Fobie z telefonování

Musím odpovědět, že jsem si tím také prošla. Neboj se, jde to vyřešit. Když mi bylo asi čtrnáct, psychicky mnou otřásl jeden telefonát (nebudu rozvádět), a od té doby jsem si v sobě vypěstovala (samovolně) fobii z telefonování. Netýkalo se to volání s bližními, ale zejména s neznámými lidmi. Vyhýbala jsem se tomu, brečela jsem, když jsem musela volat operátorovi apod. Zabrala léčba šokem, kterou opravdu doporučuji - v šestnácti jsem šla dobrovolně pracovat do telemarketingu. Bylo to peklo, měla jsem z toho i fyzické potíže, ale postupně jsem se s tím vyrovnala. Pomohlo mi vědomí, že tam v práci jakože nejsem já, ale prostě zástupce té firmy, nemluvím za sebe. Zkus se od hovoru duševně oprostit - cizí člověk, který ti volá, neví jak vypadáš, co děláš, jak se tváříš. Vždycky to můžeš položit. Hodně dýchej. Jinak než tréningem se toho nezbavíš, držím palce!

..no jakobych to psala já! Jsem úplně to samý, telefonovaní opravdu nenávidím a chudák ten, co se mně snaží zavolat z ciziho cisla. Často mi to dělá problémy- např. když mi PPL veze zboží-těžko se semnou domluvit, když nezvedám telefon, že... já jsem měla úplně ten stejný nápad-léčba šokem-telemarketing, dělala jsem to týden a nepomohlo. V té práci to trochu šlo, je to jakože nemluvíš za sebe, ale v osobním životě se nic nezměnilo a mám to tak už 10let určitě (

Mám to taky tak! Telefonování se vyhýbám, jak to jen jde, mnohem raději vyřizuji věci osobně, protože vím, jak se dotyčný tváří a bezprostředně reaguje, což po telefonu vidět nemůžu. Teď jsem byla nucená zvedat i cizí čísla, protože jsem sháněla brigádu, a bylo mi to dost nepříjemné, i telefonické objednání se k doktorce stále odkládám. A nějaké vybavování se s kamarádkami po telefonu je pro mě též nepředstavitelné.

já telefonování přímo nesnáším! Neznámá čísla, až nerada, beru jen v případě, že jsem posílala životopisy a i kamarádům to často neberu. Mnohem raději mám vše pěkně v textovce, mailu nebo osobně, kdy je vše jasné. Naštěstí mám vše blízko a co nemám blízko já, má blízko mamka z práce, takže se nemusím nikde telefonicky objednávat ale je to peklo, vždycky když musím, posouvám to na nejdelší možný termín

Holky moc děkuji za názory. Samozřejmě mě to netěší ale jsem ráda, že to má někdo stejně. Nepřemýšlely jste někdy o kineziologii? Já docela přemýšlím, že bych to zkusila...

Smekám před všemi, které šly na léčbu šokem. Opravdu. Vůbec bych si neuvědomila, kdybych tenhle článek a téma nepřečetla, že něco takového existuje. Moc všem držím palce, abyste se strachu zbavily. Jde to. Nebudu odbíhat od tématu - já měla fóbii taky, před lety z velkých prostor. Což má hodně lidí. A víte, co mi pomohlo? Hypnoza. U lékaře. Měla jsem asi 6-7 sezení - nepamatuji se, ale opravdu mi to pomohlo. Jenže paradoxně - jak jsem se bála vylézt "z nory", tak jsem telefonování milovala a fakt do dneška strašně ráda telefonuji, myslím, že ta hrozná doba uzavření mě naučila i dobře telefonovat - myslím obchodně-s klienty. Vypracovala jsem si dokonce svůj systém - jak na koho..
Holky - držte se. A k doktoru - určitě poradí. Netrapte se bez pomoci.

Taky jsem to tak měla - nezvedala jsem cizí čísla, ani kamarády..vždycky když telefon zvonil, tak jsem ho držela v ruce, spocená, srdce mi bilo a modlila jsem se, aby už to konečně zkončilo.. a teď to nějak samo vyprchalo, ani nevím jak.. ale vím, že to tak mělo hodně mých kamarádek, takže to nebude v určitém věku asi nic výjimečného.. i teď nerada zvedám cizí čísla, ale ne protože mám strach s někým mluvit, ale protože nevím, kdo tam bude, co po mě bude chtít, co kdo na mě vytáhne

[cituji=Raelyn]Mám to taky tak! Telefonování se vyhýbám, jak to jen jde, mnohem raději vyřizuji věci osobně, protože vím, jak se dotyčný tváří a bezprostředně reaguje, což po telefonu vidět nemůžu. cituji=Raelyn]
Teď to tak mám také. Vím, co to způsobilo: Svého času jsem prostě neměla absolutně žádné soukromí. Měla jsem 3 mob. telefony a musela být non-stop k dispozici. Nedělá mi problém komunikovat po telefonu, jen se chci cítit volně a nezávisle. Svůj soukromí mob. telefon nechávám doma a svůj pracovní v práci. Stává se mi často, že prostě u sebe nemám žádný - v dnešní době je to pro spoustu lidí nepředstavitelné.

Mám uplně to samé. Mobil zvednu jen mamce, tatkovi, příteli a bráchovi. Cizí číslo jse nezvedla ani nepamatuju. Nevím, jak to řešit. Ztratila jsem kvůli tomu i pár známých, kteří měli pocit, že s nimi nechci být v kontaktu.

uff, takže nejsem sama...cizí čísla zásadně nezvedám, a když už se třeba bavím s kamarádkou po telefonu, hrozně mi buší srdce, je mi divně od žaludku....Teď jsem ale musela obvolávat nějaké brigády nebo volali z brigád oni mně, a protože jsem práci opravdu potřebovala jinak to nešlo. Ale stejně je mi to furt nepříjemné, a když nemusím tak prostě telefon nezvednu

Přiznám se, že s tímto problémem se potýkám až od doby, co vlastním mobil. Když se telefonovalo jen z pevné a nevěděla jsem, kdo volá, nikdy mi to nevadilo. Ale teď, když vidím, že mi volá někdo, na koho nemám chuť, tak to jsou pro mě nervy. Vzít, nevzít. Dost často dělám, že jsem ten telefon neslyšela. Už se mi i stalo, že jsem vypla telefon a tvářila se, že mi došla baterka.

Já mám problém, když mám vytočit číslo. Raději to nechám na manželovi anebo pošlu sms nebo když to jde tak e-mail. Ale zavolat někam? Nikdy! O to je to horší, protože podnikám. A občas je potřeba někomu zavolat. Musím se na to v klidu duševně půl dne připravovat a když se mi to nepodaří, tak nevolám. Naštěstí jsou tu ty e-maily
Zato kdyžmi volá cizí číslo, tak jsem zvědavá kdo to je a zvednu to. Pokud je to skryté číslo, nezvedám. A když zjistím nepřijatý hovor cizího čísla - zpět nevolám. Ale vehementně prohledávám internet, co je to za číslo.

Já z toho nemám přímo fóbii, ale velkou nechuť a začínám mít k mobilům averzi. Vadí mi, že všichni očekávají, že budete neustále k zastižení a lidé už ztrácí slušnost, když mi můj nadřízený klidně volá kolem půlnoci a začne se mnou řešit pracovní věci - nedůležité (!).
A nenamáhá se zeptat, zda neruší a nevolá pozdě, že se omlouvá, že volá ....
A vůbec, když odejdu z kanceláře, tak chci doma přijít na jiné myšlenky a nedostávat pracovní SMSky o víkendu....

Mám stejný problém, nevím, jak to řešit. S rodinou a přítelem to zvládám, ale jinak mě stojí hodně přemáhání ten příchozí hovor zvednout. Popravdě, ani nemám potřebu to tolik řešit, jen mě nebaví neustále někomu vysvětlovat, proč nezvedám telefon, když mi volá atd...
Řekla bych, že je to ale problém v mém případě úzce spojený s mobilním telefonem, ke kterému nemám nijak vřelý vztah - nelíbí se mi představa, že jsem neustále "na dosah", zejména v práci s tím ovšem mám problém dost zásadní. Dřív prostě lidi byli buď v blízkosti telefonu, nebo byli pryč a hotovo. Dnes je každý všude k zastižení na mobilu a mě to pěkně vytáčí. Řeším to mimo prac. dobu vypnutým vyzváněním. Kdo mě zná, píše smsky a ostatní se musí smířit s tím, že se jim prostě někdy ozvu. Se přece nezblázním, ne?