Sebevražedné myšlenky

K psychiatrovi a potom intenzivní psychoterapeutická sezení.
Nic jiného nepomůže.
Nikdo neví, co se odehrává v mysli druhých. A já sama moc dobře vím, jaké to je.
Já bych se léčit nikdy nešla,ale z jipky mě převezli rovnou do Bohnic a teď teprve vím, že mi to zachránilo život. Měla jsem nařízenou soudní léčbu.
Byla jsem tam skoro 4 měsíce.
Chuť do života nejde vnutit, ale jde obnovit. Ale jestli je ta kamarádka ve stejném stavu, v jakém jsem byla já, tak na to ani nechci myslet. Fuj...
Takový člověk nemá důvod žít... proč, když všichni stejnak umřeme... proč?! všichni do jednoho budeme mrtví, tak je snad jedno,jestli teď nebo potom... + k tomu ta vnitřní nechutná prázdnota,zoufalost,beznaděj, no fuj blé, už snad nikdy víc. antidepresiva opravdu pomáhají

s tím naprosto souhlasím,škoda,že se takové téma stále tolik démonizuje,plno lidí už by mohlo mít po problému

Já bych nečekala a vyhledala odbornou pomoc.Určitě by měla jít na psychiatrii. Není to žádná ostuda. Duše může také nějakým způsobem strádat a to že člověk navštíví psychiatra z něj automaticky nedělá blázna. Asi Ti na to kamarádka hned nekývne a bude protestovat, ale myslím že má dost závažný problém, který je fakt třeba řešit. Klidně by ji mohly pomoci i nějaká antidepresiva, každý se jich bojí, ale v dnešní době už jsou poměrně šetrná a dokáží překonat těžká období. Ne, že bych chtěla vnucovat každému chemii, ale tohle mi připadá jako dost závažné... Sama jsem antidepresiva brala a pomohla mi. Dnes už je neberu a jejich vysazení bylo bez problému.

Reaguji na andreea: Bohužel v dnešní době s dopisem od psychiatra moc velké terno neuděláš. Moje kamarádka se krátkodobě léčila a měla šílený problém sehnat práci,hlavně u dětí,třeba jako učitelka se člověk už nechytne.. Ten papír se s tebou táhne celý život.

Reaguji na imoen:

To je jako bych to napsla já...slovo od slova...i s tím přestěhováním, prací...každé slovo.

Byla jsi někdy u psychiatra?!
Proboha, takové blbosti mě opravdu vytáčejí...

Reaguji na Lariska:

Blbost... panebože

Reaguji na Lariska:
tak to je fakt kravina!Víš kolik lidí má dneska psychický problém?daleko uvědomělejší a práce schopnější mi přijdou ti,kteří ho řeší a vyřeší,než vzít do práce někoho,kdo je nervák nebo v depresi..ach jo

Reaguji na Lariska:
Co to je za kravinu?? Kde musí vypisovat, či říkat, že se léči u psychiatra??

Já byla pro dvojitý pokus o sebevraždu 2x v Bohnicích a kdybych to neřekla v práci sama, tak se to nedozví.

Reaguji na annallee: Soudní? Tys jim nepodepsala, že souhlasíš s léčbou?

Já jsem taky z JIPky hned putovala do Bohnic a můžu říct, že mi to tam otevřelo absolutně oči. Najednou člověk viděl, kdo je kamarád a kdo ne.

Byla tam semnou holka, co tam byla soudně a nemohla ani pak na terapie ven, jelikož právě jim nepodepsala nějaký cár papíru, že s léčbou souhlasí.

Na jakém oddělení si byla? Já 2x 1 a pak 30-ka.
Mám odtamtud super kamarádku.

Reaguji na tyweee:

Jj, páč jsem byla na neklidu, na 27. měla jsem nedobrovolný vstup, protože dobrovolný musíš podepsat a já bych dala hned revers (tehdá) za to přehazování si mě jako horkou bramboru.
Byla jsem na 1., pak na 8., pak na 27., pak na 8., pak zase na 1. a pak zase na 8.
Během 3 měsíců. Bylo to komplikovanější, jelikož třeba na té 27. nemáš ŽÁDNOU pravomoc a viděla jsem tam teda věci... Každopádně mi to taky neskutečně otevřelo oči. Na 27. byla holčina, co chodila 3x týdně na elektrošoky, byla silný schizofrenik a po elektrošocích nebyla mimo,ale chovala se pořád jakoby si právě zahulila. Ale když na elektrošoky nechodila, tak se bála i vidličky nebo dírky ve dveřích. Po šocích, kdy byla sice uplně "vymaštěná",ale dalo se s ní mluvit, si třeba ani nevzpomněla na to, kolik jí je let, na základní věci.
Nedávno jsem jí potkala v tramvaji a teda... nevěřila bych, že z takového stavu, v jakém byla, by se dalo dostat... Naprosto normální, až na to, že si mě, ani celý pobyt na 27. nepamatuje.
Taková zajímavost.

Až na to, jaké hogo fogo tam se mnou dělali ( velká nevýhoda v tom, že na každém pavilonu jiný doktor, jiný doktor- jiná diagnoza) se mi tam opravdu upřímně líbilo. Na tu dobu vzpomínám ráda a poznala jsem mraky zajímavých lidí a osudů a od té doby se považuju za člověka bez předsudků. Každý jsme nějaký, každý máme svůj příběh, svoje trápení.

Reaguji na annallee: Ale na 27. máš i volnej pobyt, jen nevím, jestli je to přízemí, či první patro. TA moje kamarádka tam taky skončila. Jednou neklid, pak zase na volno.

S těma doktorama máš pravdu. Mě dostal ale asi víc psycholog, spíš psycholožka na 1. Dělali jsme sezení - takže každý měl říct, co a jak, jak se tam dostal a další kecy. Za týden jsme to měli říkat znova a za další týden zase. Takže kecání o ničem.

Jinak já tam dobrovolně taky nevstupovala. I když podruhé ano, to jsem se jim na 1. vrátila týden po propuštění a už jsem se tam těšila

Reaguji na annallee: Jinak máš pravdu, těch osudů tam člověk potká moc. Mě se tam otevřeli i očí v tom, že má trápení jsou malicherná oproti některým jiným lidem. Třeba paní, co měla syndrom vyhoření a chtěla se zabít - podřezala si krk, ruce, nohy. A to všechno kvůli práci. Uff....

Reaguji na tyweee:
Přesně jak říkáš, nedobrovolný vstup je automatický na neklidu, to je dole... Nahoře by to snad měl být i docela fajn pavilon, co jsem tak slyšela.

No pavilon 1. je sám o sobě... divnej. Taková všehosměs. Ale tam nějak nemůžeš být déle než několik týdnů, pak buď domů nebo převoz jinam.

A taky mívám ty nálady, co běhám s nožem doma a chci si zavolat do Bohnic... je to pro mě záchrana,taky se mi tam líbilo. Ale takhle se taky žít nedá, jenom utíkat.

Chce to brát léky pravidelně, byla jsem vůči ním skeptická, ostatně jako ke všem medikamentům, ale beru to tak, že když je brát nebudu, tak zemřu. Protože za sebe už neručím.

Jinak tyweee, se ti k něčemu přiznám. Když jsem byla na tom hodně špatně, nevěděla jsem,co se mi to děje, proč mám takový stavy, jaký mám.
Hledala jsem tady na omlázku něco. A je tady diskuse právě o Bohnicích a tys tam psala.. i o lécích. A já si říkala, chudák holka, ta je na tom ještě hůř jak já. Takhle to snad se mnou nedopadne (promiň)... Bum a mám na kreditu víc pavilonů jak ty

Díky tobě jsem se tam ale nebála a když mě vezli v sanitce a my projeli tou bránou do prostoru léčebny, ve mně se to uklidnilo, cítila jsem teplo a věděla jsem, že to bude dobrý.
Takže díky

Reaguji na annallee: Tak to jsem ráda, že ti to pomohlo
S odstupem času si říkám, že mi to pomohlo opravdu v tom, že jsem poznala jaký mám lidi kolem. Už to je víc jak tři roky, co jsem tam byla. Myslím, že první návštěva tam, byl i lepší.
Přeci jen napodruhé ta karanténa na 27 a pak převoz některých na 1.
Fakt mě ten pobyt tzv. hodil dál. Už nejsem tak naivní jako dřív

Fakt jsem ráda, že aspoň takhle jsem mohla pomoci