Pamatujete si zážitky z dětství?

Já si taky zážitky jako dítě nepamatuju. První matné vzpomínky mám až tak kolem 9. roku života. Taky jsem se nad tím kdysi pozastavovala, proč tomu tak je

Já si pamatuji od 2 let do 4-5 let. To bylo docela krušné dětství (bez rodičů), takže vzpomínky ty negativní mám hodně. Pak okno a až tak od 7-8 let.

Mám to úplně stejně, nepamatuju si hodně věcí a jen sem tam si vzpomenu, např kde jsme měli schody před přestavbou domu, co mi babička zpívala atd....myslím, že je to naprosto normální, asi naše paměť potřebuje místo na nové věci, tak nám ty staré smaže Škoda

Taky si pamatuju kulový. Z dětství skoro nic a z mládí vlastně taky dost málo. Docela potíž při srazech se základkou, kdy všichni vzpomínaj a já si to nepamatuju

z věku před školkou a školou jen střípky, ale dost střípků.

Život je to, co si pamatujeme....

Zkus se podívat na nějaký fotky a třeba si na něco vzpomeneš.Já si toho taky moc nepamatuju.Pamatuju si,tak od 4 let zhruba.

Já si pamatuju spíš jen takové střípky...sem tam něco . Až tak od paté třídy základky si toho pamatuju víc

Já si pamatuji snad vše....Pamatuji si, když jsem ve 3 letech spadla a vyrazila si dech. Když jsem se naučila ve 4 letech jezdit na kole a to si to pamatuji přesně. Dokážu popsat, kdy se to stalo, jaké bylo počasí, kdo u toho byl...
Dokonce si pamatuji, kdy vznikly nějaké fotky z mého dětství...Pamatuji si snad vše, teď mi je 21 let.

Já si vybavuju pár věcí z doby MŠ, takže cca z 4-5 let, ale dřív taky asi nic - nebo si u toho nejsem jistá, kdy to vlastně bylo. No a od první třídy si pamatuju mnohem víc zážitků (a celkem do podrobna).

To já taky. Do školky jsem začala ve 4 letech a pamatuji si živě, jak jsem do školky nechodila a chodila ven s kamarády, jak jsme blbli, jak kamarád spadl ze stromu a brečel. Pak si pamatuju, jak kamarádi nastoupili do školky a já ne a furt jsem chodila k nim a oni nebyli doma a mamka mě pak kvůli tomu dala do školky...pamatuju si, jak jsem poprvé ve školce brečela...Jak jsme chodili spát na rozkládací lehátka Pamatuji si snad vše...

já si pamatuju taky hodně věcí, jak jsem s babičkou byla krmit jednoho zatoulanýho psa, jak jsem se učila číst a takovýhle blbosti, ale je pravda, že rodiče to docela překvapuje, když s nějakou historkou ze svého dětsví (je mi 21) vyrukuju, že to si pamatuju, tohle jsem měla na sobě a byl tam ten a ten člověk

Celkem normální je,že si moc nepamatujeme,ale může nám to připomenout nějaké vyprávění od rodičů či fotky.

Ucelené vzpomínky jsou až tak od devíti let věku

Já si toho z dětství moc nepamatuju - taky jak jste už psaly, střípky vzpomínek na nějaké konkrétní události, lidi..

Jj, já si takhle ´pamatuju´ spoustu věcí z útlého dětství (2-3 roky). Kdyby mi ty vzpomínky nebyly osvěžovány, tak samozřejmě nevím nic A vidím to i na dceři - jsou jí 3 a čtvrt , pamatuje si některé události, když jí byl necelý rok , ale musí se jí pomoct (fotky, předměty, místa...).