Žena v domácnosti

Ahoj,rozhodnout se musíš opravdu sama,ale aspoň přispěju svou zkušeností Byla jsem doma dobrovolně - v domácnosti necelé 3 roky.Jsem spíš samotářka,introvert a společnost zrovna nevyhledávám,takže mně to vyhovovalo. Mmch.z přemíry volného času jsem se naučila celkem obstojně péct (už trochu vyšší cukrařina). Jinak jak už tu někdo psal: s partnerem jsme pár,o všechno vč.peněz se dělíme,takže nějaký pocit závislosti jsem teda neměla. (mmch.ať jsem byla v jakémkoliv zaměstnání,přítelova výplata byla vždy několikanásobně vyšší než moje,takže finančně závislá jsem na něm tak jako tak)
ALE po těch skoro třech letech se mi najednou nějak zas zachtělo "mezi lidi",tak jsem se opět stala zaměstnancem Měla jsem trochu problém přizpůsobit svůj volný čas práci - vždyť před tím jsem si dělala co jsem chtěla a hlavně kdy jsem chtěla a teď jsem měla toho času najednou tak zoufale málo.Ale časem jsem si zvykla a všechno si zorganizovala k obrazu svému.
Teď jsem na rodičovský a do práce se vracet nebudu. Možná někdy ... snad. Rozhodně ne hned s nástupem dcery do školky /školy.

Pema002
Děkuju za cenné rady Lepší, než někam psát na úřady. Takže děkuji

pehot
Takže si stejně nakonec zjistila, že lepší je být doma? Já jsem introvert před úplně cizíma lidma,ale pokud je znám, tak je to v pohodě.
Jen lidi sama od sebe nevyhledávám.Nemám potřebu jít někam třeba do parku a tam se dát s někým do řeči. Takový je spíš přítel.

zkoušela jsem dát samý dotaz ještě na jiný server, kam chodím a tam se na mě sesypali jak jehno vos. Jedna dokonce, že kdyby měla zaměstnat někoho, kdo je doma z lenosti, tak by ho nezaměstnala. Někdo jiný tam psal o svých dětech, jako lemry liný. Uf.
Akorát jedná dáma mi řekla, známe se i osobně, že by to bylo dobrý, abych si dala dohromady svou psychiku.
Asi jsem to sem nenapsala, ale právě v této práci jsem dost často marod. Dohromady za ty 4 roky, co tam jsem, tak rok jsem byla doma. Někdy je to i z práce - na uších máme sluchátka a mě se sem tam udělá zánět. Jinak mam pocit, že jsou to nemoci třeba z psychiky. A samota mě nevadí.

tywee,
to je jen závist a zažitý stereotyp, že každý musí makat jak .....i když nemusí, jen aby ho někde nepomlouvali. Taky jsem odešla z práce kvůli příteli, ale měli jsme se stěhovat do jiného města, což se nakonec nekonalo. U nás jsem práci sehnat nemohla, tak jsem byla na pracáku. Pak jsem se s tím přítelem stěhovala, nechtěl abych chodila do práce a já to brala, šla bych jen kdyby se naskytlo něco dobrého. On chodil do práce, vydělával, ne nějaké velké sumy, ale stačilo nám to. Já dělala vše doma, taky máme hodně zvířat. Jenže jsem onemocněla, takže to zvládám doma jen s odřenýma ušima, a najednou mu to vadí, že jsem doma. Vyčítá mi, že nenosím prachy a když si občas koupím něco, třeba za peníze k narozkám, tak mi to několikrát vyčte. Dobře si to rozmysly, pokud bych chtěla na mateřskou tak bych určitě neodcházela. Nevím, jak nebezpečnou práci přítel má, ale nějaká pojistka tě moc nevytrhne, když nejseš manželka, takže aspoň závěť jestli má. Může o práci přijít atd...Pokud to v té práci tak nesnášíš tak běž, ale dneska sehnat práci je děs. Na půl úvazku ještě horší. Asi bych se naučila být v té práci ´´nad věcí´´ nenechala se rozhodit. Co jsem se zajímala o práci u zvířat, tak do útulku by to bylo super, ale dostat se tam jde jen přes známé, v zoo makačka, nevím jak bys to zvládla se zádama, ale zkusit to můžeš. Pokud je přítel či manžel fajn, tak je to pro ženskou určitě lepší být doma, aspoň jsou místa pro ty, kteří tu práci opravdu potřebují.

tak v tomto jsme úplně stejné! Takže teď na rodičáku je pro mě celkem obtížné plkat s cizíma maminkama na pískovišti.Necítím se tam dobře,ale co bych pro vlastí dítě neudělala,že?

no,mě se nakonec v práci líbilo - ale ani ne tak kvůli té práci,jako kvůli kolegyním. Byly jsme malý kolektiv,vídaly (a stále vídáme)jsme se i ve volném čase a když jsem se do práce těšila,tak především kvůli nim.
Ale situace se změnila,jsem teď doma s dcerou a moc si nedovedu představit chodit do práce,zvládat domácnot ,věnovat se rodině,mít čas JEN pro sebe a nesmím samozřejmě zapomenout na Omlázko. Vím,že spousta ženskejch to zvládá,moje máma to taky zvládala,ale bylo to poněkud hektické. Ráno nás rychle vypakovat do školky,pak spěchala do práce,ve čtyři z práce,pro nás do školky,nakoupit,uvařit,trochu nás zabavit,poklidit a večer "padla za vlast" A tomu se chci vyhnout,takže hodlám být ještě pár let doma.

Ještě:páce mi nechybí,nouzí netrpíme,když mám mermomocí potřebu být mezi lidmi,tak jdu prostě mezi lidi,doma jsem ráda a spokojená.Každý jsme jiný a má jiné potřeby.Třeba ségra si myslí,že mi to už musí doma lézt na mozek a děsně mě lituje - ale ona je přesný opak mě,lidi prostě k životu potřebuje ,nedokáže být sama.....aprostě nechápe,že někdo může "sedět doma na zadku"

Ahoj, taky přidám svou troškou do mlýna, já nepracuji, přítel ano a zpočátku to bylo fajn, ale teď už na něm začínám pozorovat určité naštvání z toho, že já nic nedělám, sedím na zadku a on musí makat a skoro vše platit i za mě, vím, že u tebe je situace jiná, že máš určitý zdroj příjmů, chci tím jen říct, že teď se přítel tváří nadšeně, ale časem ho to může začít štvát, nebo budete mít náhlé nečekané výdaje a to pak třeba může být problém, taky tě může i opustit ( uchlapů nikdy nevíš). Další věc je ta, že v dnešní době je čím dál těžší najít práci, takže pokud k té práci nemáš vyloženě odpor, nebo to už psychicky či fyzicky nezvládáš, tak já být tebou bych ještě vydržela, nebo tě nakonec třeba propustí sami a pak už to nebudeš muset řešit a později si vyčítat, že jsi odešla ( ne že bych ti to přála). Pak se mi zdá i to, že člověk doma dost zpohodlní, nic se mu moc nechce a nástup do nové práce po delší době by mohl být problém, taky mě z toho třeba kolikrát hrabe, nudím se, prostě každodenní kontakt s lidmi je sice pro někoho někdy otravný, ale být zavřená sama doma taky není nic moc, je to prostě nuda. Navíc pokud hodláš jít za nějaký rok na mateřskou, tak já být tebou tak počkám do té doby, pak si toho doma užiješ až až, nebo třeba odejít tak půl roku před otěhotněním, to si odpočineš a spojíš to. Někdo tady taky psal, že musíš mít určitý počet odpracovaných hodin, takže i to je třeba si hlídat. A nakonec poslední věc a to ta, že pokud plánujete mimi, tak penízky, které teď vyděláš navíc, se ti pak budou náramně hodit a v dnešní době každá koruna dobrá. Ale jinak je to samozřejmě na tobě, řešením by bylo i najít si novou práci na ten částečný úvazek, která by ti vyhovovala víc a až by jsi to měla jisté, tak pak teprve bych být tebou ze staré práce odešla, tak budeš pracovat míň, v práci co tě baví, budeš v kontaktu s lidma a současně si odpočineš, to by mohlo být fajn. Ale pokud si fakt už hodně fyzicky či psychicky vyčerpaná, tak pak je to jasný, odejdi, odpočívej a pak uvidíš, nakonec ono je zbytečný radit, protože sama to někde uvnitř cítíš, co uděláš.

avanta

Jo, jo, taky už se těším do práce. Ono pár měsíců to může být fajn, ale pak už nee, ale možná záleží i na povaze viz. pehot, někomu to může vyhovovat.

Já bych doma být nemohla (zatím, když děti nemáme. Pak možná ano, nevím, můžou se někdy vyskytnout problémy...)
Jsem hrozně akční a párkrát do roka si udělám klidnou válecí neděli, jinak musím pořád něco dělat. Od 15 jsem chodila po škole na brigády, při SŠ i VŠ a poslední dva roky jsem dělala dálkově, protože mě už nebavilo být doma a chtěla jsem do práce. Bohužel jsem taky měla v práci problémy, hrozný šéf (bylo by to nadlouho) což skončilo několika žluč. záchvaty, tak jsem si našla jiné místo a je to super. Do toho hodně zájmů... Taky mám strach, že bych doma "zblbla". Mezi lidi bych stejně mohla až odpoledne, když jsou všichni známí v práci.

Ale Tywee, ty jsi třeba jiný typ, možná by ti to mohlo vyhovovat. Jen jsem také z pár diskuzí postřehla, že ti někdy bývá smutno, tak nevím, zda je rozumné zůstat doma. Co si spíš zkusit najít jinou práci? (vím, že je teď špatná situace, ale podařit se může....)

tyweee
Já jsem doma už dobrých 10 let a je mi velmi dobře , práce mi opravdu neschází, když chci - doma si jí najdu až až. Užívám si volna s pejskama, kafíčkuju se sousedkou, která je taky doma, jedu občas za dcerou, protože je taky paní svého času , uděláme si pěkný společný den, občas mě "vyveze" neteř na výlet, na nákupy, a pak už se zase těším domů do klídečku. Kdepak, když nemusím, tak do práce vyloženě nechci. Ale chápu ženy, které mají svojí práci rády a nemůžou bez ní být i když mají nadbytek. Já jsem jiná, mám ráda svůj klídek a nesnáším dělat něco, co musím. Když něco "musím", tak se mi otvírá kudla v kapse a prostě to dělám jen když chci. A jsem za to moc vděčná svému muži, že můžu být doma, a myslím, že on je taky rád, že mě tam vždy najde A jím vydělané peníze považuju i za mé peníze, protože se dobře starám jak o něj tak o naší domácnost, tím mám také na ně nárok, protože pečuju o jeho pohodlí a aby mohl pěkně a dobře vydělávat

Nechci brát iluze a doufám, že se ti to ani nikdy nestane (věřím, že se o sebe umíš postarat ), ale hooodně často jsem viděla ženy, které říkaly to co ty a pak si jejich drahý manžílek nabrnknul někoho jiného (většinou mladšího) a vypadalo to, že jim po rozvodu nezůstanou vlastně ani ty oči pro pláč, protože drahoušek byl tak milý, že vše ulil jinam mimo manželskou pokladničku.

Proto říkám, že třeba myslet na zadní vrátka, na stará kolena a zůstat nezávislá, k čemuž nám dopomáhej práce. Amen

PS: nikomu nechci kecat do života - je to jen můj názor, kterým se řídím.

No já bych to spojila třeba s podnikáním v novém oboru - pokud mne baví zvířátka, vyberu si něco kolem nich, atd., tak aby práce byla koníčkem a ještě placeným.

Děkuju všem za příspěvky, jste fakt zlatička. Tady se mi vždy dobře mluví, protože z vás všech citím, že nepřeje druhým nic zlého
Co se týče podnikání - fakt mi stačilo jednou dělat toho pojišťováka a nějak jsem si řekla, že už nikdy. Asi jsem tenkrát dělala špatnou práci. Vcelku mě to bavilo,ale nebavilo mě to, že jsem musela splňovat určité kvoty, či co. Takže spíš si myslím, že to bylo zle vybraná práce,ale to jsem bydlela v jiném městě a tam se nedalo nic sehnat, tak jsem šla do tohohle.
Jinak stejně, co mě docela štve, že jak tu některé jste psali, že vám to chlap nabídl a pak se začal tvářit kysele a přitom jste se starali o domácnost, vařili, atd. Vždyť to je taky práce a někdy víc náročná, než to, co děláme. Škoda, že někteří chlapi si tohle neuvědomují. Vždyť jdeme do práce, přijdeme, uklizíme, vaříme, některé máte děti. není to tak dávno, kdy jsem četla, že práce v domácnosti, když by měla být placená, tak bude setsakra drahá záležitost.

Co mě taky mrzí je, že jsem za ty čtyři roky, co jsem v týhle práci, tak přišla opravdu snad o všechny koničky. Zůstali mě jen zvířata,ale o ty se musím starat, jelikož jsou na mě zavislý. Někdy se mi stalo, že jsem byla z práce, tak hotová, že jsem došla domů a nemohla jsem je ani vidět, jak jsem byla mrtvá.
Ono se totiž vcelku často stává, že dojdu domů z 12 -ti hodinové šichty a jsem mimo. Kolikrát mi zavolala odtahová služba, či pozustalý, který chtěl zaplatit odtah po DN. Vzpomínám si, že mi takhle volala odtahová služba, že chce garanci na odtah a já chtěla mluvit s klientem, pán z odtahovky mi na to odpověděl, že pán je mrtvý - po nehodě se oběsil. A to jsem ráda, že nedelám na cestovním oddělění, kde jsou umrtí na každodením pořádku, kdy kolegové zařizuji převoz těla a musí mluvit i s pozůstalými.
Bývaly ředitel proto taky razil názor, že životnost koordinátora je tak dva roky a ja jsem tam přes čtyři.
Ale chtěla jsem se jen vrátit k tomu, že mimo zvířat, tak vlastně už nemám ty svý koničky. Zapoměla jsem, nebo mi nezbývala síla. Třeba čtení, kreslení, rýpaní se v záhonku - co jsem jako děcko nemusela.
Navic babičce táhne na 89 let a říkám si, že nevím, jak dlouho tu bude, tak bych se ji mohla věnovat. Hodne mi pomohla, že jsem u ní mohla bydlet, co jsem byla na střední škole.

Jinak jsem dneska byla při dovolené vycházce v Praze a řeknu vám, že jsem se tak těšila až otevřu vrata a přijdou mi uvítat ty mí tři bulíci. Otevřu dveře domu a tam na mě kouká pět koček. To je prostě pohled pro bohy))

tyweee
nikdy jsem si neuvědomila, jaká je to smutná práce..

Omlouvám se, že vám neodpovídám jednotlivě. Snažím se to shrnout celkově. Je fakt, že třeba v divadle jsem byla na SS s mámou a máma sice je v důchodu,ale pracovala a končí teď v září.
Ona často jezdí na zámky a hrady, což mě taky baví,ale prostě hodně dělá to, že jsem vyšťavená a ta regenerace už jde mi hůř.
Vím, že jsou horší zaměstnaní, jako třeba sestřičky, doktoří, učitelé, hornící a X dalších, jen třeba mě v tý mý práci je těch lidí líto.
Není to tak dávno, kdy mi volala paní od KV, že jim nejede auto. Byla tam celá rodina s dvouma dětma, jedno z nich malé miminko. Byli z Prahy a odtah do PRahy by vyšel skoro na 12 tis.Kč. Bohužel měli u svý pojišťovny takový program, že při poruše si platí vše sami. Tak jsem se pak s odtahovkou přes svůj mobil domluvila, že jako přijeli na místo, zjistili proraženou olejovou vanu a budou mít od nás 150km hrazených. To samý jsem říkala klientce. Doplaceli necelý dva tisíce a mě bylo tenkrát strašně fajn po těle, že jsem je mohla o víkendu dostat domů. Tedy dělala jsem to hlavně pro ty děti.
Jen jsem chtěla tím říct, že pro mě tahle práce asi už není. Pokud mám na druhé lince někoho, kdo je slušný,tak pro něj udělám i víc. Neni to každý den,ale sem tam to udělám, takže bych řekla, že jsem pro pojišťovny asi nevýhodna