Nerozhodnost

Také mi už bylo párkrát řečeno, že tzv. nevím, co chci. Bohužel to je asi pravda.
Dřív, třeba na střední škole, jsem bývala rozhodně lehkomyslnější. Ale aspoň jsem si sem tam užila. Kdybych se už tehdy tak zaobírala možnými důsledky svých rozhodnutí a rýpala se v tom, neměla bych na co ze svého mládí vzpomínat

tak to já taky bojím se, že udělam chybu

Ale stejně si myslim, že člověk jednou dozraje k tomu, že už tohle řešit nebude. Až udělá nějaké to rozhodnutí, které mu třeba změní život a ten se pak už bude ubírat nějakým směrem, který už nebudeme chtít měnit...možná časem, ale už se nebudeme bát, protože budeme starší, moudřejší a silnější

jj to jsem viděla a je pravda, že bych to takhle taky chtěla občas vidět, ale co nadělám

tím myslím samozřejmě pokud jsme svobodné, nemáme děti atd....dokud jde jen o nás

A také se bojím, že mě při té chybě někdo uvidí. Prostě, že něco neudělám dobře, někdo mi to třeba bude vytýkat a mě to bude mrzet.
Neměla jsem ani odvahu se přihlásit na vysokou školu. Nějak jsem nabyla dojmu, že bych ji stejně nezvládla a zůstala jsem u "vrabce v hrsti".

Mayci
No,stará jsem už dost a je fakt,že se to věkem lepší,to je pravda,jelikož už občas musím chtě nechtě udělat nějaké to velké rozhodnutí,ale i tak se mi to nedělá dobře.Moc dlouho nad tím přemýšlím ,abych neudělala chybu atd...Je to i povahou.

to se mi stávalo dřív docela často. teď už ne, ale mám proto možná strach, že někoho zklamu nebo, že zklamu sama sebe, protože se zhorším.

Možná i z obavy ze selhání se do ničeho většího raději nepustím. Sice potom nemám v čem selhat, ale sebevědomí to rozhodně nedodá.

to mě uklidňuje, ale v konečném důsledku vadí.

Už jsem uvažovala o nějaké psychologické nebo psychiatrické pomoci, ale nejsem si jistá, jestli by to mělo smysl. Možná jde o můj povahový rys a co nadělám, že. Také by se to asi nevyřešilo za jedno sezení.

Majdi a kolik je Ti let? Nebo napiš nám tu něco o sobě, ať Ti můžeme třeba poradit.... Taky jsem nerozhodná, zakládala jsem různé diskuze, život pro mě neměl smysl a takový věci, měla jsem depky, přemýšlela o psychologovi, ale najednou se vše začíná k lepšímu obracet a někdy stačí opravdu jen málo, i když to vypadá na začátku složitě.

Třeba by ti stačilo udělat jeden velký krok - třeba s tou vysokou školou, jak jsi psala. Nebo cokoli jiného a dodá Ti to odvahu, budeš se cítit líp. Já jsem třeba přemýšlela dlouho o práci v Praze - opustit rodné malé městečko atd. Měla jsem hroznej strach. Ale pak jsem tam byla na pár pohovorech, trochu se otrkla a už rozhodnutí nezměním. Tím chci říct, abys taky zkusila udělat něco, čeho se bojíš, co Ty víš, třeba Tě to nakopne na delší dobu a nebudeš se tím tak trápit. Jasně že člověk se rozhoduje vlastně asi skoro celý život, jen tohle prolomit, abys mohla ve své cestě začít ..

Mayci
Je mi 37, takže jsem už velká holka a měla bych vědět, co chci, že
Pokud se přes veškeré obavy dokážu k něčemu oblížnému donutit, většinou jsem nakonec ráda, že jsem to absolvovala. To dodá odvahu pro příště. Jenže bohužel se takto nedonutím moc často. To mám takové příležitostné záchvaty aktivity a sebevědomí

Ahoj
od všeho je kus pravdaJak říkám u mě je to strach,zvyk a nedostatek sebevědomí,což souvisí s tím,co si napsal.