Milovnice hokeje

Ty příběhy to bylo smutné. U toho mi selhal hlas. Jak to člověk ještě slyší .
Je mi strašně líto všech kluků, nejvíc samozřejmě našich, protože k nim člověk má blízko, jim jsme fandili, na ně jsme se soustředili a na ně jsme pyšný , ale truchlím za všechny. Tolik zbytečně zmařených mladých životů .
Tohle mně také rozbrečelo .

http://tn.nova.cz/sport/hokej/khl/ceremonie-meli-h rat-zapas-misto-toho-uctivali-pamatku-mrtvych-soup eru-video.html

Mně to stačilo v televizi a neudržela jsem to . Na živo to musí být ještě víc citlivější.

Uvažuji zda jet do Prahy v neděli, naposledy se rozloučit - ale zatím se mnou nikdo nechce jít a já sama nevím zda bych to zvládla, přeci jen to asi bude hooodně hoooodně smutný a ukápne nejedna slza .

No...mě to stačilo dnes, takže ještě štěstí, že mám Prahu tak daleko, protože jinak by mi to beztak nedalo...

http://tn.nova.cz/sport/hokej/khl/ceremonie-meli-h rat-zapas-misto-toho-uctivali-pamatku-mrtvych-soup eru-video.html

je to nekutečné.

No já to mám hodinku cesty autobusem právě, že co by kamenem dohodil . Hodně mně to láká, ale zase vím, že sama bych to prostě nedala. Zkusím napsat známým v Praze zda někdo jde

Tak to byl nějaký šplecht, není to pravda, prý žije, no to jsem nechtěla, omlouvám se na dálku. Strašně myslím a kdybych byla věřící, tak se modlím, na jejich manželky, děti, příbuzné, známé, a na rodiče, pro které je to rána největší, jakou vůbec můžou zažít. Rodiče by své děti prostě přežívat neměli.
Jak dneska ve zprávách chlapík z Ruska prosil o odpuštění, že nedokázali ochránit naše chlapce...valily se mi slzy po obličeji stejně jako teď. Opravdu nevím, co bych mu řekla.

Ano...

Nejede mi to
- no tak už trochu jo.... moc pěkně vymyšlené.

Reaguji na Gogelka17:
Na to jsme s mamkou koukaly, to množství těch fotek člověka omráčí...mamka jenom vydechla..."tolik"

Já jsem zvědavá jak to zvládnou 2 přeživší .... pořád všude mluví, jaké mají štěstí a já si pořád říkám, jestli je to vážně štěstí. Jako je, obrovské, ale ...... Ta představa probrat se popálená (90% proboha!), polámaná, dozvědět se, že všichni mí kamarádi a spoluhráči jsou mrtví....brrr mrazí mě. Neskutečný nápor na psychiku....

http://www.youtube.com/watch?v=9y9MrfvGniE&feature =player_embedded

.

Když tady čtu ty naše rozhovory z MS jak jsem psala, že já chci Marka ..... . Jak jsme plánovaly a těšily se na kluky na MS 2015 .

Opravdu přeji upřímnou soustrast rodinám, dětem, rodičům, přátelům..... .

NAVŽDY V NAŠICH SRDCÍCH .

„Obejmul jsem své děti, budu s nimi tak hodně, jak jen to je možné. Nic nenechávejte na zítřek, protože nevíte, co přijde,“ dodal Babcock, který se nemohl dočkat, až vezme do náruče své tři děti. Získal tvrdou připomínkou toho, jak drahocenný je čas s rodinou. Tou je pro něj manželka Maureen a děti Allie, Michael a Taylor.

trenér Detroitu Mike Babcock

Myslím, že to vystihl dokonale

Jak jsme viděla toho pána v těch slipech jenom na tom lehátku jak trpěl, jak naříkal, popálený, v šoku ..... Tak jsem přesně řekla tyhle slova. A to, že bych já asi na jejich místě možná raději umřela..... Jelikož jsou na tom za prvé hodně špatně, pánev zničená, popáleniny, hlava moc poraněná. A potom žít s tím, že vlastně lidi, kteří jsou jako tvoje druhá rodina ( protože hokejisti většinou svůj klub mají jako druhou rodinu, že ) .....

A jak ještě říkali, že nějaká těla ještě byla připoutaná k sedadlům .

Nádhera. Nejde víc než souhlasit.

Tak to je moc krásný

http://isport.blesk.cz/clanek/blogy-redaktori-luka s-tomek/109832/pieta-sefredaktora-lukase-tomka-cas -se-zastavil-a-mozek-nechtel-chapat.html

Tohle je moc hezký článek, hezky napsáno.

Reaguji na Consuela Banana Hammock:

Zase řvu jako želva .

K lidem, díky nimž v životě prožili chvíle radosti, hrdosti a euforie.

To je přesný .