Život v 80. letech

Dragon Lady: máš můj plný respekt, že jsi s takovými lidmi pracovala. Takovou práci člověk nedělá pro peníze, ale bere ji jako poslání a moje uznání patří všem, co to dokážou. Já bych to nedokázala, bohužel si myslím, že bych to nedokázala ani u vlastního dítěte. Neříkám, že by to se mnou nezamávalo, to asi hodně, nemyslím si, že jsem bezcitná svině, asi by mě to sebralo dost. Ovšem pochopím, že lidi takovéhle děti odloží. Chlap většinou uteče, rodina se rozloží. Z toho dítěte (člověka) nikdy nic nebude. Veškeré rehabilitace apod. postrádají smysl, jak není v pořádku hlava... Je to téma, které mě upřímně děsí, však jsem kdysi i podobnou diskuzi založila. Je to prostě kříž, který je na člověka naložený, ať už v podobě výčitek svědomí nebo každodenní kalvárie, kterou člověk podstupuje, stará-li se o takového člena rodiny. Opět připomínám, nemluvím o lehčích formách, Down, přidušení apod. Mluvím o těžkých formách, kdy je ten člověk úplně nevzdělavatelný, neovládá funkce apod. Život tý matky už nikdy nebude normální. A to bych nezvládla, nemá smysl být pokrytecká a tvrdit, že jo, popřípadě při držení tématu, nadávat na komunisty, jak byla péče strašná. Hlavně, že dnes člověk pomalu neprojde stanicí metra, aby ho nezastavil vybírač peněz na postižené děti. Takže i dnes zřejmě něco vázne...

Reaguji na Ellenuschka: Ale i takoví lidé mohou mít radost z života a mám zkušenost, že leckdy ji mají větší než já...na to nemusí mít člověk bůhvíjakou inteligenci, aby se uměl radovat ze života (nemluvím o takových formách, kdy ten člověk už není schopen vnímat prakticky nic).

Lisa: vím, že to patří k životu. Nemluvím o takových lidech hnusně, v tom smyslu, že bych se jim posmívala nebo tak, berme v potaz, že ***** není jen nadávka, ale lékařský termín. Prostě mi takoví lidé přijdou děsiví tím, že člověk neví, co se jim v hlavě odehrává a přitom mají i docela sílu. Kdysi jsem byla u známých, nechali mě na chvilku s jedním takovým v pokoji samotnou a stokilový chasník se rozhodl, že se po mně vyválí a pohrabe se mi na prsou. Uff, jen si na to vzpomenu. Prostě se bojím. Nas.ranýho rotvajlera bych se bála míň.
Memnon: to s těma hluchýma dětma je smutný. Určitě se v tomhle nadělaly chyby, že se tělesné nedostatky zaměnily za mentální postižení. Je to špatný, to uznávám. S tělesným nedostatkem lze bojovat, s mentálním bohužel nikoli.

No, vytečkovalo mi to slovo de.bil, což je opravdu terminus technikus.

Reaguji na Ellenuschka: Proč tolik zloby? Vypadám snad, že podporuju vraždění neviňátek? Nikde sem neřekla, že dnes je to perfektní, nikdo není zlej a všichni kolem dělají všechno správně. Takže nevím proč se tak vztekáš. Jenom podporuju šíření informací a považuju za dobrou věc, že se to v těchhle směrech uvolnilo (což není nic proti tomu, že by měly být zločiny samozřejmě trestány a mělo jim být předcházeno). Pozitivní dlouhoudržitelnej komunismus považuju hlavně za utopii (lidi toho nejsou schopní) a taky za systém, kterej stejně vždycky někdo zneužije - stejně jako demokracii, i když je myšlenka sebevznešenější. Ale i tak sem se agresivních narážek na vaše komentáře zdržela, protože určitě byly některý věci dobrý i tenkrát, proč ne.
Nechválila jsem tu ani amnestii, ani ameriku, ani pedofily, takže bych prosila kritizovat na mě to, o čem mluvím. Že je v dnešní době pokrok, kterej tenkrát nebyl je jaksi logický, že mu dám přednost je můj názor.
Vy si tu dámy chválíte svůj bývalej život, i když se ostatní měli třeba úplně jinak, než vy. Ale když si tu my z druhé strany pochválíme, že rači žijeme teď a sme za to rády, tak proboha jak si to můžeme dovolit? Mimochodem se divíte, že popis doby minulé vypadá jako doba temna, ale já z těch vašich popisů doby současné mám pocit, že žijeme v kanálech a né, že sou supermarkety pomalu ve dne v noci narvaný. To tam asi ta chudá většina chodí nuceně pracovat pod taktovkou bohatých.

Jo "buzny"...men.tálové...no tak já myslím, že s takovýma lidma jako Ty si opravdu nemám co říct. Tolerance...tolerance, rozhled a pokora, to tu chybí!

Yvonne: já ale proti Tobě žádnou zlobu nemířila. Jen jsem popisovala, co mi vadí na dnešku oproti minulý době. Dotkla ses tématu sexuální osvěty, tak jsem napsala, že souhlasím třeba s odtabuizováním homosexuality, omlouvám se teda za výraz "buzny", ikdyž oni tak sami sebe taky nazývají. Tak jinou formou, akorát mě přivádí do rozpaků, projevují-li si homosexuálové přízeň na veřejnosti. Snad už teda ok teď. Akorát vidím problém v občas přílišné toleranci, viz ten můj příspěvek o pedofilovi. Bylo to relativně nedávno ve Střepinách nebo v čem, zpověď pedofila. Ten člověk se tam tvářil de facto jako oběť, že za své choutky nemůže. Ano, toto ve mně vyvolává zlobu, že někdo mučí a usmrtí malé dítě, za to si zaslouží bez milosti provaz, nikoli shovívavost společnosti. A protože jsem takový ten samovytáčecí typ, rovnou mi vyvstanula z paměti amnestie, kdy se po revoluci pustilo spoustu takovýhle odpadů společnosti, viz ten sanitář. To podle mě není v pořádku.
No a mentálně postižení lidé, k tomu už jsem se vyjádřila prve. Dobře, uznávám, možná jsem odsouzeníhodná, ale prostě bych takové dítě nezvládla, neunesla bych to. V životě už jsem musela zvládnout hodně, nejsem dvacetiletá slečna vydržovaná rodičema, která neví, o čem je život, ale zcela upřímně říkám, že tohle nee.

My s rodiči občas v nedělli taky.

Reaguji na Ellenuschka: No mně to tady příde všeobecně dost vostrý... Místo toho, abysme si teda přečetly jak která z nás-vás prožívala a prožívá dobu a co si o tom myslí, tak sou tu různý výpady atd. No to je fuk. Jenom je důležitý vzít v potaz, že volba menšího zla neznamená, že nevidíme negativa.
Jenže to je něco jinýho, když si tak říkají mezi sebou. Asi jako ****... Taky to neřeknu jen tak cizímu člověkovi, že. To pravděpodobně proto, že na to nejsi zvyklá. Věřím tomu, že za dalších dvacet let se nad tím téměř nikdo nepozastaví. Navíc teda já je vidívám maximálnětak se na veřejnosti držet za ruku - moc dobře ví, jak je proti nim společnost pořád ještě nepřátelsky zaměřená.
No pedofil je problém, to určitě. V tomto ohledu by měly mnohem líp fungovat léčebny i tresty. O tom není třeba pochybovat - a to jsem ze zásady proti trestu smrti, je i spousta alternativních řešení. Taky by právě měla fungovat ta společnost sama o sobě a starat se jeden o druhýho - zajímat se jeden o druhýho a ne jen sám o sebe. Mnohdy by se tak dalo předejít věcem...nebo je zastavit. Proto tu pořád říkám, že to záleží i na každým z nás, jak to je.
To v pořádku určitě není. A takových věcí se ututlalo a ututlává určitě velká spousta. V tom optimista nejsem.
Nevím co furt máte s těma vydržovanýma slečnama a tvé rozhodnutí ohledně případného vlastního dítěte je jen tvé a nepovažuju ho za odsouzeníhodné, jenom to tu podáváš dost...ostře...všechno... Já jenom snad doplním, že mentálně postiženým se člověk může stát i průběhem života - úraz, nemoc...a umí to všem hezky zamávat s plánama. Může to být kdokoliv z nás a sami musíme přemýšlet, jak bysme chtěli, aby se ostatní chovali k nám...

Yvonne: to máš samozřejmě pravdu, může se to stát každému. Můj děda měl stařeckou demenci, co babička zemřela, museli ho dát naši do domova důchodců, doma být prostě nemohl. S rodinou to hodně zamávalo. A bylo to na rok a v podstatě je to svým způsobem přirozené. Takový to byl chytrý chlap a co z něj zbylo... Nedokázala bych obětovat svůj život staráním se o takové dítě. Děsí mě to.
No, co se týká těch homosexuálů, tak já právě jednou viděla hádku a následný usmiřování 2 takových chlapců v tramvaji, seděli přede mnou, měla jsem to jak na tyjátru, no... Docela poučnej je taky film Mandragora.
Jo, s tím staráním se o sebe je to taky zvláštní, jestli je to věc pokroku či čeho... Že má člověk na FB stovky přátel, ale nezná pomalu vlastní sousedy. Fakt zvláštní. Když jsem byla malá, naše bytovka se stavěla svépomocí. Chlapi chodili na stavbu, do hospody, pak to ještě dobu u baráku žilo. Teď se sousedi pozdravěj tak na půl huby. Já teď bydlim na malým městě, tam je to ještě víc tak, jak si pamatuju z dětství.
Já mám možná někdy ostřejší výrazy, uznávám. Dělala jsem za barem a s lidma jsem tak byla zvyklá mluvit.

Reaguji na Ellenuschka: Mandragoru sem viděla kdysi dávno, takže si z ní pamatuju jen útržky, každopádně teď víc čerpám přímo z okolí. Vždycky sou lidi zlí, hodní, milí i bezohlední a tak dále. A je úplně jaké profese, orientace a dokonce i barvy sou, vždycky je třeba soudit jedince podle jeho vlastního chování a ne skupinovýho zařazení.
Mně třeba tohle vyřizování soukromí na veřejnosti vadí od kohokoliv - cítím se pak trapně, že tam jako su vůbec..takže chápu, měli si to nechat na doma, ale pro mě je úplně fuk, jestli sou to dvě holky, dva kluci, nebo Pepa s Mařenkou odvedle.
Jenže čí je to "chyba", že to tak je? Já třeba neznám osobně moc lidí, kdo by měl doopravdy stovky FB přátel, který nezná, nestýká se s nima, nebo o ně nemá aspoň povrchní zájem. Asi...žádný... Spíš znám takový, kteří FB ani nemají, nebo víceméně nepoužívají. A nejsou to žádní odpůrci netu, nebo lidi uzavření do sebe, a naopak ani pařmeni. Prostě normální lidi. Rovnováha se udržovat dá. I když nevidím teda nic špatnýho ani na takřka digitálním životě. Když to člověka uspokojuje, tak proč mu v tom bránit. Každej má jiný pocity, priority a potřeby - a to je pro mě plus, že v dnešní době se vůči tomu všemu zvyšuje tolerance, i když pořád bohužel vládnou předsudky.
Já jsem původně z baráku z vesnice (dnes jsme už jakože město)...a s tím stýkáním se se sousedama je to taky individuální - jedni jsou nepřející ba někdy až zlí (netuším proč, opravdu se snažím na všechny problémy dívat i z jejich strany, no když si někdo vymýšlí nepravdy...) a přetvařují se, druzí naprosto v pohodě a máme skvělý vztahy. A na tom nic nezměnila ani změna systému. Jen dřív měli lepší možnost přitápět... Pokud někdo chce mít sousedy za přátele, tak může i dnes. Nadhodíš řeč a vidíš, jestli mají zájem. Jasně, dřív se všechno dělalo víc kolektivně-skupinově, dnes jsou lidi individuálnější a hrají každej víc za sebe. Problém je, že když dojde na lámání chleba, tak je vždycky každej sám za sebe a může té původní kolektivnosti litovat.

Já tady tomu "uspěchaná doba" "lidi sou na sebe zlí" atd. fakt moc neholduju. Když měli lidi dřív dobytek + práci + tři děcka, tak jako nemuseli spěchat? Si dali kafčo a počkali, až se zahrada okope? Asi je v tom dnes víc tlaku-stresu, možná i proto, že si to víc připouštíme a proto, že spousta lidí v produktivním věku byla zvyklá na jinej systém fungování a změna se udála nemalá, ale když potkám nějaký ho.vado, tak nepředpokládám, že je to produkt systému, ale zamlada rodičů, a později sám sebe. Determinace je fajn, a do určité míry jí uznávám zásluhy, ale člověk dobré povahy - právě třeba ve smyslu těch hodnot let minulých, se nechová zle. Resp. by neměl...

To s tou uspěchanou dobou máš pravdu, taky jsem si kolikrát už říkala, jak je to možný, dřív, a teď nemyslím ani za komančů ale prostě třeba ještě dřív, lidi prali na valše, vařili na kamnech, žádný mikrovlnky, polotovary a co všecko nebylo, a co toho stíhali, mně fakt kolikrát přijde, že čim víc zlepšováků, tím vše trvá dýl nebo co, kolikrát mám pocit, že nic nestíhám, nechápu... Je to takový paradox 😊 v tomhle bych ale rozhodně dobu nevracela 😊😊😊
S těma sousedama tězko říct, třeba je to jen náhoda, že to do sebe tak časově zapadá, my jsme se stěhovali v 86. a krátce po revoluci společenský život vymizel z baráku...
Ale dneska si to vůbec nedokážu představit, že by se takhle společně postavila bytovka... Žádná firma, ale ty chlapi tam chodili makat.

Taky naši tátové v těch 80.letech chodili pomáhat postavit školky a mámy chodily do školy po malování uklízet.

sice ne z 80. ale režim to byl stejný http://zpravy.idnes.cz/pribehy-20-stoleti-bohumil- robes-dn2-/domaci.aspx?c=A140321_161852_domaci_cen

Reaguji na Ellenuschka: Já si právě myslím, že nebyli tak rozmazlení a nároční. Nepočítali s tím, že jim musí zbýt nějakej čas pro sebe, na odpočinek a tak. Hlavně ženský mi příde, že mnohem víc kmitaly a nestěžovaly si tolik. Dnes nám spoustu času zabere i malování, holení, trhání obočí a tyhlety serepetičky. A nakonec i ten počítač. U toho letí čas příšerně. Třeba moje mamka je na fofrpráci expert. Vůbec nechápu jak to dělá, ale je schopná dělat x věcí zaráz a zvládne toho minimálně dvakrát víc, co ostatní. Sice je pak sedřená...ale nějak jí nemůžu vysvětlit, že se nesmí strhat...
Tohle družení asi bylo dřív víc - moc jiných aktivit nebylo (kompl-hry, maily, chaty...), ale ze vzdálenějších kamarádů to vidím i dnes. Já do těch skupin moc nepatřím, ale vícero rodin se furt domlouvá a podnikají spolu výlety, i s děckama, na chaty a tak. A pak i když už děcka sou odrostlý. Pokud je dobrej kolektiv - nebo pokud si ti lidi teda v tom kolektivu vyhovujou spíš - tak to fachá vždycky. Pokud ste bydleli v bytovce, kde se už předem všichni znali, tak je to něco jinýho, než když se tam sestěhujou cizí lidi. Zase pokud by byly celobytovkový aktivity i dnes (=někdo je pořádal), tak byste se poznali zase. To dost bývá v těch amerických seriálech, jak pořádají grilovačku pro celou ulic. By mě docela zajímalo, esi to tak dělají fakt? Za mě se znalo i hodně lidí ze Sokola, či jiných aktivit - dřív teda těch...(lach, mě napadlo mušketýrů ) pionýrů! Stejnětak se dnes znají maminky z kroužků, kam chodijou s dětma - ze cvičení... Nebo pánové z fotbalu. Tohle je furt, když někdo nechodí, tak se halt nedruží. - Dokonce jsem se nedávno připletla k firemní akci, kde firma poslala zaměstnance na poměrně luxusní částečně vzdělávací víkend. A těch pár co jelo bylo rozhořčených, že jich většina nejela, že se jim nechtělo a dělají to tak vždycky...a měli to zadax.
Můj taťka průběžně pomáhal všem okolo na barákách, a oni zase jemu. Kdysi dávno za minulýho režimu. Teď stavěl brácha a kamarádi chodili pomáhat jemu a on pomáhá jim. Jde to furt. Dnes je taky už míň lidí vyučených něčím praktickým, nebo má v tom oboru zkušenosti. Já nechcu tvrdit, že jsou lidi stejně ochotní dělat věci zadarmo a jakoby si ukousnout ze svýho - ať už času, nebo věcí, ale spíš chci upozornit na to, že není třeba úplně ten největší pesimismus.
Ještě dodám, že v posledních letech zírám, jak se místní omladina pustila do připravování hodů. To bylo teda vždycky, ale vzali si to cca ti dvacetiletí-plus teď pár let zpátky na starost a úplně to pozdvihli a jakoby obrodili. Dělají to ve svým volným čase a dalo by se říct, že je pro ně sice taková párty na etapy, ale musijou do toho investovat nejen čas, ale i peníze. A sou to lidi, do kterých bych to v životě neřekla.

Jeden odkaz k tématu : http://1url.cz/xRtH