Byla jsem znásilněna

no oni někteří opravdu koukají dost slizce. Pokud to tak nemáš s každým druhým, tak paranoidní nejsi. Já zas dneska šla po ulici a už jsem viděla, že někdo dost civí (potetovaný týpek), ale neřešila jsem to. Pak jsem zašla do budovy, kam jsem potřebovala a on také. Vlastně mi ještě podržel vchodové dveře a pak mě nechal jít první do dlouhých strmých schodů, takže mi, tipuju, čuměl celou dobu na zadek. Něco jsem si tam zařizovala v jedné kanceláři a pak si odskočila na záchod. On byl ještě na chodbě (na něco čekal) a ten pohled stál za to. Velmi intenzivní, přímočarý pohled. Když jsem vyšla ze záchodu, tak zas. Chápu, že to mohl být i slušný chlap, který jen vyjadřoval zájem (nechci mu křivdit!), ale u některých týpků je to prostě nepříjemné. Myslím, že ženská intuice není blbá.

Reaguji na sapca: Sapco, moc Ti přeju, že máš chlapa, o kterého se můžeš opřít a obdivuju Tě, žes mu to dokázala říct i to , žes to tady dokázala napsat - já to tedy taky zkusím.

Když mi bylo 14 let, přepadli mě chlap v bytě - dostal se za mnou dovnitř, když jsem šla ze školy. Svlékl mi kalhotky a osahával mě a hrozil, že když budu křičet, tak mě zabije...K samotnému znásilnění nakonec nedošlo, ale poznamenalo mne to na celý život, dlooouho jsem se chlapů a kluků bála - první styk jsem měla až ve 28 letech a i to byl docela oříšek, nedařilo se, podvědomě jsem se bránila..povedlo se to až za nějaký čas. Ale měla jsem štěstí, tenhle chlap je dnes mým manželem už přes 20 let, je to báječný mužský a moc se milujeme, ale o tomhle, O TOMHLE jsem mu neřekla nikdy. Tehdy jsem to řekla mamce a ta to pověděla tátovi, volali jsme policajty, sepsali protokol, odvezl imě na stanici, kde mi promítali fotky různých úchylů, jestli někoho nepoznám - no fuj..Nikdy jsem o tom nedokázala s nikým mluvit, až vlastně ted tady

Strašne veci.., Moju 17 ročnú kamarátku znásilnil cizí chlap, ona sa pokúsila o samovraždu, našťastie ju zachránili. Vie to len ona, ja a jej doktori. No, a po tom čo sama na sebe spáchala, si uvedomila, že to už nebude riešiť. A že to, že si chcela ublížiť bola blbosť. Hlavne nemyslite negativne a neprivolávajte to, nechodte nikdy same večer, ale ani za bieleho dňa opusteným miestom. treba si dávať pozor.
No a určite doporučujem psychologa.

V egypte je toto bežné. NIKDY nesmiete v takých destináciach chodiť same !
A taký argument,m akože sme traja kamaráti a potvrdíme si alibi je dosť chabý--prinajmenšom to na nich vrhne zlé svetlo. Neverím, že by im to prešlo..jakože sme traja kamoši a ona si vymýšla...

ttjn, jako do egypta ani do zadny arabácký zeme bych nikdy nejela uz z tohledle důvodu! tam sou strasny swine, ta jejich nátura ošahávat věčne holky mě už fakt **** Na takovýhle lidi se musí prostě vystartovat a staci nekdy i delat naznaky ze ho chces zmlatit, no proste musej poradne dostat do drzky od holky

hlavne taky na tech diskoškách muzou bjet pekny swine !

jo a takovy ty nazory ze si zena za znasilneni muze sama, tak za to bych střílela :@

Začala jsem tuhle diskuzi číst s tím, že mě se to vlastně tak netýká, ale začalo se mi vybavovat tolik věcí, že sama zírám...
Poprvé se mi stalo asi v sedmé třídě, že se mi doslova na záda v tramvaji přilepil nějakej chlap. Vystoupil se mnou a trvalo asi další hodinu a půl, než jsem ho setřásla. Strašně jsem se bála zajít do domu, že tam vleze za mnou, tak jsem chodila kolem.
Podruhé to bylo ve škole, celou devátou třídu mě obtěžoval spolužák. Což znamenalo, že si mě někde vyhlídl, přimáčkl ke zdi/ k lavici a začal mi mačkat prsa nebo prostor mezi nohama. Bylo to dost hrozný a vyvrcholilo to na škole v přírodě, kde jsme měly s holkama sice nejlepší pokoj, ale zato jsme byly jediný na patře a on se každý večer dobýval dovnitř a přes den mě obtěžoval na výletech. Pak už jsem se držela jen u třídní a když se mě konečně(!) zastala, tak jí velmi sprostě řekl, že to není její věc a ona od té doby už neřekla NIC!. Třešničkou na dortu byla epizoda, když přišel na hodinu fyzikář, postavil se proti nám a s vážnou tváří prohlásil, že všechna děvčata by si měla uvědomit, že chlapci nás jen tak pošťuchují, když nás popadnou a vlečnou na Pány. A kopnout některého z nich mezi nohy znamená možnost, že ten chudák bude mít následky. A pro nás by pak mohla být následkem dvojka z chování, jak se právě jedné agresorce možné i stane. To už jsem věděla, že mi nejen nikdo nepomůže, ale že v případě obrany na tom budu já ta špatná.
Když vynechám obtěžování v metru apod, mám ještě zážitek s doktorem, ke kterému jsem přišla asi ve 14 s klíštětem po návratu z tábora (už si dost dobře nevzpomínám, proč). Pátek odpoledne, jako jediný ordinoval a vykázal mamku z ordinace. Chtěl po mě, abych si svlékla šortky. Když jsem mu řekla, že klíště mám ale na lýtku, zamračil se, odkašlal si a zadrmolil, že bych si je ale přesto měla sundat. Pak jsem si musela lehnout a proběhlo odstraňovaní. Fakt se mě dotýkal po nohách všude možně, bylo to takové hodně divné a cítila jsem se nepříjemně. Když už jsem se konečně chtěla zvednout, tak mě zatlačil zpět s tím, že mě ale musí prohlédnout kompletně, protože takové klíště si nejčastěji vleze někam, kam si člověk nevidí (vyjmenovávat nemusím) a ať se tedy svléknu celá. Několikrát jsem zopakovala, že se doma určitě prohlídnu, ale on vůbec neodstoupil od lehátka. Bála jsem se dost, hlavně jsem ale doufala, že mamka třeba zaklepe, protože už jsem tam byla aspoň dvacet minut. Nestalo se, tak jsem slezla rychle na druhou stranu lehátka, natáhla na sebe kraťasy a vypadla ven.
Myslím, že hrozné musí být, když vás někdo přepadne v noci venku, protože tam jste snadná oběť. Stalo se to kamarádkám a přestože se ubránily, jsou to tak neuvěřitelný historky (jedna třeba utíkala před človekem s nožem a skočila do cesty taxikáři, který musel zastavit a nabrat ji, ale vysadil ji doslova za rohem, protože prý na ni nemá čas a jinde mu utíká kšeft), že vím, že tam už jde víc o štěstí než umění sebeobrany.
Navíc kamarád, který šel k policii, říkal, že prý asi třičtvrtiny hlášených znásilnění jsou smyšlené historky. Když jsem se ho ptala, jak na to přišel, tak prý proto, že je pak ty ženský odvolají, nebo že na to prostě chybí důkaz. Jednoduše mluví s nima tak dlouho stylem: "a jste si jistá, že jste to nechtěla?", že to ta žena vzdá. Docela jsme se tenkrát pohádali...já už se vůbec nedivím slečnám, které znásilnění nenahlásí, protože si řeknou, že jim nikdo neuvěří.
Ale stejně prosím - hlaste to. Protože jinak Ti zmetci budou ubližovat dál. A nějaká provokace ze strany žen, jak tu několik lidí psalo...nebudem chodit zahalený. Ale když už musím jít v noci v mini a s výstřihem, pak jedině se spolehlivým doprovodem. V každém případě ale NEHODLÁM omlouvat chlapy, chudinky vyprovokované. Mě když někdo naštve, taky na něj nejdu s nožem. Aby pak někdo jiný řekl: ale on si za to mohl, on ji vyprovokoval...To by totiž ani nikdo neřekl...

Dobrý den,
je mi trapné Vás obtěžovat mým dotazem, ale přesto musím. Jsem studentkou VŠ a právě píši bakalářskou práci na téma znásilnění. Vybrala jsem si ho protože si myslím, že je to téma značně tabuizované, opředené mýty, kvůli kterým se mnohé/mnozí z Vás neskutečně dlouho trápí.
Pokud by některá z Vás našla (některý z Vás našel) odvahu podělit se svým příběhem, či odpovědět na pár otázek, tak mi prosím napište na e-mail ************************** ... Ještě jednou se omlouvám. A zároveň děkuji všem, kteří najdou odvahu a ochotu mi pomoci s šířením pravdy o tomto hrůzném činu.

hrozný
já chlapům moc nevěřím, i když vím, že slušní a správní chlapi jsou, těch slizáků je pořád dost....jen s kolika zadanýma jsem se setkala, kteří když mají příležitost dělají návrhy jiným slečnám
já chodím i třeba raději k doktorce než třeba k doktorovi, protože taky už jsem se setkala s oplzlákem, ale vím, že to už je trochu přehnané))
a ani se nedivím, že někdo může mít víc hrozných zkušeností, zvlášť pokud holka chodí často sama nebo večer...
já se odjakživa snažím vyhýbat nebezpečným situacím - doprovody, taxík, snažím se vyhýbat opuštěným místům atd...navíc, rodiče jsou hodně starostliví a když bylo třeba, tak pro mě dojeli nebo tak, abych nemusela jít někde v noci sama...a stejně jsem zažila vícekrát obtěžování, jednou mě nějakej hnusák sledoval skoro až k domovu, tak jsem zavolala bratra, naštěstí pro mě mohl přijít...
je to těžký no, dřív jsem občas ráda nosila vyzývavější oblečení ale teď už moc ne, fakt to není nic příjemného oplzlé poznámky apodobně, chlapi si skoro myslí, že je to svolení si šahnout a nakonec se ještě holka cítí provinile....ale zas, taky nechci chodit jen v pytli od brambor žejo))
co se týče ciziny, stačí bohatě itálie a tyhle jižní země, v egyptě ani tunisu jsem nebyla, ale taky jsem slyšela od holek, že je to tam hrozný, takže ani nemám nějak chuť tam jezdit...
pepřák jsem taky nosívala, ale pochybuju že by mi nějak pomohl)) možná základy sebeobrany nejsou od věci..