Dlouholetý vztah - láska se vypařila, zůstalo jen přátelství

ZuzkaZ
neboj a všechno si v klidu rozmysli i si třeba napiš proč sním zůstat a proč odejít.Poraď se třebas i s dobrou kamarádkou,které můžeš věřit a pak si sním promluv-buď to uzavřeš a nebo zkusíte jít dál.

budgie
No jo, někdy to jde vrátit, ale co já vím, tak většinou, jak něco ze vztahu odejde, už se to nevrátí, a nemusí jít o nevěru.
Těžko se to vysvětluje - i když máme doma vše, co jsme si kdy mohly(i) přát, není to už ono. Otázka je, jestli nějaký vztah obstojí jako plnohodnotný až do smrti. Kolem sebe vidím spíš ty vztahy, co jsou léty poněkud otahané

Saryk
ale znám pár lidiček,kteří se milují i po letech.Moje jedna ze sestřenek je zrovna tou šťastnou a ta druhá dopadla jak já a už má po rozvodu.

vanilinka
Tak ale asi sama uznáš, že ty opravdu pevné a láskyplné letité vztahy jsou spíš výjimka

Saryk
jo bohužel proč to nejsem jááááááááááá

vanilinka, saryk
hlavní je vědět, že ty výjimky existujou
a vanilinko neboj, budeš mít krásný vztah

ruzicka
hm už se mi tomu ani nechtělo věřit,že budu ještě šťastná.

vanilinka
a proč bys nebyla? záleží to jen na Tobě naděje umírá poslední, bude zas dobe, uvidíš a přijde to, až to budeš nejmíň čekat

ruzicka
jo snd ano děkuju.

No, ani já to nejsem, jestli tě to uklidní

Jinak já si myslím, i z toho, co jsem si tu četla v tématu "Osudová láska", že naději na tu nesmrtelnost a zoufalou věčnou touhu mají vztahy, které už ve svém počátku jsou odsouzené k zániku. Myslím různé ženáče atd. Tam chápu, že to co vím, že nikdy nebudu mít (trvale), mě dohání k šílenství.....

ZuzkaZ

Myslíš, že už k němu vážně necítíš žádnou lásku? Když jsi mu přišla na nevěru, neranilo tě to, bylo ti to jedno?

pročítám to tady, hlavně to téma na vztahy.. měla bych jen jednu otázku, proč si myslíte, že když chodíte s nějakým partnerem, budujete spolu dům, vytváříte hodnoty, plodítě děti, proč si myslíte, že je to tak napořád, že s tím jedním partnerem zůstanete, až jak se říká, dokud nás smrt nerozdělí?

každý vztah přeci prochází nějakým vývojem a každého ve svém životě máme potkat z nějakého důvodu, a když už ten smysl toho potkání se, odejde, proč zůstávat, nebo se trápit tím, že to skončilo?

matadi

Víš, mě osobně by asi nebavil vztah, když bych si řekla, ale to stejně nebude napořád..jednou se rozejdeme.. Přeci nás baví budovat ten vztah, těšit se na to, co spolu ještě prožijeme..

Myslím si, že člověk sám strašně těžko pozná, kdy je ten správný čas odejít, pokud má takový čas vůbec někdy nastat..

s tím plně souhlasím, to asi nikdo z nás nechce ani do takového vztahu nejde, ale když cítím, že ten vztah vyprchává, že to není ono, že v tom vztahu něco chybí, je lepší se rozejít jako přátelé a začít vztah jinde,

mimochodem si myslím, že bych si nikdy nevzala za manžela člověka, se kterým bych se nedokázala dohodnout na předmanželské smlouvě a nedokázala bych si představit to, že se s ním rozcházím - je to spíš o vyspělosti jedince, než o lásce - prostě bere života takový jaký je a vychutnává si ho každým okamžikem, a neřeší, že to může skončit, nepřeje si, aby to skončilo, přál by si, aby to bylo - dokud nás smrt nerozdělí - , ale je natolik vyspělí na to, že by se to tak mohlo stát, a že by ten vztah mohl skončit a každý se vydal jiným směrem

Já bych se alespoň pokusila to oživit než bych odešla, abych si mohla říct, že jsem pro to udělala všechno, abych si to jednou nevyčítala..

Jinak máš pravdu, možná je to věkem a já mám ještě své iluze..ale zase se říká: Víra, půl úspěchu