta psycholožka není špatný nápad, ale když tam nechce, to je pak taky těžký. Je to zamotaná situace, co s tim... A co nějakej chlap na obzoru neni 😊
Jinak dík, ale až tak silná osobnost si nepřipadám. Mám taky svoje nálady. Teď jsem týden doma s chřipkou a už mi začíná slušně hrabošit 😊

Jak píšeš, nejhorší je když se tomu ten člověk poddá, bohužel mamka je asi takoví případ, že se v tom až pomalu vyžívá z mého pohledu místo toho aby byla vděčná těm doktorům a užívala si tak se v tom nadále patlá i když je už zdravá. V tom ohledu mě to i mrzí. Když jí řeknu aby jsme šli do bazénu, nakupovat nebo někam si zajet, tak všechno strhává na to, že je nemocná a že jí není dobře, ale příjde domů a hned začne peskovat, uklízet a dělat spoustu jiných věcí.

Reaguji na SOLU: Jakmile se někdo o psychologovi tak obrat o 180° a začne dělat neuvěřitelný scény občas je až zlá a to hodně takže pochybuju o tom, že by jsme jí tam nějak dostali ani párem volů by to nešlo.

michelle potřebuješ dovolenou, někam odjet....[/cituji]

Otec byl také na této operaci v ÚVN ve Střešovicích. A ano, operace v mozkových lalocích sebou opravdu přináší zásadní změnu povahy.

Protože se začal chovat divně, obvodní mu na naše naléhaní domluvil návštěvu psychologa.

Závěr byl takový - ano, vedlejším důsledkem operace je že se stal poněkud "jednodušší". Jezdit autem nemohl, sám někam chodit také ne. Ale přesto to všechno jsme byli štastní, že s námi ještě 8 let po operaci pobyl.

Reaguji na michelle.s: Ani v nejmenším jsem nemyslela, že bys někam měla tahat svojí mamku, myslela jsem tím, abys tam šla ty pro podporu. Samozřejmě kdyby někam šla i máma, bylo by to fajn, ale sama píšeš, že to moc nevidíš.

Je určite ťažké to čo jej mama prežíva ale utrpenie nedáva nikomu právo zle sa správať k iným..

To jo, jenže jakýkoliv zíkrok na mozku je rizikový, nikdy nevíš, co může způsobit...Mozek není jako jiný orgán, sídlí v něm naše osobnost a leckdy stačí menší změna a je to v háji......třeba moje babička měla kdysi úraz - zlomeninu spodiny lebeční a traumatizovaný mozek a psychika se jí mírně změnila......

Jinak bych v první řadě doporučila psychologa zakladatelce - jednak si promluví s někým nezainteresovaným a jednak by jí mohl poradit, jak mamku někam dostat.....