Jak vydržet odrůstání barvených vlasů?

Reaguji na VeronikaEma: Nevím, že ti nejbližší musí být vždycky nejvíc zlí. Mně lidi samozřejmě taky říkali na každým kroku, že vypadám strašně. No není to nic příjemnýho, ale musíš se s tím nějak vyrovnat. Zkus si vzpomenout nebo napsat všechny důvody, proč si to chceš nechat odrůst.

Myslím, že na svatbě budeš vypadat skvěle, určitě půjde vybrat nějaký účes, kde se ty odrosty úplně ztratí

Reaguji na VeronikaEma:
jo to je normální , máma taky na mě, když už jsem měla hnědý vlasy a nechceš jít zase na melír? Důrazně jsem ji řekla, ne nechci, mě se ta barva líbí a mám zdravý vlasy...
Hele ono až ti vytvoří kadeřnice nějaký svatební účes, líčení atd... tak to bude všechno vypadat taky mnohem líp Víš co, nejsou zvyklý na to, že si někdo nechává odrůstat barvu, melír...Mě třeba odrazovalo to, že jak jsem začínala být tmavá, tak jsem si připadala hnusná , víš co, maminky a sestry jsou na tohle přísný, řeknou, co si myslí a vidí to jinak...Ségra na mě taky čuměla furt divně, když jsem začínala být tmavá...Ono je to pro lidi prostě nezvyk, to je normální. Teď mi zase říkají, že si mě nedovedou představit v blond

Ale to je právě ono, jednou mi kadeřnice řekla, že to stejně nevydržím (dělala krásný platinový melíry), že když už je někdo blond, tak nevydrží být tmavý a ještě to nechat odrůst...ono to chce fakt nervy a být trpělivá, pokud ti není jedno jak vypadáš, víš kolik depek a blbých nálad jsem měla já? Ale ne kvůli ostatním, ale kvůli sobě. Sebevědomí na nule, prostě najednou přirozená, tmavá na hlavě a já to prostě neměla obličej. Měla jsem barvu jako kdysi ve 11 letech a to jsem si připadala fakt dost ošklivá, takže se mi tohle období zase vracelo a já nevěděla co mám dělat, ale nechtěla jsem ti zničený vlasy, kvůli kterým jsem často brečela, když jsem viděla skutečnou kvalitu třeba u kadeřnice... Teď jsem za svý přírodní vlasy děsně ráda, sluší mi, chlapům se líbím víc a už bych neměla, ale trvalo to asi 3-4 roky než to všechno odrostlo a já si zvykla. Ale ty máš krásný obličej a přírodní barvu máš světlou, takže buď v pohodě, tobě bude slušet všechno, to mi věř. Nejhorší je začít pochybovat sama, to, co říkají nebo říkaly ostatní mi bylo tak nějak prostě ukradený, hlavní bylo, jak jsem se vnímala já, jak jsem si připadala...to je dle mě nejdůležitejší. Nenech se zlomit, ty budeš mít na oplatáku tohodle všechno utrpení, kvalitní, krásný, dlouhý vlasy a tvoje přírodní barva bude super Jen si musí okolí na to zvyknout

Reaguji na skarma007: Přesně to mi kadeřník taky řekl. Prý, že to nevydržím být tmavá. Teď jsem konečně (po letech) našla skvělou kadeřnici, se kterou je řeč. Chodila jsem léta na melíry a vlasy podle toho vypadaly- zničené, suché a chemlon. Nejdřív jsem na ně dala hnědočervenou a pak hnědou. Nechala jsem se taky hodně ostříhat (na krátký mikádo). Teď vlasy nechávám růst a nebarvím.

Reaguji na Hubák:
jo no, typický...
Jako melíry jsou pro vlasy nejhorší,..alespoň po nich dát přeliv, aby se obalily a trochu zregenerovaly..
A jakou máš přírodní barvu vlasů? A jak to snášíš ty, odrůstání?

Děkuju moc za podporu. Ono je to fakt těžký slyšet tohle od rodiny. Je mi jedno, co si myslí nějakej nahodilej člověk v obchodě, na ulici nebo známej, kterýho jsem viděla naposledy na střední. Ale když mi to řekne mamka a ségra, tak to fakt bolí. Přitom já bych je podporovala i když by měly na hlavě desitibarevný dredy. Z nějakýho důvodu to chtěly, tak bych jim to nevyvracela. A rozhodně ne tak hnusně tedy. Možná to úplně zkrátím a picnu do toho úplně teňoulinkej melír jako na obrázku, aby to nevypadalo tak děsně. Ještě nevím.

Reaguji na VeronikaEma: Jestli můžu poradit, melír si už nenechávej dělat (ani tenoučkej). Pořád by to pak byl běh na dlouhou trať nechat to odrůst. Já mám svojí barvu středně hnědou a odrůstá světlá hnědá (přebarvený melír na hnědou).

Reaguji na Hubák: Máš pravdu. Dělat si ho nebudu. Včera jsem byla u kámošky. Ona je tu taková dámička, všechno má vždycky luxusní a říkala mi: Hele, ty máš nějaký hezký vlasy, moc ti ta barva sluší. To mě tak strašně moc potěšilo, že jsem si řekla. že na kecy mamky a ségry kašlu a nechám si to fakt takhle. Navíc si říkám, že v létě se zase vyšisujou, takže to bude sun kissed, ale přirozeně a bez odbarvovače.

Vydržely jste, holky, nebarvit? Já pořád držím .

Reaguji na Hubák: Šikulka! Jak máš veliký odrosty? Já jsem se byla akorát ostříhat tak o 5cm. Měla jsem tu blond konce úplně tenký a zasuchaný. Hlásím odrost cca 7-8cm, jak kde.

Reaguji na VeronikaEma: Já mám odrost kolem deseti centimetrů. Na zastřižení konečků jdu desátého března.

Ahoj holk, jdu sem s takovou lehčí depkou. Poslední asi dva týdny mě ty moje vlasy štvou naprosto strašně. Nemůžu se na ně ani podívat. Myslela jsem si, že do svatby už budu mít luxusní odrost vyadající jako ombré, ale chyba lávky. Mám asi 10 cm, do délky odrostu pod uši mám ještě s.akra daleko. Nejraději bych si zašla na melír, mám to fakt hrozný. Navíc se v tý svý barvě vůbec necejtím. Jenže vidím, jak jsou vlasy zdravé a talky mi je líto těch 10 měsíců odrůstání jen tak zahodit. Máte někdo podobný pocity? Kdy vás tohle přešlo?

Ahoj, taky se hlásím s odrůstající světlou blond, na svou přírodní, špinavou. Pravděpodobně bych o ničem takovým ani nepřemýšlela, v blond jsem se cítila dobře, jenže minulý rok v srpnu mi kadeřnice vlasy úplně zničila. Měla jsem něco jako balayage a šla jsem s tím, aby mi tu barvu zase trochu "zvedla", protože mi už hodně odrůstala. Dopadla jsem tak, že mi vyperoxidovala skoro celou hlavu (podotýkám, že to byla ta stejná kadeřnice, kam jsem chodila předtím, nevím, co se stalo, domluva byla furt stejná), vzadu mi udělala fleky, místy barva chytla do žluta no a o kvalitě vlasů ani nemluvím, spálila mi je. Vypadalo to hrozně, úplný chemlon, vlasy se mi lámaly klidně v půlce. Dávají se postupně do kupy potom šoku (musela jsem pak jít ještě na zpravení k jiné kadeřnici), ale furt se cuchají, jsou suché, takže neustále nosím culíky a drdoly, rozpuštěné minimálně. Těším se, až to zničené ostříhám. Momentálně mám vlasy nad prsa, ale víc je asi zkracovat nechci, spíš z toho důvodu, že mám široký obličej a krátké vlasy by tomu taky moc nepomohly, tak chodím jen na konečky.
Už to bude skoro rok a vlasy mám zatím odrostlé něco po uši. Jsem teď v bodě, kdy se nemůžu rozhodnout, jestli je nechat odrůst úplně a nebo zase nechat udělat balayage. Nevím, jestli se mi moje přírodní barva líbí. Na některém světle je pěkná, blonďatá a říkám si, jak jsem si je vůbec kdy mohla obarvit. No a na jiném světle jsou šíleně tmavé, taková ta ošklivá, myší hnědá a připadám si úplně odporně. Ta blond mi dávala nějaký sebevědomí. Teď si připadám nevýrazná a na některém světle to vypadá fakt šíleně (tmavá a najednou bum, zničená světlá). Navíc ještě tolik mi toho musí odrůst... Přemýšlím pořád znova a znova nad tou balayage, případně na to dát nějaký přeliv, že by se vlasy i trochu "zpevnily". Vážně netuším, ale jsem z toho zoufalá. Několik prvních měsíců po tom šíleným zákroku jsem probrečela.

Ahoj, taky se hlásím s odrůstající světlou blond, na svou přírodní, špinavou. Pravděpodobně bych o ničem takovým ani nepřemýšlela, v blond jsem se cítila dobře, jenže minulý rok v srpnu mi kadeřnice vlasy úplně zničila. Měla jsem něco jako balayage a šla jsem s tím, aby mi tu barvu zase trochu "zvedla", protože mi už hodně odrůstala. Dopadla jsem tak, že mi vyperoxidovala skoro celou hlavu (podotýkám, že to byla ta stejná kadeřnice, kam jsem chodila předtím, nevím, co se stalo, domluva byla furt stejná), vzadu mi udělala fleky, místy barva chytla do žluta no a o kvalitě vlasů ani nemluvím, spálila mi je. Vypadalo to hrozně, úplný chemlon, vlasy se mi lámaly klidně v půlce. Dávají se postupně do kupy potom šoku (musela jsem pak jít ještě na zpravení k jiné kadeřnici), ale furt se cuchají, jsou suché, takže neustále nosím culíky a drdoly, rozpuštěné minimálně. Těším se, až to zničené ostříhám. Momentálně mám vlasy nad prsa, ale víc je asi zkracovat nechci, spíš z toho důvodu, že mám široký obličej a krátké vlasy by tomu taky moc nepomohly, tak chodím jen na konečky.
Už to bude skoro rok a vlasy mám zatím odrostlé něco po uši. Jsem teď v bodě, kdy se nemůžu rozhodnout, jestli je nechat odrůst úplně a nebo zase nechat udělat balayage. Nevím, jestli se mi moje přírodní barva líbí. Na některém světle je pěkná, blonďatá a říkám si, jak jsem si je vůbec kdy mohla obarvit. No a na jiném světle jsou šíleně tmavé, taková ta ošklivá, myší hnědá a připadám si úplně odporně. Ta blond mi dávala nějaký sebevědomí. Teď si připadám nevýrazná a na některém světle to vypadá fakt šíleně (tmavá a najednou bum, zničená světlá). Navíc ještě tolik mi toho musí odrůst... Přemýšlím pořád znova a znova nad tou balayage, případně na to dát nějaký přeliv, že by se vlasy i trochu "zpevnily". Vážně netuším, ale jsem z toho zoufalá. Několik prvních měsíců po tom šíleným zákroku jsem probrečela.

Tak včera to byl přesně rok, co jsem naposledy byla na melíru.Od té doby se chodím ke kadeřnici jen stříhat. Mám velikou radost, když tam nechám ty moje blond chudáky, který jsou suchý a cuchající se. Odrost mám přes 13cm, už je to skoro u uší, začíná to vypadat opravdu dobře, trochu jako ombré. Někdy mi přijde celej roces jako nekonečnej, ale věřím, že teď mám to nejhorší za sebou a fakt to vydržím. Docela jsem přišla mojí barvě na chuť. vždycky jsem se vyhejbala barvám do zrz a teď, když mi je sluníčko šisuje do měděna a trochu do blond, tak se mi to moc líbí. Používám Biohar, Redken, teď jsem začala brát Veniru. tak uvidíme, jak to bude pokračovat dál.