Jak jste zvládli smířit se s tím že milovaného člověka už nikdy nebudete mít?

tak ten můj ex se nastěhoval k tý svý prakticky hned, protože neměl kde bydlet, bydlel u mě. Když jsme se rozešli, tak bydlel u kamaráda a hned pak u ní. Byla jsem z toho taky vyřízená, jak se tak rychle může k někomu nastěhovat. Taky jsem si myslela, jak je zamilovanej, když se tak rychle sestěhovali, ale ejhle kamarád mi pak říkal, jak si můj ex vylejval srdíčko, že mě pořád miluje... Takže to tak zas tak horký bejt nemusí, ale těžko říct.
Dneska už je s ní hrozně dlouho a jeden z důvodů, proč my dva se nevídáme, protože ona si to nepřeje.
Pořád si říkám, že to tak asi mělo být, že nám nebylo souzeno spolu být. Rozešli jsme se úplně ze stejnýho důvodu, nevážila jsem si toho, co mám....šla za jiným, abych si uvědomila, že on byl ten pravý pro mě, ale to bylo pozdě. I dneska na něj občas myslím, ale už je to jiný. Ale byla hodně dlouhá doba, kdy mě myšlenka na něj dokázala hodně rozplakat a vydeptat. Čím dřív s tím něco uděláš, tím líp. Tak si jen dejte kafčo a nenápadně vyzjisti, jak to s ní má. Když řekne tobě, že jí miluje, tak aspoň budeš vědět na čem jsi..

Nejlepší řešení je podle mě udělat rázný krok. Prostě si s ním promluv, řekni mu, co cítíš, nemáš co ztratit. Třeba to bude mít romantický konec. Když ne, ujasníš si to jednou provždy a budeš za tím moc udělat tlustou čáru. Sice to chvíli bude hodně bolet, ale o to rychleji to přejde. V začátcích můžeš třeba vyhledat pomoc psychologa. Rozhodně ale nečekej a nedoufej, že za tebou sám přijde, tím si jedině ubližuješ. Ty máš ve svých citech jasno, on nejspíš taky. Buď je současná jen povrchní známost a na tebe nezapomněl, nebo je už někde jinde, v tom případě čas nic nezmění. Uvidíš, že když si budeš jistá, jak se věci mají, uleví se tí a snáze se se situací vyrovnáš.

Asi je to nejlepší řešení.Za zkoušku nic nedáš.On třeba ani neví jak by jsi o něho stála a,že ho máš ráda a než zůstat sám tak chce zkusit žít zase jako dřív i,když ne stebou.Jen to udělej rychle,protože třeba ta holka je na něj hodná a má ho fakt ráda takže než se ti vážně zamiluje.A i pro ni by to byla po delší době rána.Buď k tobě cítí něco tak silnýho,že to vyřeší a pokud né tak by to nemělo stejně smysl,ale věř,že o tom bude přemýšlet,ale pokud mu to ze studu a strachu neřekneš tak se nic nestane.

Holky děkuju!! Nejdřív jsem si říkala, že mu o tom, co k němu cítím, už nikdy nepovím. Že žije s jinou a nechtěla jsem "dolízat" a taky jsem si říkala, že kdyby miloval on mě, tak by přišel sám...nechtěla jsem mu zasahovat už do života a říkala si, že to tak má být....ale po přečtení vašich příspěvků bojuju....a risknu to. Nebudu mu říkat žádné miluju tě, ale jen, že ho mám pořád ráda....snad pochopí....

Tak držím palečky a dej vědět jak si dopadla

Ahoj holky, takže to dopadlo, jak jsem předpokládala - definitivní konec. Viděli jsme se minulý týden, kdy se stavoval pro něco u mýho táty, volal mi, jestli dáme kávu, tak jsme se sešli. Bavili jsme se tak celkově o všem, nevydržela jsem to(chtěla jsem vědět pravdu za každou cenu) a zeptala se jak mu to klape s jeho přítelkyní. Řekl mi, že se o tom nechce bavit, že je mu to vůči mně blbý, tak jsem si zahrála na hrdinku, že jsme přece dospělí a každej už máme jiný život, a že mě jen zajímá, jak jim to klape. Na to mi odpověděl, že si nestěžuje! A bylo to...z jeho řečí když jsme se bavili o všem jsem zjistila, že už s ní byl na 3 dovolených, jeho rodina ji vzala v pohodě atd. Rychle jsem to setkání ukončila, nechtěla jsem, aby mě viděl plakat...pak jsem to nevydržela a napsala mu, že ho mám pořád víc než ráda, že byl to nejlepší co mě v životě potkalo a at se má dobře. na to mi samozřejmě nic neodepsal, ale jsem ráda, že jsem mu to napsala. Osobně jsem to prostě v tu chvíli nedala. Byl to hroznej pocit vedle něho sedět a vědět, že už se ho nesmím dotknout..Celej víkend ležím a brečím a přemýšlím, jak je s ní...krásně si ubližuju, ale vím konečně po 6 letech, že tady to všechno končí...strašně to bolí, ale udělala jsem maximum, nechci ho vídat a nic o něm vědět. BUDU NA NĚHO POŘÁD MYSLET, jen doufám, že potkám jednou někoho, s kým mi bude dobře a budu štastná. Ted tomu nevěřím, musím si to ted ještě nějakou dobu pořádně vyžrat....

FateFa
Je mi to moc líto,ale třeba bude o tobě a slovech co jsi mu řekla ještě přemýšlet.V jiném případě je lepší se už ani nevídat to je potom moc bolestné.Sama to moc dobře znám.

Vanilinka: moc děkuju, ty jsi na tom jak? Jak jsi to zvládla ty?

Moc špatně,trvat to bude moc dlouho než se člověk z takové rány vzpamatuje.Myslím na to hezký a pak mi je o to více smutno.

Moje kamarádka prožívá něco podobného - rozešla se se svým přítelem a teď toho lituje a říká si, že to je její životní láska a jakou udělala hloupost... (já osobně si myslím, že je to takhle nejlepší, protože on nebyl zralý na dlouhodobý vztah, vůbec si jí nevážil) Každopádně, co ti můžu doporučit - najdi si něco, co tě bude psychicky i fyzicky zaměstnávat na maximum, nějakého koníčka, nebo začni nějaký kurz, cokoli, co tě bude bavit, věnuj se tomu jak nejvíc budeš moct. Přijdeš díky tomu na lepší myšlenky a navíc přitom třeba narazíš na někoho mnohem lepšího Hlavně nebuď sama a snaž se na to nemyslet, takhle se budeš jenom utápět v depresi a to nikdy nikomu nepomohlo držím ti palečky

Kacrum: děkuju za podporu, snažím se, ale vzpomínky jsou někdy opravdu svinstvo, nejhorší jsou noci ach jo...
Vanilinka: opustil tě nebo jsi udělala podobnou chybu jako já?

mě to trvalo přes dva roky, co jsem se nemohla od svého partnera odtrhnout, prostě jsem se jednoho dne neplánovaně zničeho nic zamilovala do souseda v autobuse na cestě na návštěvu za tehdy již bývalým přítelem, jela jsem za ním, bo jsem se na něho těšila, normálně jsme spolu bydleli v jeho bytě, přemýšleli nad tím, dát to zase dohromady, a cestou za ním se to prostě stalo

myslím si, že v životě musíme potkat všechny ty lidičky, lásky, opětovaný vztahy, neopětovaný vztahy, protože si to tak prostě prožít musíme, jinak by to nebyl náš život, a každý smutná konec je krásný jenom proto, že pak následuje ještě krásnější začátek

Tak zrovna dneska mam takovou depku z toho, že už nebudu mít toho svýho medvídka... Prostě já to tak cítím že to je pro mě osudovej kluk.... ale on ne....tak jsem mu dneska dala posledni ahoj a brečím co jsem přišla odpoledne domu až do teďka.... když vidím na fb co píše ostatním holkám ... dožírá mě to nehorázným způsobem .... myslela jsem že jsem na světě s těmito pocity sama, ale vidím že je vás tu docela dost..

ahoj holky já mám 4 měsíce po rozchodu a brala jsem to zatím dobře. můj ex mě podváděl, lhal, prostě člověk, který ještě není zralý pro vztah. myslela jsem si ,že jsem v pohodě, ale před pár dny jsme byli nuceni spolu být na oslavě naších společných přátel..hodně jsme si rozuměli, choval se ke mě hezky a naši známí mi řekli že ho to mrzí že se se mnou rozešel. podle jeho chování mi to taky tak přislo..večer jak už byl trošku v náladě mě řekl že má výčitky a mezí ho to, ale že se tak rozhodl tak s tím prostě musí bojovat. je to tvrdohlavý beran. nevím co mám dělat jsem z toho hodně zmatená..vím že mě má pořád rád, ale přes tu svoji blbou povahu a to že neumí uznat chybu mě to prostě neřekne, je až moc ješitný..strašně me to mrzí..

já jsem taky beran a co vím, tak mě bavilo jenom to, co jsem si musela dobýt, když už jsem to měla, tak mě to přestalo bavit - tedy beru své potencionální partnery,
vím, že beran se rychle dokáže zamilovat, a když miluje, tak opravdu miluje a dokáže být i věrný, jakmile to tak necítí, hledá si jinde, - i když já mám ještě ascedent štíra, a to to ještě podporuje

uvidíš, nech mu čas