Žádost o ruku v nepravý čas

Ahoj Lukiko, u nás žádost proběhla podobně, také v posteli z ničeho nic, prostě to z něj vypadlo, když jsem mu masírovala záda. Na rozdíl od tebe jsem si ale večer před tím říkala, že bych si ho vzala klidně hned I tak jsem ale (samozřejmě až po ano) řekla, že snad nemusíme dodržet "do roka a do dne", brali jsme to oba jako krásný moment toho, že spolu počítáme do budoucna...
Možná jsi to příteli neřekla dost citlivě nebo nevím, trochu ho chápu. My se budeme brát konečně příští rok, ale asi dvakrát jsme svatbu odkládali (ve stadiu vybírání místa a termínu) kvůli tomu, že přítel se na to ještě "necítil", přitom jsem vždy začala plánovat na jeho popud (např. kamarádi měli svatbu a říkal, že už by chtěl taky a že teda příští rok). V tu chvíli jsem se cítila trochu zrazená. Je možné, že jsi trochu ranila jeho ego. Ale neboj, určitě to bude dobrý
Ohledně prstýnku jsme na tom stejně, doteď ho nemám. Ovšem já si na ty oficiality tak nepotrpím...Ale nejspíš prstýnková žádost ještě proběhne, v poslední době něco naznačoval Tak neztrácej naději! Mimo to, jednoho Valentýna jsme si koupili dva stejné stříbrné prstýnky, které nosíme. Vypadají jako svatební, tak mu aspoň daly ženský v práci pokoj

Tak holka po tomto nečekej, že se tě na to ještě někdy zeptá znovu Nj jedna na to čeká, druhá na to nečeká a přijde to.

Je normální , že řešíš prstýnek, předpokládám, že každý slušný chlap své budoucí manželce rád zakoupí prstýnek a bude hrdý na to, že ti ho mohl dát.Větu typu vezmeš si mě pronesené do prostoru umí vyslovit i 16 letý puberťáci. Navíc děláš dobře, vdávat se ve 23 letech a plánovat rodinu je fakt moc brzy.

Mě třeba 23 přijde tak nějak akorát. Já osobně si nepředstavuji požádání o ruku je mi to jedno ať je to kdekoli. Spíše mám představu o svatebních šatech a o dni svatby. Stejně si ho chce zakladatelka brát, ale proč odmítat, když se můžu zasnoubit a svatbu můžu mít třeba až za rok nebo rok a půl. Případně může zrušit zásnuby. Přítel by měl alespoň naději a nemusel se cítit zhrzeně. Dokud je chlap bláznivě zamilovaný, což v tak krátkém vztahu je normální, tak je lepší nabídky využít, než být ve vztahu 5 a více let a čekat na to jako blázen.

Přesně tak.

Ano, tohle je nejspíš ten problém. Protože když už se ten chlap jednou odhodlá, tak mu odmítnutím hrozně srazíš sebevědomí...

"Byl docela odměřený a řekl, že se ho od něj nikdy nedočkám"
Upřímně, taky si nedovedu představit, že po tom, co jsi mu řekla NE, by to kdy zopakoval.

Hele normálně mu řekni svoje pocity. Pokud to cítíš, tak že tvá odpověď je NE, tak si na tom trvej, ale ten vztah to poznamená. Pro něj jsi teď asi ta pravá vyvolená. Přeci jen mu je 28, tak už by to mohl mít v hlavě trošku srovnané a takhle si myslí, že pro tebe není dost dobrej..Pokud řekneš ANO, tak mu k tomu řekni svoje pocity, že třeba chceš svatbu tak za rok, že se ti hrozně líbí podzim a že teď by to bylo hrozně narychlo a stres. Pak, že po svatbě nechceš hned děti, ale najít si nějakou práci nebo spolu cestovat a užívat si, že se ti nechce skočit hned do toho manželského stereotypu těhotná nevěsta s břichem..Okecej si to podle sebe Případně mu řekni, že tě trošku zaskočil a že je to pro tebe šok a hrozně si toho vážíš a že ANO a že si chceš zajít na oslavu ve dvou do společné restaurace při svíčkách nebo si zajít do hvězdárny či si skočit padákem (záleží na tvé představě) tam se sobě dívejte do očí, objímejte se atd. Jsou ženy, které chtějí slyšet žádost o ruku i kdyby to ten chlap řekl ze spaní a většinou jsou to ty, co to pořád odkládají..Pak si říkají něco ve stylu: Proč já si (tenrát) nevzala Pištu Hufnágla ) (a chodím s tímhle)

Asi jsem se špatně vyjádřila. Já jsem mu neřekla ne. Řekla jsem, že bych si ho chtěla vzít, ale že se teď ještě na to necítím, že momentálně mi to vyhovuje tak jak to mezi námi je. Ale jasně jsem mu naznačila, že naši budoucnost vidím společnou a že si ho chci vzít, ale nerada bych aby na mě se svatbou nějak tlačil.

Myslím, že pokud odmítneš chlapa, ikdyž mu k tomu uděláš přednášku, že jsi nepřipravená apod., jediné, co on slyší, je "ty pro mě nejsi dost dobrý". Těžko říct, jak z toho ven, vzhledem k tomu, že zasnoubit se nechceš... Ono i po tom zasnoubení může být dlouhá doba k pravým plánům, jemu šlo nejspíš o to gesto, vyznání citů...Tipla bych si, že si myslel, že právě tu spontánnost a neformálnost oceníš... Radši neotálej a zkus to co nejdřív dát do pořádku, jak píše Reaguji na EleanorWoods: ...

UPDATE: I "ne teď" je "ne"...

Ale on tomu moc nevěří, že tu budoucnost vidíš společnou a nevím jak chceš docílit toho, že tomu bude věřit i po dalších dvou letech. Pak si nebude jistý on a nebo se do té doby s tebou rozejde, protože si najde jinou, která bude vědět, co tedy chce a že chce jeho.

Tak tak. Třeba by to klidně i zopakoval následující den s tím prstýnkem, kdyby věděl, že je k tomu svolná.

PS: Tvůj název deníčku zní : Žádost o ruku V NEPRAVÝ ČAS Kdy je ten pravý čas pro tebe? Za dva roky třeba budeš mít práci nebo cokoliv jiného a zase to nepůjde. Člověk si často říká AŽ udělám tohle AŽ mi bude tolik AŽ ...a pak uvízne na mrtvém bodě, protože si vždy najde výmluvu proč to nejde. Pokud by se mě tak zeptal člověk s kterým tu představu o budoucnosti nemám, tak mu řeknu NE a vůbec mě to netrápí. Pokud jsem šťastná, tak se zasnoubím, protože než dojde na svatbu, tak to nějakou dobu trvá a mohu se i případně rozhodnout. Dnes jsou lidé zasnoubeni i dva roky. Tím neříkám, že je to podstata života se rychle vdát, ale prostě jak to chlap nadhodí a víš, že je ti je s ním dobře, tak to není špatné zkusit. Když bude mít v manželství kecy, že si tě vzal, tak mu můžeš vesele oznámit, že to byla jeho volba Navíc ženatý má nějaké povinnosti, chlap v dlouholetém vztahu možná má povinnosti, ale k ničemu společnému se moc nemá. Já osobně patřím k zastáncům mladších nevěst, kdy ten člověk není tolik poznamenaný zkušenostmi a ti lidé mohou na sobě pracovat. Starší lidé mají svůj zaběhnutý život a bojí se změn. Mám hodně kamarádek nad 35, které nejsou vdané, nemají děti a občas mi je z jejich života do breku. Jen málokterá se dokáže smířit s tím, jak to teď má. I když chtějí to dítě, tak ani to se jim nedaří. Berou třeba 100 měsíčně, ale spokojené nejsou. Ps: něco co píšu jsem si dnes vyčetla v jednom článku( i jsou to moje myšlenky) a tam se píše, čím starší žena je tím hůře se jí chce do manželství, dětí a tím větší problémy s tím má a i s tolerancí partnera.

Jako nechci tě tu do ničeho ukecávat. Rozhodni se určitě sama, ale prostě chlapi jsou citlivky a mají své ego, i když se o nich někdy říká, že k tomu nemají předpoklady a takové odmítnutí (i když zcela ne upřímné) dokáže mnoho věcí změnit.

Podle otázky ohledně prstýnku a jeho odměřené reakce ho to asi vzalo. Na tvém místě bych se s ním o tom snažila promluvit. Pokud to z jeho strany byl vážně myšlený krok, tak chápu, že ho to mrzí..
Jinak já bych prstýnek řešila také.. Každý to hold bere jinak a má o ideální žádosti jiné představy, což se lišíte i vy s přítelem.. Promluv si s ním .

Mne to príde ako ten najkrajší spôsob.
Prstienok sa mi zdá ako niečo čo je pre známych, nech teda vidia že sme sa zaviazali, pre mňa nepodstatné. A dosť otravné, nemám to rada na prste.