Jak poznat, že je na čase vztah skončit?

a ještě něco, nemá to co dělat s kvalitou milování, to je samozřejmě s manželem vychytanější

tak to bych spíš řekla, že ne

Mejanka

to je si pravda, taky to tak cítím - necítím, protě v tom období, kdy bych mohla být těhotná nemám na současného přítele chuť a leze mi na nervy
zatím co toužím o někom - ne zcela konktrétním - jiném - prostě hledám příležitost, kde se zamilovat - není to jen o sexu

To samý jsem prožívala nedávno, akorát po 3 a půl letech vztahu. Nebyli jsme spolu už schopný normálně mluvit bez toho, aniž bysme se po pár minutách debaty (kdy jsme se ještě ovládali) nepohádali a neuzavřeli to stím, že my dva se prostě dohodnout nemůžeme. A pak nanovo – odhodlání se domluvit a zase to sklouzlo k hádce.
Nicméně jsme zůstali spolu a po čase se to uklidnilo. Neříkám, že máme vyhráno, ale myslím, že jsme celkem stabilizovaný Důležitý je spolu opravdu chtít být a pak se dá překonat spousta věcí. Pořád mám ale v hlavě pár ošklivých věcí, který mi tehdy přítel řekl a těžko mě asi někdy přestanou mrzet

Ahoj..meli sme to taky tak..po 2 letech přišla krize a rozešli jsme se..jenže láska je láska a nai né po měsíci co jsme pořád byli v kontaktu jsme se k sobě vrátili..A musím říct, že jsem se strachovala ale myslím, že je to ted lepší než to bývalo..ale samozřejmě chtáme se občas pořád..Ted po třech letech sme spolu začli i bydlet a než si zvykneš zas na nový věci tak pár hádek proběhne..popravdě asi ani neznám pár co by se občas chytnul...Třeba mi včera kvůli uplné blbosti..ani vlastně ted nevim proč se přítel tak urazil..spal dokonce v obývaku jak malej tak jen dofám, že to bude v klidu protiže pán je uraženej a nemluví semnou.Přitom šlo o to, že byl v práci děla kuchaře do noci...No ja se kolem pul 12 vzbudila volam mu jak na tom je..a on že jede v autě ž eme vubec neslyší, tka mu řikam tak jo tak doma pa..a on cožee? a ja no že doma..A on zase cože vubec tě neslyšim..Tak sem zakřičela domaaa! a on doma? a ja jo jo tak pa..a položila sem to.když se vrátil z prace tak mi vynadal že se vubec neumim chovat že sem mu ještě měla napsat a bla bla..pritom to spis bylo nedoruzumění řekla bych... kluci jsou občas na ranu no..ja ted taky nevim co stim..asi neřešit a nechat to vychladnout..ale občas to nejde no

ono se pozná,že je na čase to skončit,ale jak to skončit,aby nás to nebolelo to už nevymyslíme bohužel.

To bohužel ne většinou někdy zůstáváme ve vztahu ze strachu, nekdy ze zvyku..je to těžky někomu dát sbohem po takový době..Já třeba se s přítelem rozcházet nechci máme bych řekla super vztah ale někdy vylítnem kvůli blbosti jako třeba ta včera..ja sem ten typ co má ted strach a řeší co se doma bude dit..nerada se fakt hádam nesnášim když je přítel uražnej...jenže on se prostě na den dva vypne..nemluví semnou a pak zase dobry...

já myslím, že na čase je skončit vztah třeba i v tom případě, že ten jeden se pořád snaží a ten druhý už ne, popřípadě umí být jen uražený a ublížený, ale něco konstruktivně řešít už nechce nebo to ani neumí. Prostě nejdůležitější je komunikace a všechno si to vyříkat. Když se pak už s protějškem nedá na ničem domluvit, není už vlastně co řešit, že.

Mobik
tak tady se podepisuji úpná pravda.

vystihla jsi to přesně...
ale já musím říct, že já právě zažila tyhle neustálý hádky dokola a dokolečka právě v těch prvních dvou letech. Bylo to hrozné, nikdo nikdy neustoupil, furt,ok tak se rozejdem, když chceš, ten druhý, néé já nechci...v jednu chvíli bylo něco v pořádku, v druhou už byl problém, hádka, výčitky a nebavit se, za 2 dny, promiň, budeme jiní, pár dní,týdnů a zase! JENŽE....jsem si uvědomila, že všechny hádky vyvolávám já, mně se pořád něco nelíbí, já se chytám všeho,co řekne, já ho podezírám, já já já... a bylo to príma zjištění...shodou okolností moje kamarádka byla v té samé situaci, ale ta to nevydržela a od milého odešla....já stále držela a začala jít pomalu do sebe, uvědomila jsem si,že chci být s ním (což je důležité si uvědomit) a podle toho se zařídit, přijde dnes večer později?ok, najdu si jinou zábavu, nechce jet semnou nakoupit?ok jedu sama, nechce večeřet?ok, ať je o hladu, chce se hádat?nenachám se vyprovokovat,udělá něco pro mě, budu mu děkovat, budu milá,,budu si ho prostě vážit, budu ráda,že je semnou...taky-chtěla jsem se pořád vdávat, pak si říkám ,co je to za blbost,až to přijde,tak to přijde, nebudu o tom už vůbec mluvit a jak jsem to začala praktikovat, tak se vše obrátilo, on je rád,že pořád na něm nelpim, nemá potřebu mi něco dokazovat, chodí domu včas, udělá co chci. Kamarádka si našla nového, praktikuje mojí verzi a jsme obě šťastně zadané...a já...já jsem byla v červnu "nečekaně" požádána o ruku a v prosinci se budeme brát na Mauriciu...ať nám to vydrží a vy se také zamyslete,nad tím,co vlastně chcete a pokud to chcete, tak pro to bojujte a uvidíte, že i on se v něčem změní, i on to vycítí, že vám na tom záleží, stejně jako jemu

bohužel né,každý má takové štěstí jako ty gratuluji,ale jsou i tací,kteří už se prostě nezmění.

vanilinka
musíš se změnit především sama...a pokud on bude mít to zázemí lepší, uvidíš,že bude také jiný

Thami
já jsem se změnila tolik,že jsem stále ustupovala ze svých zásad,ale teď už není kam ustoupit...

vanilinka
tak pak už bohužel není jiné řešení než...neustoupit...a být si vědoma následků

Thami
bohužel,ale u mě už jiná cesta nevede.