Strach z lékařů

já bych vyheldala odbornou pomoc, jako psychložku snad se ti uleví.-))

Já bych to tak špatně neviděla, když zvládneš chodit k zubařce a na gyndu.
Našla bych si mezi známejma i praktického lékaře.

Je možné, že až jednou budeš potřebovat naléhavě (tím samozřejmě nechci nic přivolat) lékařskou pomoc, tak to překonáš. Ale na druhou stranu se může stát, že budeš návštěvu odkládat a odkládat, až bude pozdě. Pokud cítíš, že to nezvládneš sama, tak se rozhodně neboj obrátit na odborníka.

Bohužel nikoho nemáme, už jsem se po tom pídila.

To já nevím, myslím si že ne, určitě by mě tam musel někdo doprovodit, protože jak se znám tak bych tam sama prostě nešla, nebo kdybych tam byla, tak bych odešla.

Když půjdu k praktickému lékaři, který vím že je dobrý a spolehlivý a řeknu mu že mám strach z lékařů nebude na mě koukat jako že jsem spadla z višně?

Reaguji na Cindova:
Určitě by nebyl problém, aby tě někdo doprovodil (přítel, kamarádka...). Pokud ten lékař bude normální, tak se ti určitě nevysměje. Ono víc lidí má hrůzu z lékařů, někdo menší někdo větší. Zkusila bych si najít nějakého praktického lékaře, třeba na doporučení kamarádů, známých, a pak k němu šla na preventivní prohlídku. Tam se nemusíš vlastně bát, že ti něco bude dělat, takže by ti to mělo dělat menší problémy, než kdybys musela už k nějakému specialistovi na konkrétní vyšetření. Z mého pohledu si zas říkám, že když zvládneš zubaře a gynekologa (pro mě dvě noční můry), tak praktický lékař by neměl být takový problém. Zkus se mrknout třeba i na http://www.znamylekar.cz/.

Reaguji na Erinka: Lékaře už "vyhlídnutého" mám, chodí k němu přítel a celá jeho rodina a všichni si ho hrozně vychvalují. Myslím, že by mě k němu i rád doprovodil, protože stále apeluje na to, abych tam šla, že je to důležité mít "svého" lékaře.
Bojím se spíš toho, že mi řekne že mi je to, to, to a to, že mám špatná játra, ledviny, srdce, zvýšený cholesterol apod.. přitom já se cítím zdravá.

Reaguji na Cindova:
Co bys raději? Aby ti na něco přišli včas a dalo se s tím něco dělat nebo aby ti řekli, žes měla přijít dřív? Navíc pokud se cítíš zdravá, nemáš žádné obtíže, je nepravděpodobné, že ti něco najdou. Při preventivní prohlídce se stejně nedělají žádné podrobné testy a vyšetření, to bys musela mít nějaký problém, na který by se pak zaměřili. Pokud máš už vyhlídnutého lékaře, tak nad tím moc nepřemýšlej, zavolej mu a objednej se. Nebo ať ti to tam domluví přítel a pak tě k němu rovnou veme. Nebudeš se předem stresovat. A praktického doktora bys rozhodně měla mít.

Abych byla upřímná, nevěřím těmto diagnozám, řeknou že má člověk špatná játra - cpou do něj prášky ale stále to nepomáhá, hlavně že farmaceutická společnost na tom pěkně vydělá a pak dá lékaři provizi za to, že předepsal tenhle "super" lék. Ale to je na jiné téma.

Máš pravdu, zkusím se na někdy objednat a jít tam, když to nepůjde, tak alespoň vím že k nikomu cizímu jít prostě nedokážu a nechám se prakticky léčit i od zubařky

a proč bys měla mít špatná játra? nepanikař předem. Prostě tam zajdi a tohle zda brát či nebrat léky na játra řeš až ti je doktor dá a ne předem. Zbytečně ztráciš čas přemýšlením nad nečím co ani nemusí nastat.

To souhlasím, je to tak trochu základní nutnost.

Já jsem například s doktory nikdy neměla problém, dokud mi jsem před pár lety nezačala mít zdravotní problémy. Jezdila na do nemocnice měsíc téměř každý den s velkými bolestmi a oni si mě přehazovali od jednoho k druhému. Neudělali žádné vyšetření, jeden mi dokonce řekl, že se chci asi ulít z brigády (tehdy mi bylo 19)... Až moje gyndařka mi náhodou přišla na cystu... Od té doby mám ke všem doktorům (chlapů speciálně) strašný blok a nedůvěru, občas i když je nutné, tak se jim vyhýbám... Zatím se mi staly 2 případy, kdy byla návštěva doktora potřeba a po každé to skončilo tak, že když mě večer viděl přítel, tak mi "přikázal" odjezd na pohotovost (k praktickému jsem neodhodlala)... Pak jsem se strašně styděla, protože nastaly otázky "proč jste nebyla u praktického lékaře?" atd. Takže opět pocit hrozný
I když vím, že moje důvody jsou proti tomu tvému prkotina, prožívám stejné stavy a pocity. Držím Ti palce a u praktického lékaře se určitě zapiš (za doprovodu přítele - mně třeba to pomáhá, ale přes den bohužel není čas na to, aby se mnou chodil po doktorech a vím, že bych to měla zvládat sama...)

Reaguji na Cindova:
Já chápu, že si skeptická a doktorům nevěříš kvůli mamince. Také mám k doktorům výhrady a ne vždy jsem spokojená s jejich chováním, ochotou apod. Svojí praktickou lékařku se chystám změnít, protože je hrozná a pokaždé mám pocit, že ji strašně obtěžuji. Ale rozhodně je menší zlo mít nějakého lékaře a chodit k němu než žádného nemít. Tohle si budeš muset v sobě srovnat.

To je pravda, vím že s tím mám problém ale nedokážu to ovlivnit v téhle věci prostě nedokážu racionálně myslet a ovládají mě emoce. Jak píše Erinka musím si to v sobě srovnat, o to se pokouším už docela dlouhou dobu

To je příšerné Nezávidím to, co jsi musela prožít. Člověk se pak musí cítit hrozně bezmocně A moc díky za podporu

Já mám dobrou zkušenost spíš s doktory - muži, než s ženami. Jinak mám taky hrůzu z doktorů, ale nejsem na tom jako Cindova, protože když je potřeba, tak se k nim dokopu. Sice mi je vždycky na omdlení, klepu se apod., ale dokážu tam jít.

Reaguji na Cindova:
Ještě by mě zajímalo, jak si psala, že chceš jít na augmentaci, tak to se nebojíš? Mně třeba pomohlo ohledně zubaře to, že se chystám na rovnátka a věděla jsem, že k tomu je nutnost jít k zubaři. Trvalo mi rok, než jsem se k tomu odhodlala, protože jsem věděla, že mi budou vrtat jeden zub a že budu muset na vytržení moudráků. Ale nakonec ve mně zvítězilo to, že chci mít krásné rovné zuby. Možná to není nejlepší motiv, ale rozhodně je dobré cokoli, co tě donutí k tomu lékaři jít.