Abych navázala na předchozí deníček, k psychologovi jsem chodit nezačala. Pořídila jsem si koťátko a svou "majetnickost" nebo jak to nazvat jsem přesměrovala na něj. Trápí mě ale jiná věc, a to je to, že přítel (říkejme mu třeba S.) příliš pracuje a neví, kdy přestat.
Ne, že bych na to nějak extra věřila, ale on je ve znamení Panna - cílevědomý a plánující si pevně jde za svým cílem. Co si vytyčí, toho hodlá dosáhnout. Vlastně mu to i vychází, ve svých 23 letech a rozestudované VŠ má skvělou práci a žije se mnou v pronajatém bytu. Nemusíme se v obchodě koukat na ceny jídla, spíše na kvalitu (tím se nechci chlubit, jen popisuju současný stav). Můžeme si zajít do kina, restaurace, zajet na výlet, aniž by nám to rvalo žíly. Jenže to všechno vyžaduje čas, který on nemá.. Jeho práce ho baví, jsou tam vesměs dobří lidi, kontakty a dobrý plat. Pracuje na počítači - notebooku, na internetu. Tak se stalo, že snad krom jídla a pár hodin spánku ten notebook už nedá z rukou. Při práci komunikuje s kolegy, někdy na facebooku, někdy volají. To vše 24 hod denně, 7 dní v týdnu. Někdo zavolá v 11 večer a on nemá nejmenší problém to vzít a hodinu něco řešit. To, jak se to odráží na našem vztahu je vám asi jasné..
Problém je v tom, a to mi sám řekl, že je nenahraditelný v té práci, že to nikdo jiný neumí a nemůže za něho zaskočit. Zato když mu píšou jiní kolegové, že něco "nestíhají", tak ona je zaskočí vždy. Má i nějaké podřízené, kteří mají zadané úkoly. Vtěšinou jsou to holky. Když některá zrovna "nemůže" (jede na dovolenou, sedí v hospodě, "zapomněla"), tak to udělá za ni. A napíše ji mail v duchu "prosím, už to nedělej Klárko" a tři smajlíky k tomu. Že tím strávil on x hodin času, zatímco jsme spolu seděli v restauraci, to už nevadí.
Upozorňovala jsem ho na to, že nemůže stále jen pracovat, už kvůli němu samotnému. Dal si tedy za cíl, že bude alespoň chodit spát zároveň se mnou. To mu vydrželo asi 14 dní. Nedávno přišel s tím, že teda od 19 do 23 hod bude trávit čas se mnou. Pak přišla v práci krize a předsevzetí bylo totam. Takže ho vídám jako sedící postavu u počítače a spící postavu ráno v posteli. Když už spolu někam jdeme, po co nejdelší možnou dobu má ten notebook otevřený, protože "jen něco potřebuje udělat".
Nevím jak na něho, když je vynervovaný z práce, vylívá si to na mě (když nějaká něco neudělá, schytám to já - tady začíná moje žárlivost a vztek). Spíše se potřebuju vypsat, opakovat mu donekonečna, že moc pracuje nemá smysl. Jen jsem z toho prostě smutná, protože mám pak pocit, že jsem na vedlejší koleji.
Poslat SZ
co s tím jednou budete dělat až budeš mít dítě?S kočárkem se to venčí dost blbě na vodítku.
já chtěla klidně jezevčíky, ale stafordi jsou nejlepší psi k dětem obecně a jelikož je plánujem, chceme mít doma pak symbiozu 
