Přecitlivělost v konfliktních situacích

Já tě asi moc nepotěším, ale myslím, že když už je to v člověku zakořeněné od narození, tak asi moc ne :-/ ale chápu, že tě to trápí, asi bych zkusila nějaké uklidňující čaj, aby ses trochu uklidnila než do toho půjdeš, protože podle všeho jsi rozhozená ještě dřív než to začneš řešit. Držím palce ať to příště zvládneš a jen tak mimochodem, ten tvůj problém mi někoho děsně připomíná a za boha si nemůžu vzpomenout koho, úplně jsi mi nasadila brouka do hlavy

Taky se mi to děje...S tátou od mala mám divnej vztah a asi jsem se to "naučila" při hádkách s ním,protože on vždycky fakt příšerně příšerně řval...Občas se mi to stalo i s přítelem...Taky by mě zajímalo jesi se s tím něco nedá dělat,protože já né že bych se přímo toho řešení bála,ale prostě...nevím,to je prostě ta přecitlivělost no..:/

mno.. tak to znám a nenávidím se za to! Nejhorší je, že jinak myslím než reaguju a to je pak peklo! Asi rok nazpět jsem se přistihla jak fňukám u reklamy s labradorem jak tahá toaletní papír po bytě, tak to je opravdu už k pláči. Když jsem se ptala na gyndě, tak mi doktor řekl, že by to mohlo být antikoncepcí ale pokud s ní jiný problém nemám, není důvod ji měnit. Nevzpomínám si, že bych bývala taková, mám pocit, že se to postupem času stupňuje

taky mám s tímhle problém, s komunikací s mými blízkými, než ze sebe něco vypravím, to je fakt doba.. pak na mě trošičku zvýší hlas a mě se zalívají oči slzami.. s přítelem tenhle problém naštěstí nemám, jen s rodiči, prostě je beru jako autority a než se jich na něco zeptám, to je opravdu hodně přemáhání.. nevím co s tím dělat, takže ti bohužel taky nepomůžu..

Reaguji na Scarlett-Jane: jo mám uplně stejnej problém, dřív si myslim, že jsem taková nebyla, ale co beru antikoncepci se to zhoršuje, jednou jsem doktora přemluvila, ať mi ji vymění za jiný druh,nejdřív byl nepříjemnej a říkal ať jdu k psychologovi, ale nakonec mi ji změnil, bylo to tak dva roky lepší a už se to zase vrací do starej kolejí..

Taky mám podobné problémy, takže sice neporadím, ale snad aspoň pomůže, že v tom nejsme samy

Jakmile řešíme s přítelem nějakou nepříjemnost, tak brečím, aniž bych chtěla, ať se snažím sebevíc tomu zabránit.

To samé mám s mámou, ona se občas rozčílí kvůli naprosté blbosti a já pak nedokážu jí říct, že to tak je, protože se musím hodně přemáhat, abych nebrečela nebo mám fakt na krajíčku.

Je to začarovaný kruh, protože si myslím, že kvůli té mámě to je, ale nedokážu tomu zabránit.

Dále se mi stává, že když se mi stane, že je na mě někdo nepříjemný na veřejnosti, třeba prodavačka, nebo profesorka ve škole přede všemi spolužáky, tak mám, co dělat abych nebrečela. A to je teda asi nejhorší!

Myslím ale, že se s tím dá něco dělat, řekla bych, že jsem se snad i zlepšila aspoň trochu, tím, že jsem prostě starší a poučila jsem se.

Chtěla bych zkusit nějaký kurz asertivity nebo podobně a také si myslím, že by mohla pomoci nějaká terapie, ale nemám v tom žádné zkušenosti.

To znám - taky se nedokážu "normálně" pohádat, protože hned brečím. Nejhorší, že berečet nechci, ani jakoby vnitřně nebrečím, ale prostě začnou týct slzy, to mě ještě víc nas*** a je to ještě horší. Naštěstí se skoro nehádám
Dřív jsem byla úplný opak, všechno jsem dokázala říct úplně klidně, i když vevnitř to vřelo. Tak nevím, jestli je to věkem, nebo HA.
A taky u filmů brečím daleko víc. Dřív mě nerozbrečel ani Titanic a teď brečím u každé romantické blbosti nebo i u filmů, které vidím poněkolikáté a dřív se mnou nic nedělaly.

Holky, já mám to samé, jsem dospělá- 25let, ale pokaždé když chci říct příteli, že mi něco vadí (naštěstí to není často) tak prostě se mi zalijou oči slzami, někdy jsem opravdu naštvaná a stejně se prostě rozbrečím, což pak zlehčuje to co řešíme taky nevím jak tomu zabránit..
občas je lepší když něco řešíme, tak potmě, třeba večer v posteli nebo tak, protože to na mě nevidí..
jinak se mi to stává i na veřejnosti, třeba když jsem nedala zkoušku,tak se mi hned zalijou oči..
mám to v povaze už od mala,ale musím říct,že za posledních pár let se to trochu zlepšilo, přesto jestli máte nějaké tipy,tak se s nimi

Znám a štve mě to. Připadám si vždycky jako blázen. Jakmile se schyluje k hádce nebo k řešení nějakého problému, který mě stresuje, tak se mi spustí slzopád. Přítel ví, že to tak mám a neřeší to, ale když řeším něco s někým jiným, tak si připadám fakt jak úplný b*bec.

Jak to vyřešit, to nevím, možná spíš s odborným pomocníkem než sama. Chtělo by to asi najít příčinu a pak s tím nějak pracovat. Osobně si myslím, že to mám v sobě zakořeněné z dětství, kdy se celá rodina neustále hádala a já toho vždy byla svědkem (případně účastníkem). Takže asi ve mě něco přepne a já začnu zase brečet jako malé děcko.

Holky, mám to úplně stejně. Ale všimla jsem si, že tohle se mi stává jen u lidí, které mám ráda.. S člověkem, na kterém mi až tak moc nezáleží, se dokážu pohádat. A nebo když se s takovým člověkem hádám o osobě, kterou ráda mám - to se mi taky spustí slzy. Je to zvláštní a vůbec nevím proč se to děje. Minulý týden jsem byla na přítele fakt naštvaná a on chtěl vědět proč. Už když jsem mu to říkala, tak jsem měla v krku knedlík, hlas mi malinko přeskakoval a sotva jsem to dořekla, tak jsem pádila na záchod, aby neviděl moje skleněné oči (jsme spolu pár měsíců a nechci, aby si myslel, že chodí s exotem).. Byla bych šťastná, kdybych se tohohle zbavila..

Když se nad tím zamyslím, tak to tak je. Asi nervy z hádky z blízkým člověkem.

Napadlo mě ještě něco. Stalo se vám někdy, že jste se rozbrečely při/po sexu?

[cituji=DragonLady]Když se nad tím zamyslím, tak to tak je. Asi nervy z hádky z blízkým člověkem.

Asi máš pravdu. Já se vůbec celkově nerada hádám. Protože když už to potom naroste do nějaké větší hádky a člověk mi v té hádce řekne něco ošklivého, jsem schopná okamžitě za ním spálit mosty. Tudíž u mě ta přecitlivělost v konfliktních situací může znamenat pouze strach, že o tu osobu přijdu.

Tohle se mi nikdy nestalo. Naštěstí. Tobě ano?

Reaguji na Sharri: Bohužel párkrát po sexu ano. A to si potom tuplem připadám jak blázen.