Až extrémní strach ze smrti

To ta Tvoje máti by mala ísť k psychologovi, veď ťa normálne straší ... to je jasné že takéto reči budú mať na teba vplyv

Mně tyhle stavy opravdu nepřipadají normální a doporučila byhc návštěvu psychiatra a psychologa, už jenom tím, že píšeš, jak se to stupňuje. Vypadá to jako nějaká úzkostná porucha

Já myslím, že u Tebe hlavně z tohoto:

Myslím, že tvá příčina strachu ze smrti pramení právě z nevyrovnané a promiň, i narušené matky.
Rozhodně bych zašla za psychologem a máti vzala sebou.

Ještě jsem se chtěla zeptat.
Lakoonko, proč je Tvá matka taková? Co jí vede k tomu, že vyhrožuje sebevraždou...?

to se asi ptáš špatné osoby, to ví zajisté jen její matka ( možná taky ne) a příčina může být jakákoliv. Kdo chce spáchat sebevraždu zpravidla k tomu žádný extra velký důvod nepotřebuje. Vše pramení z nějakého pocitu nedostatečnosti a útěku před realitou se , kterou se nedokáže vyrovnat mimo jiné.

tak múže to být i jedna z forem psychického vydírání.Ona si asi ani neuvědomuje co tím působí ostatním., bohužel.

nemyslím, že je to až tak nenormální spousta lidí z toho má až panický strach , prostředí ve kterém žije ( viz její matka) jí na tom strachu jen přidává.A , že se strach stupňuje je logické. Strach přitahuje jenom strach čím více se na to soustředíš tím se zvyšuje .To , že jí utluměj medikací na úzkost strach stejně neodstraní.Takže ne vždy je psychiatr nejlepší řešení.

AHoj,mně se to stalo,když jsem umírala na meningokoka, 3 měsíce po nemoci jsem se vzpružila a hned jsem začla plašit,že si musim jeste neco užít,ale pak jsem na 3 roky upadla do depresí,antidepresiva mi nepomohla..Přemejšlela jsem ,jestli nemám další nemoci,aids nebo rakovinu,jestli nabourám apod,úplně to vynervovalo,když jsem si na to vzpomněla,že jsem měla tep snad 120 v klidu.Nakonec jsem se z toho tak nějak vyhraba,že jsem začla makat jak černoch I teď mě to někdy chytne,ale vylízala jsem se z toho sama.

Jo přesně! Mě to hodně změnilo pohled na smrt

Já mám podobný problém,ani se tak nebojím toho že nic nebude jako toho,že bych tady naopak nechala rodinu,přítele,věci které jsem nedotáhla dokonce.Když cestuju do školy nebo do práce mám myšlenky úplně jinde ale jakmile nasednu třeba do auta hned vidím nějakou smrtelnou nehodu,když jdu domů pořád se otáčím protože se bojím že ke mě někdo přiskočí a zabije.Asi se spíš moc dívám na filmy,lidský život mi přijde strašně křehký a že se dá ve vteřině ztratit ani nevíte jak..

Všechno co se ti děje, má nějaký důvod. A děje se to proto, abys to pochopila a vyřešila.

Přesně tak. Příčina je mnohdy jinde.

A proč je tak důležíté pro tebe dělat něco, za co si tě lidi budou pamatovat? Důležitější snad je, jak se cítíš, abys žila i pro sebe.

Žádná nicota po smrti není
Pokud to vezmu z toho esoterického hlediska, po smrti je to krásné. Dostaneš se do světla, kde je to úžasné,bez starosti a plné lásky. Duše o tom často vypovídají. Uvádějí, že narození je velké trauma, né smrt. Lidé se bojí smrti, protože tíhnou hrozně k tomuto světu. Rozumím, že je to těžké ale stejně s tím nic nenaděláte. A pokud se naladíte na lásku, a začnete tento strach nějak z duchovního hlediska řešit, (může tam být i nějaký pozůstatek z minulých životů) bude to hned jednodušší. Vlastní zkušenost.

Tohle všechno z mé vlastní zkušenosti živí televize, internet a samé negativní zprávy. Může to být jedním z důvodů. Čím víc se tím člověk živí, tím víc to přivolává. Když se třeba díváš na nějaký horor, tvoje podvědomí nerozezná co je jen film nebo skutečnost. A už to jede.

Každý člověk má právo na to, aby mu někdo pomohl. A nemusíš se se vším poprat sama. To je zase typicky naučen lidský vzorec. Radši nikomu nic neříct, aby si někdo něco nemyslel atd.

ja sa tiež neskutočne bojím smrti.... pamätám sa, že ked som bola menšia tak som si z ničoho nič na to spomenula, že čo bude po živote...tma, nič, proste to čo pred narodením? ani to si nepamatáme... neskutočne ma to vydesilo, teraz sa mi to zas vrátilo... strašne ma to desí.. ale potom si spomeniem na to, že možno časom, ako všetci starí ľudia už chcú ísť preč, sami sa tam berú...niekde na druhú stranu...možno časom si uvedomíme, že to tak musí byť.. zoberte si napr. že vám zomrie niekto blízky, manžel s ktorým ste strávili roky, mali spolu deti atď a zrazu tu s vami nie je...možno budeme mať ten pocit, že chceme ísť za ním .....a niekde na druhej strane nás čaká ďalší spoločný život..